Moje generace

The Who. Zamiloval jsem si je kvůli první rockový opeře Tommy (perfektní ukázka zde, kdo film neviděl, určitě si klikni, neboť pak jej vidět prostě budeš muset!). Přijde mi dokonce šílenější, živelnější a originálnější než The Wall, která v mnohém i opisuje. The Who byla první kapela, která na konci koncertu rozbíjela nástroje. A vždycky na nich v hodinách angličiny vysvětluju rozdíl mezi americkou a britskou povahou. Návštěvníci britských klubů psali Petovi Townshendovi dopisy typu: „Pete, prosím tě, nerozbíjej tu kytaru, radši mi jí dej, já jí budu uctívat jako svátost.“ A při prvním turné do Ameriky byl ten samý kytarista a zpěvák zahrnut rozměrnými balíky se vzkazy typu: „Prosím tě, nemohl bys rozbít tuhle kytaru, co ti posílám. Dík.“ A tak si u týhle písničky počkejte na konec. Často při ní přemýšlím, jestli jsem se neminul v generaci.

I<3u

Cestou svou

Mám rád kněží s otevřeným hledím, kteří nemají za žebry Himalájí srdce Pouště. Včera mi Otec Josef vyprávěl o vidění jednoho z poustevníků v poušti, že ho na Ďáblovi zaujala jedna věc: nemá kolena. Večer jsem se pak přenesl do Tasova a s Jakubem Demlem prošel několik stránek kolem smrti jeho sestry. A ač má na mnohé věci vyhraněný názor, nezamyká je klíčem k vykořenění, ale otevírá je k poznání (nikoli k rozeznání). Jednou z těchto věcí, které mě zaujaly nejvíce, je kousek pravděpodobně z nějakého textu sochaře Františka Bílka.

„Pane, opustili jsme všechno a následovali jsme tebe; co tedy nám za to bude?“
„Budete na stolicích zlatých sedíce, souditi dvanáctero pokolení synův israelských.“

„A nebudu papouškem?“
„Zajisté nikoliv; kdo opustí všechno, i takovéto otázky, nebude papouškem, nalezna sebe a jda cestou svou.“

<3

Pár minut před koncem prvního jarního dne

... jsem volně přeložil pár Řádků psaných časně z jara ze stejnojmenné básně Willama Wordsworthe z jeho Lyrických balad z roku 1798. Věnuji je jedné už takhle časně kvetoucí Pampelišce.

Skrz chomáč prvosenek ve stínu
provlékl barvínek korunní své plátky;
věřím, že dnes je pro každou květinu
vzduch, který dýchá, sladký.

Ptáčci tu cvrlikají a směle skotačí
a nikdo neví, co na srdci jim leží,
však každý jejich pohyb postačí,
abychom poznali, že o jaro tu běží.

mljt

Taky neumím moc tančit, Elí...

mljt

Geniální Mozart

Připsal jsem zde Amadeovi jednu báseň a za tu opovážlivost se jeho kostem dodatečně omlouvám. Když mi teď poštou přišla kniha W.A.Mozart v dopisech, zjistil jsem, že jeho sloh je stejně geniální jako jeho hudba, a za ten svůj jsem se zastyděl. Poté, co jsem pochopil Holanův obdiv k Máchově Cestě do Itálie, podlehl jsem stejně zkratkovité próze Mozartově. Čtrnáctiletý syn uzavírá jeden dopis matce z Říma:

Měl jsem tu čest políbit sv. Petru v S. Pietro nohu, a protože jsem na neštěstí příliš maličký, museli mne, totiž starého známého spratka
___________________________________Wolfganga Mozarta

k němu vysadit.

A o rok později z Milána:

Abyste nemyslili, že jsem nemocen, připisuji Vám tyto dva řádky. Viděl jsem, jak zde na náměstí věší 4 chlapy. Věší zde stejně jako v Lyonu.

No, a taky se dozvíte, v čem spočívala jeho genialita:

Nad námi bydlí houslista, pod námi druhý, vedle nás učitel zpěvu, který dává hodiny, v posledním pokoji naproti nám bydlí hobojista. To se to vesele komponuje! Nápady se jen hrnou.

Když jsem byl poprvé v Itálii, cestou zpátky nám v autobusu půjčili walkmana a já jsem tehdy poprvé slyšel Korunovační mši. Zapomněl jsem při ní tenkrát na několikadenní zácpu, tak je to okouzlující hudba.

TVB

Sušice

Když jsem byl žákem II. třídy základní devítileté školy, byli jsme s paní učitelkou Šebestovou ve škole v přírodě v Sušici. Bydleli jsme po dvojicích v nejvyšším patře hotelu Svatobor. Pamatuju si, jak jsme s kamarádem lili vodu na místní opilce, kteří se po desáté trousili z místní restaurace. A taky, že jsem se poprvé v životě zamiloval. A nebyl jsem sám, se mnou se do té samé holky zamiloval ještě jeden klučina, co čerstvě nastoupil do naší třídy. Konec je mu prý na invalidním vozíku a snad dokonce někde v base za dealerství. Ta dívka nám tehdy dala tři úkoly – 1. kdo jí na noc ukradne dole v jídelně víc rohlíků; 2. kdo bude mít ráno vypnutější prostěradlo; 3. kdo se s ní vydrží koukat na Libuši při příležitosti znovuotevření Národního divadla, což nám paní Šebestová ráno doporučila jako skvělé vyplnění volného času o poledním či podvečerním klidu, teď už nevím. Všechno jsem zvládl lépe, protože mi se vším pomáhali kamarádi, třetí úkol jsme vydrželi oba, i když jsme planuli stejným záštím jako Chrudoš a Šťáhlav kvůli Krasavě. Nakonec se milý sok odvolal někam k vyšší instanci a bylo schváleno, že si o ní zahrajeme karty. Míchal a rozdával můj kamarád, a tak jsem i to prší vyhrál. A jak už to bývá, byl jsem vyzván na souboj. Dali jsme si oba řádnou nakládačku a nevyhrál nikdo. Je to moje nejzazší láskyplná vzpomínka. Sušice tím má pro mě kouzlo, a tak jsem neodolal a jel jsem tam za svou láskou, jako jel Přemysl za svou kněžnou. A má kněžna tam byla ve vší své kráse…

mljt

24 hours from Tulsa

mljt

William Shakespeare

Pravil jsem fialce: kde ukradla jsi svou vůni, kterou šíříš, ne-li v dechu mé milenky?

Zaujal mě esej Hippolyta Taina o Williamu Shakespearovi. Život tohoto genia je podán tak stručně s citem pro pointu, že by se podle toho měli studenti učit k maturitě z angličtiny. Rád pytlačil, za což byl i párkrát zmrskán a vězněn. Vzal si ženu o devět let starší, a to velmi na spěch, neboť byla těhotna. Pak s ní měl tři děti v řadě, proto odejel do Londýna k divadlu, aby rodinu uživil. A dobrý vzkaz pro divadlo Navenek po neúspěchu před porotou: i Shakespeare začínal u divadla tak, že hlídal koně šlechticů u divadelních dveří. To, že se stal jedním z „ubohých komediantů Jeho Veličenstva“, nenesl nijak zvlášť s radostí: „Běda! Jest tuze pravda, že jsem bloudil na bůhzdař a udělal ze sebe šaška, stavěl se na odiv obecenstvu, zakrváceje si svou duši a prodávaje lacino své nejdražší poklady.“

Autor: prof. Hildegard Hammerschmidt-Hummel

Zaujala mě Shakespearova láska ke kurtizáně Marion Delorme.

Nic není bolestnější než jeho zpověď, nic neoznačuje lépe šílenost lásky a pocit lidské slabosti. „Když má milenka přísahá, že její srdce je jen jedinou pravdou, věřím jí, ač vím, že lže… Tyto rty, tyto rty, které znesvětily svůj nach a zpečetily falešné přísahy lásky jiným stejně jako mně; tyto rty, které ukradly v loži jiného svůj důchod rozkoše! … Eh! Mám věru právo tě milovati jako ty miluješ ony, jež tvé oči vyzývají!“ Toť otevřenost a velká nestoudnost duše, tak jak ji shledáváme v alkovnách kurtizán, a toť opojení, poblouzení, blouznění, do něhož upadají nejjemnější umělci (viz konec Gérarda de Nerval)… Dobré a zlé ztrácejí pro ně své jméno; všecky věci převracejí: „Jak činíš drahou a roztomilou hanbu, která jako červ ve vonné růži poskvrňuje krásu tvého kvetoucího jména! V jaké lahody uzavíráš své nepravosti! Závoj krásy pokrývá všecky tvé poskvrny a mění v půvab vše, co oči mohou viděti. Ty činíš ze svých chyb průvod grácií. Jazyk, který vypravuje historii tvého života a činí vilné poznámky k tvým rozkoším, může tě pomlouvati jen s jistou chválou. A tvé jméno pronesené činí z pomluvy blahořečení.“ … Co chcete, aby se ještě řeklo člověku, který vám odpovídá: „Vím to všecko, a co je na tom?“ Velké lásky jsou potopy, které zaplavují všecky odpory a všecky jemnosti duše, všecka předpojatá mínění a všecky přijaté zásady. Na příště jest srdce mrtvo vůči všem obyčejným zábavám; může cítiti a dýchati jen jednostranně. Shakespeare závidí klávesám, po nichž její prsty pobíhají. Byť se i díval na květiny, ji si představuje za nimi; a šílené nádhery oslňující poezie překypují v něm ráz na ráz, jakmile pomýšlí na tyto žhoucí černé oči.“

mljt

Roura k rouře pasuje

Na svých výletech jsem sice poslední dobou hlavně načítal věci na letošní Pašije, ale u Amora jsem koupil Divadelní hříčky od Jacquese Préverta a nevydržel jsem si je nepřečíst. Hrát by se dala zejména hra Roura k rouře pasuje aneb Vzorně svorná rodina uvedená mimojité slovy:

Spoiler warning: Some plot details follow.

My také se domníváme, že za našich časů je lépe plakat než se smát: je to zdravější, přísnější, více posilující a pravdivější způsob rozptýlení.
Dekorace představuje salón pařížského advokáta. Vybrali jsme si tuto dekoraci po dlouhém váhání. Avšak vzhledem k tomu, že se děj odehrává vý-slov-ně v salóně pařížského advokáta, zdálo se nám, že dekorace představující salón advokáta u pařížského soudního dvora se přímo vnucuje.
V tomto salóně spatříte srážky duší v trýzni a těl v úzkostech.

A následuje kaleidoskop zvrhlých lásek dcery k otci, otce k synovci, matky k synu a syna k sobě samotnému (nakonec se z něj vyklube kněz a instalatér v jedné osobě). Právě o synovi matka referuje tímto půvabným způsobem:

Jednou večer jsem ho přistihla samotného před zrcadlem. Otrhával plátky sedmikrásky; mám se rád trochu, vášnivě, nežně, vůbec ne… A jak na sebe žárlil! Pro maličkost si dělal hrozné scény a dokonce, to už je vůbec k neuvěření, posílal si anonymní dopisy! A měl jste ho vidět, jak úzkostlivě očekával u okna listonoše…

Spoiler ends here.

jt´m

Zdržet se pohlavního styku nebolí

V posledním čísle ĎaSu vyšel pod tímto názvem článek o usměrňování prostituce za Rakouska-Uherska a první republiky a je tam i krásná faksimile německo-českého c.k. letáku pro vojáky ve válce z Archivu města Ostravy. Česká verze určitě stojí za zveřejnění. A ještě k názvu tohohle článku. Má pravdu, ale pokud se dodá sousloví „s milovanou bytostí“, pak to bolí.

Chraňte se před pohlavními nemocemi!

Nejlepší ochranou proti pohlavní nákaze je kondom.

Nebylo-li použito kondomu, nebo praskl-li při styku pohlavním, jest vykonati následující:

1.) Močiti.

2.) Dobře umýti úd pohlavní a šourek vodou a mýdlem.

3.) Vkápnouti několik kapek nákazu ničícího roztoku do roury močové. Roztok tento je podržeti 3 minuty v rouře močové.

4.) Důkladně namazati úd pohlavní a vak předkožkový mastí. Natírání se musí díti velmi silně a nejméně po dobu 3 minut.

Při umývání a natírání mastí předkožku ztáhnouti do zadu, a žalud a vnitřní stranu předkožky zejména pak na dolní části a po obou stranách uzdičky zvlášť důkladně vyčistiti a mastí nejméně po 3 minuty bez přestání mazati.

xxx

Plzeňské potvůrky

Více fotek do rodinného alba zde.

<3

Ještě prázdniny

Plzeňský antikvář Amor, u něhož jsem koupil několik zajímavých knížek, mě po pracovní době dohonil v Moravské vinárně, kam následně přišly obě moje sestřičky. Shledal jsem, že jedna je emařka a druhá dělá břišní tance. A tak jsme se všichni společně dobře pobavili. Druhý den už jsem byl v Praze na jedné oslavě, a taky jsem zjistil, že v klubu xt3 mají za barem klubové šachy, Brďo.

mljt