Půldruhé hodiny zpoždění

Ve středu jsme měli divadelní valnou hromadu Navenku. Po dlouhé době jsme se sešli takhle pohromadě a po hromadě jsem ještě navíc zapnul čétédvojku, na jejímž programu byla divadelní hra. S Danielou Kolářovou a Milanem Lasicou. Byla to taková pěkná tečka za divadelním dnem. Několikrát jsem málem spadl z gauče a zevrubně jsem poprskal líc vánočního ubrusu tak, že jsem ho tím definitivně odsoudil do starého prádla. 

Viděl to ještě někdo? Rád bych si s takovým člověkem popovídal. Psát se mi o tom nechce, divadlo je věc pomíjivá a zůstat mohou a měly by jen pocity, zážitky a dojmy. Ty moje byly na stupnici náladoměru někde u bodu varu. Od Famílie nejlepší divadelní záznam (vlastně jsem od Famílie žádný jiný ani neviděl, ale i tak). A vůbec, sledujete taky, jak se čétédvojka míň a míň bojí vysílat sračkám navzdory? Asi začnu platit poplatky.

Václav Hanka a sexuální pomůcky v Číně

Gak by wás bawilo psát starau češtinau?

Mně to, dávno tomu, bavilo tak, že jsem si jeden ročník dějepisu na gymplu pořizoval zápisky tímto způsobem, I když jsem ve svém konzervativním stylu byl vlastně nakonec progresivní a jako Wácslaw Wladowoj Tomek jsem se držel hlavně toho dvojitého w. Ještě skoro v polovině 19. století se tak ale psávalo, vzpomeňte na první vydání Máje - člověk by si myslel, že je o nějakém Mágovi. A kdo prosadil, že se píše tak, jak se píše dneska? Nikdo jiný než známý padělatel Václav Hanka.

Na 200. výročí Máchova narození se vzpomínalo snad i v Blesku. Ale kdo vzdechne dneska při 150. výročí úmrtí po Václavu Hankovi? Tak aspoň já. K této příležitosti jsem dnes přihlásil na anglické wikipedii svůj článek o tzv. Remešském evangeliáři mezi kandidáty na publikování na titulní straně v sekci Věděli jste, že...? Tato sekce změnila pravidla, a tak abyste mohli přihlásit svůj článek, musíte přelouskat cizí článek a recenzovat jej z hlediska určitých pravidel.

A tak jsem kvůli Václavu Hankovi musel recenzovat článek o Sexuálních pomůckách v Číně, což mi umožnilo dát tomuto článku takový název, že jste ho dočetli až do konce. O Remešském evangeliáři zase příště.

Lesní školky a žádost o grant

Poslední dobou se mi čte Tvar líp než Ádvojka, a to je o devět kaček levnější. Ani nejde o to, že mě nebaví texty o filmech, které jsem neviděl a asi neuvidím, a o hudbě, kterou jsem neslyšel a asi nikdy neuslyším. Spíš mi vadí ti ukecaní levicoví intelektuálové, co pořád volají po změně, ale neříkají k čemu. To věčné žehrání, že jsme společnost individuí, kteří se starají o vlastní potěšení, místo abychom se spojili v kolektivy a starali se o potěšení těchto autorů!!!

I kdyby ve Tvaru nebylo nic ke čtení a psal do něj Kamil Linhart, tak jednou za čtrnáct dní naleju do auta o litr beňochu míň a koupím si ho. Tady je třeba ukázka z posledního čísla:

Každý, kdo má prázdno v kešeni nebo je bez talentu, skuhrá nad vyhlídkou placeného školství. Ale stačilo by jen pár dobrých rad a školy by se platily samy. Například já, co učitel ekonomie a matematických modelů v ekonomice, jsem již před lety navrhoval, aby se učebny přesunuly do tzv. lesních škol. Navrhl jsem to i kolegům. Řekl jsem: „Heleďte, za školou je takovej lesík, tam se přesuneme a budeme tam učit. Hned vedle je opuštěný trafo, tam si děcka mohou v klidu šlehat, a barák pronajmeme Vietnamcům nebo Arabům.“ Dokonce mě s tím nápadem poslala ředitelka za odborníkem. Dnes je sice barák opravdu Vietnamců, ale lesní mýtina zeje prázdnotou. Typicky nedotažený projekt…

Ale je tam toho na čtení mnohem víc a jde vidět, že tam mají i někoho, kdo mezi tiskařské válce nepustí kdeco, protože i když čekám, že to nebude nic moc, začtu se a nakonec si musím sám dát přes hubu pro bezdůvodné antilevicové předsudky. Tenhle text ze hry Petra Šourka mi připomněl nedávný text jednoho člověka a můj stav ještě před čtvrt rokem a pár dny:

Je mi 35 let, jsem ženatej a bezdětnej. Mám docela dobrej džob a slušně zarábam. Pracovat v pětatřiceti je ale pruda. Když je člověk mladej,měl by si užívat, trochu cestovat atd. Vy budete mít pro moji filosofii určitě lepší pochopení než jiný lidi. Chci Vás poprosit o malou investici do mě. Při škváře, jakou máte, jde fakt o nic, maximálně o pár drobáků. Chtěl bysem si udělat dva roky prázdnin, vykašlat se na práci a cestovat s manželkou, milenkou nebo sekretářkou kolem světa. Sekretářka to už obvolala a zjistila, že bysme to pohodlně pořídili za meloun a půl. Když nám ty prachy pošlete, uděláte dva lidičky děsně šťastný, který Vám budou nadosmrti vděčný. Předpokládám, že Vaše účtárna to zařídí tak, aby nám ty peníze náhodou nezdanili.