Růžencová kalvárie

I+N+R+I

Odvoz nástrojů umučení Krista

...

Malování pro nemocné děti

V rámci projektu Bombičky proti bombám malují studentky gymnázia obrázky na stěny dětského oddělení kadaňské nemocnice. Paní primářka a vrchní sestřička jsou úžasné dámy a vycházejí nám ve všem vstříc. Kdo by chtěl přiložit ruku k dílu, může přijít na Zelený čtvrtek mezi 10 a 16hod. anebo na Velký pátek mezi 8 a 18hod. Práce sice jde od ruky, ale nemocných dětí, které chtějí ležet v příjemném prostředí, je hodně, a tak je ještě spousta volných ploch k výtvarnému zaplnění.

...

Tyrane bohů i lidí, Lásko!

Včera večer jsem se napevno rozhodl, komu bych rád věnoval podzimní poetický večer. Po Holanovi a Seifertovi to bude Jiří Wolker. Už jsem tu o něm párkrát psal, většinou s pantem dolů. A teď mě zcela přesvědčily jeho mladistvé práce veršem.

Nedávno jsem se cestou do Sušice stavil v Prachaticích. To město mám spojené s jednou cikánkou, která mi tam před lety věštila z ruky. Nepamatuju si, co mi říkala, a možná je to dobře. V týhle uličce to tenkrát bylo.

U hadačky

„Ta krátká vráska krátký Život značí,
A vaši ruku, pane, krátká brázdí.
Vám krátký život usoudili bozi.
Zemřete brzy!“

mljt

Zasloužená žranice...

...po dnešních třech Oliviích.

...

Ještě dvě pašijový...

... ze zkoušky.

(autor: ČerF)

...

Malá Markétka

Tak tohle mi přišlo od velký Markéty a nemůžu to sem nedát.

Klikni zde!

...

Kirwitzer se blíží

...

Marie Magdaléna

Mám rád kající Máří Magdalénu (a když je k tomu svůdná jako ta v Alšově jihočeské galerii, asi bych se byl schopen i zamilovat), věřím i v mystický sňatek s Kristem neboť věřím v mystiku, ale dál bych nerad zacházel, protože pak je to jen o senzaci a její chtivosti. Včera jsem měl takovou trochu mystickou náladu (možná to bylo tím úplňkem), a tak jsem přeložil jednu báseň od George Herberta (1593 – 1633), při níž se celkem dobře rozjímalo, když mi po tom kafi nešlo usnout.

(originál zde)

Když svatá Máří nohy Spasitele myla
(na jehož přikázání předtím šlapala),
ty nohy byly šperkem na rukou hříšné ženy
......– vždyť jejich kroky svou cestou učinila
......a nesmělým svým krůčkem se po ní vydala,
aby povýšena byla ze svého ponížení.

Jsouc sama poskvrněna, proč tolik toužila
očistit toho, jenž z lidí snímá hřích?
Proč nářek nešetřila pro svoji vlastní vinu?
......Proč jeho čisté nohy slzami zalila?
......V slzách jsme sami jak koráb na mořích,
však víry hříchů nás stahují pod hladinu.

Ta drahá duše věděla, kdo všechnu její špínu
ráčil vzít na sebe. Do tváře naplivala
i samotnému Bohu. A když se modlila,
......nenašla slova pro svou velkou vinu,
......jen slzy, v jejichž proudech mu nohy vykoupala
a jako zázrakem v nich i sebe umyla.

mljt

Adrian Mole čtyřicetiletý

Kdo by nečetl Tajný deník Adriana Molea. Dnes je tomuto chlapci s tváří plnou kráterů čtyřicet let. Narodil se totiž 2. dubna 1967 a jeho první tajný deník vyšel v roce 1982, kdy mu bylo 14 let, poslední zatím v roce 2002, kdy mu bylo o rok víc než mě. A tak ti, Adriane, přeju všechno nejlepší a jako dárek přijmi překlad jedné z tvých milostných básní pro tu tvou osudovou zrzku.

PANDORO! PANDORO! PANDORO!

Ó! lásko,
mé srdce touží,
ústa mám vyschlá
a duši souží,
žes odjela mi za tu louži
až někam do Tuniska.
Vzpomeň si na mě a otři slzy,
vždyť správná holka nikdy nepláče.
Vrať se mi opálená a hlavně brzy!
- Taky bych chtěl mít tátu boháče.

mljt

Beztebeland

Pašijový včerejšek byl i 360. výročím narození Johna Wilmota, druhého hraběte z Rochesteru a hrdiny filmového debutu Laurence Dunmora Libertine (prolog zde). Ten film mě v době, kdy jsem na něm byl, velmi ovlivnil. Včera jsem se pokusil volně přeložit jednu Wilmotovu báseň, která vystihuje něco z mých osobních pašijí posledních dní.

(originál zde)

Čas bez tebe mě tiše oslabuje,
tak neptej se, zda miluji tě,
potulný šašek se v koutě pošklebuje,
když brečím jako dítě.

Nech odletět mě ze své sítě,
ať pochopím, že marným utrpením,
které si zasloužím, ač, lásko, miluji tě,
ve víno krev tvou neproměním.

Jsem unaven ze světobolu,
na prsou tvých chci spočinout,
kde sídlí lhostejnost a láska spolu,
tam chtěl bych tiše zahynout.

Než, nenecháš mě ve svém ráji
a k svému srdci to mé nepřipustíš,
bude ti nevěrné, a – až stane na okraji
propasti odpuštění – ty mu neodpustíš…

...

Šimon Hložek Špína

Z Prahy si přijel na Pašije střihnout Šimona Petra světoznámý herec David Švingr (světoznámý je především na Lounsku, Černčicku a Vršovicku). Abych mu přiblížil, jak má spolu s apoštolem Janem Kristovi usnout v Getsemanech, zarecitoval jsem jeden z Nohavicových epitafů:

Měkká buď jim rakvičko,
netlač ani trošku.
Spěte líčko na líčko,
Kotvalde a Hložku.

No, Kotvaldovi to spaní šlo trošku líp.

(autor fotografie: ČerF)...

Pašije 2007

Děkuju... Byl to opravdovej zážitek!

(fotografie od Petry M.)

mljt

Kam teda plout, když v lodi je díra

Stihli jsme včera po zkoušce ještě několik kapel v Orfeu a bylo náramně. Mezi těmi rychlejšími si zahrála i kapela Baťa a Kalabůf něžný beat ze Štětí, v níž hraje taky jakýsi Radek Kulhánek, a tak si taky jeho brácha v publiku pěkně zatrsal. I my jsme se s divadlem zahoupali a pěkně doladili formu před nedělním vystoupením.