Když je sucho, prospívá to spórám a škodí houbám, když je mokro, prospívá to houbám a škodí spórám. „Všechno, co děláme, určitě někomu škodí“, říkají ekologové - a my říkáme: „Všechno, co děláme, určitě někomu prospívá!“ Kdo že to říká? No přeci skupina
Brutus a její pivotman Sáša Pleska by jistě dodal:
„Ou jé!“
Naposledy jsem byl na Brutusu 26. listopadu 2005 se svou 4.B ve Zbuzanech, spisovněji v Dobroměřicích u Loun, a byl to tak skvělej zážitek, že jsem včera neváhal opustit naši silnou čtyřku a vydat se sám z Loun přes protipovodňový most na to samé místo. V sále už se svítilo, bylo tam hodně těch co, znám, hlavně tedy skoro stejné postavy jako před 442 dny. A přestože si v sále nikdo nepřipadá sám, někdo mi tam přece jen chyběl. Ale Sáša rozehrál dobrou náladu a po klasikách světového bigbeatu se ozvaly první tóny brutusácké klasiky a od nějakých jedenácti hodin do půl druhý nenechali skoro nikoho sedět na zadku. To už nevydrežel ani zbytek silné čtyřky, který si vzal z Loun taxi a přispěchal mi na pomoc s tím těžkým nákladem dobré nálady. Kdo na to má, může si pustit skupinu, která byla založena už v roce 1967 pod názvem Mandragora, z rozhlasu. Když posunete posuvníček asi do tří čtvrtin, je tam ta písnička, která se nedá poslat telefonem a já jsem tak chtěl…
