30. dubna 2010

Muži jsou kvítí z Afriky


U kolegy soběpisce se propírala otázka rozdílu mužů a žen, jejich práv a povah. Docela dobře nás muže dle mého názoru vystihla Manča v posledním, dnes publikovaném, dopise Vláďovi, který si náš voják možná vůbec včas nepřečetl, jelikož asi před jeho doručením odjel na dovolenku, během níž se s Máryš střetl, poprvé z očí do očí. V dopise stojí:

Já říkám: ty muži, to je kvítí z Afriky. Jakmile sluníčko nevydává dosti hřejivých paprsků, hned ztrácí sílu k životu.

A o něco dříve: 

...muži dobře vědí, že srdce ženy jest nádoba křehká, ba vědí i, kdy a čím nejvíce dotknou se citlivé struny vznětlivých duší.

Pro dání si věcí do souvislostí jsou ty Mániny dopisy nedocenitelné, píše se tam nyní třeba o povidlech, která potom Vláďa použil ve svém dopise. Jsou to povidla od slova povídat, neboli klepy, drby, pomluvy. Z kontextu také vyplyne, že Máryš poslala do Haliče množství pohlednic, na jedné je kopec Libín s nějakou klečící postavou starce od malíře (zřejmě Adolfa) Liebschera. Už tedy vím, co budu hledat v těch nekonečných krabičkách s pohlednicemi v antikvariátech.

Ale je tu i jedna velká hádanka...

V jednom z posledních (piblikovaných) dopisů píše Vláďa:

Ach, kdyby už byl konec té vojny, jak bych za tebou jezdil, jak bych jen s tebou stále chodil – ale ne, nejezdil bych za Tebou, ke mně domů bych si tě přivedl – hleď, 9 let jsem chodil světem s prázdnou duší, bez ideálů, tak s lehkou myslí, bez starostí, žil ze dne na den, na budoucnost jsem nidky nepomyslil – a teď v hlavě plno plánů, v myšlenkách svoji bohyni, královnu, svoje AOK, v srdci lásku – po devíti letech!

A na posledním dopise od Máryš je tužkou Vláďovým rukopisem nad oslovení připsáno velké AOK. A my netušíme, co by to mohlo být. 

Netušili jsme, ale teď jsem vypátral, že šlo o Armeeoberkommando - vrchní veliteství rakousko-uherské armády. Hmm, myslel jsem, že to bude hádanka pro Vás. Ale přeci jen jedna:

Co znamená v tom posledním Mániném dopise to k. u. k. a jaký je rozdíl mezi tím a k. k.?

Po přeslici

říkanka pro nejmladší neteřinku, ale i pro Bibinku a pro Kubu

Včera ses narodila, Liliano
a já si uvědomil až dnes ráno,
že když si babi s dědou řekli ano,
bylo už na tebe zaděláno;)

A tak jste mi, milé plzeňské děti,
kterých je teď už jako smetí,
zas jednou připomněly, jak to letí,
když už mám titul Strýček III.

29. dubna 2010

29/4 1950


Jsou lidé, kteří tvrdí,
že láska je jen chemie -
na tu tezi jsou hrdí,
kdo nevěří jim, nežije.

Já věřím jenom ztuha,
jsa diletant a truhlík,
vždyť diamant i tuha
jsou pořád jenom uhlík.

Je-li i láska pouhý element,
může být hrubá jako pytlovina,
ale i jemná jako kment,
taková, maková a ještě jiná.

Opravdu nevím, jsem jen laik,
nic zřejmě věčně netrvá -
ať batist, satén nebo cajk,
časem se všechno potrhá.

Jedno vím ale zcela jistě -
že láska všechno přežije,
když na oddacím listě
čtu: Miroslav a Marie.

Blahopřeju Vám, babi a dědo, k dnešní diamantovce!

26. dubna 2010

Pátrání pokračuje


O víkendu mě Zuzka přiměla k zásadní změně v přepisování dopisů z 1. světové války. Do teď jsem si myslel, že bude lepší nejdříve přepsat všechny Vláďovy dopisy Máryš a pak teprve přidat její dopisy na frontu. Připadalo mi to takové víc hádankovité, vzbuzující zvědavost. Většina čtenářů si i celkem logicky mohla myslet, že máme jen Vláďovy dopisy a už to, že máme obojí, jim teď něco prozrazuje o době poválečné - určitě se minimálně setkali.

Rozhodli jsme se tedy s Věruškou, že jako se my střídáme v diktování a přepisování dopisů, budeme střídat i jejich autory. Nicméně znamená to nejdříve dohnat ten dvouměsíční skluz. Nebude to ale velká dřina, protože jak z tónu mnoha Vláďových dopisů vysvítá, Máryš psala dopisy více než střídmě, a pohlednice, kterými naopak nešetřila, jsou zřejmě někde u sběratelů.

Dnes jsme přepisovali dopis z 27. května 1917 a narazili jsme tam na slovíčko, které jsme nemohli rozluštit. Je to třetí slovíčko na tomto výstřižku, hned za čárkou. Jak byste ho četli vy?


My jsme ho nakonec dnes pravděpodobně rozluštili. A teprve, když mi zívající Věruška dodiktovala pozdrav na rozloučenou „Nuž zdraví Vás upřímně a ježně Máňa“, zjistili jsme, že už jsme dopis jednou přepisovali, a v něm jsme to slovo přečetli jinak. Tak co myslíte vy? Ruměnce nebo současně? Vzhledem k těm dvěma háčkům je to asi jasné.

Kdo tedy nečetl Vláďovy dopisy od začátku, má nyní příležitost postupně si je přečíst i s protějšky z Mániny strany. A má šanci nám pomoci při pátrání po identitě těchto dvou milenců, což je úkol ne nepodobný pátrání po identitě několika Číňanů na dovolené v Evropě.

Ale teď už neváhejte a zajděte se podívat na naši novou poštovní stránku:

25. dubna 2010

Sen noci svatojiřské

O víkendu jsme byli na divadelním soustředění v Nahořečicích, v překrásném a civilizací naprosto ignorovaném místě, v bývalé škole, která je naproti místnímu kostelu s hřbitovním dvorem. Připojuji pár momentek, nad nimiž se bude za pár let hezky vzpomínat. 29. května je premiéra, pomóóóc!