U kolegy soběpisce se propírala otázka rozdílu mužů a žen, jejich práv a povah. Docela dobře nás muže dle mého názoru vystihla Manča v posledním, dnes publikovaném, dopise Vláďovi, který si náš voják možná vůbec včas nepřečetl, jelikož asi před jeho doručením odjel na dovolenku, během níž se s Máryš střetl, poprvé z očí do očí. V dopise stojí:
Já říkám: ty muži, to je kvítí z Afriky. Jakmile sluníčko nevydává dosti hřejivých paprsků, hned ztrácí sílu k životu.
A o něco dříve:
...muži dobře vědí, že srdce ženy jest nádoba křehká, ba vědí i, kdy a čím nejvíce dotknou se citlivé struny vznětlivých duší.
Pro dání si věcí do souvislostí jsou ty Mániny dopisy nedocenitelné, píše se tam nyní třeba o povidlech, která potom Vláďa použil ve svém dopise. Jsou to povidla od slova povídat, neboli klepy, drby, pomluvy. Z kontextu také vyplyne, že Máryš poslala do Haliče množství pohlednic, na jedné je kopec Libín s nějakou klečící postavou starce od malíře (zřejmě Adolfa) Liebschera. Už tedy vím, co budu hledat v těch nekonečných krabičkách s pohlednicemi v antikvariátech.
Ale je tu i jedna velká hádanka...
V jednom z posledních (piblikovaných) dopisů píše Vláďa:
Ach, kdyby už byl konec té vojny, jak bych za tebou jezdil, jak bych jen s tebou stále chodil – ale ne, nejezdil bych za Tebou, ke mně domů bych si tě přivedl – hleď, 9 let jsem chodil světem s prázdnou duší, bez ideálů, tak s lehkou myslí, bez starostí, žil ze dne na den, na budoucnost jsem nidky nepomyslil – a teď v hlavě plno plánů, v myšlenkách svoji bohyni, královnu, svoje AOK, v srdci lásku – po devíti letech!
A na posledním dopise od Máryš je tužkou Vláďovým rukopisem nad oslovení připsáno velké AOK. A my netušíme, co by to mohlo být.
Netušili jsme, ale teď jsem vypátral, že šlo o Armeeoberkommando - vrchní veliteství rakousko-uherské armády. Hmm, myslel jsem, že to bude hádanka pro Vás. Ale přeci jen jedna:
Co znamená v tom posledním Mániném dopise to k. u. k. a jaký je rozdíl mezi tím a k. k.?
