- - - - - - - -

První Mánin dopis po setkání s Vláďou by možná May Sinclairová ocenila jako laický příspěvek k proudu vědomí, termínu, který ve stejné době začala razit pro novou metodu modernistických prozaiků. Co se asi skrývá za osmi čárkami, kterými Manča dopis zakončila?

Čtěte ZDE!

Ze dna

Pavlovi Š.

Když je vody dost,

cachtáme se v ní

jen tak pro radost

z prosluněných dní.

Když pak vyschne pramen,

je nám káždopádně

dobrý i ten kámen,

co dřív ležel na dně.

Poznáte je?

K-onec s-tarých č-asů

... nenapsal jen Vladislav Vančura, ale také Jaroslav Žák.  Hned jak jsem se to v Tvaru dozvěděl, na kosmasu jsem si knihu objednal. Protože Erik Gilk v recenzi zmínil, že román psaný v roce 1948 a poprvé vydaný v roce 1991 je vlastně akronymem - a to od autora Študáků a kantorů a Cesty do hlubin študákovy duše slibuje hodně. Brzy budu referovat.

Jak se mají kantoři?

Rád bych s Jiříkem po divadelním květnu (za nějž upírám mysl čistě ze zoufalství, protože se mi zdá, že se ty dvě premiéry, na nichž mám být účasten, nemůžou stihnout) nazkoušel Goethova Satyra a zároveň si připravil přednášku o Goethovi v Čechách postavenou na Urzidilově monografii. Přidá-li se něco třetího, takto komponovaný pořad by pak mohl v rámci 200. výročí návštěvy některých míst tato místa objet (např. Hasištejn, Jezeří, Krásný Dvůr, Teplice, Karlovy Vary ad.).

Začínám od lesa – životopisem Jeana Paula. Tento pro mě nedávno objevený spisovatel se s Goethem neměl zrovna nejraději, ale spojuje je doba, do níž bych rád proniknul. Život Jeana Paula pochází z pera východoněmeckého spisovatele Güntera de Bruyna, ale naštěstí je to útěk do období, které komunisti necenzurovali, protože znělo jako pohádka.

Hned druhá kapitola je o nuzném životě kantorů. Dědeček Jeana Paula byl rektorem.

„Jeho školní budova byla vězením, sice ne o chlebu a vodě, ale stejně jen o chlebu a pivu, neboť na víc – s příslušnou dávkou nejpokornější spokojenosti – rektorský plat nestačil… a u této obvyklé bayreuthské hladové studny stál ten muž po třicet pět let a nabíral z ní,“ až konečně v sedmdesáti letech dostal lepší místo, totiž na hřbitově v Neustadtu v roce narození Jeana Paula.

Pruský zákon o povinné školní docházce z roku 1736 má tento 10. §:

Je-li kantor řemeslníkem, může se živit sám, není-li jím, jest mu dovoleno pracovat o žních 6 týdnů jako nádeník.

Fridrich II. by mohl být inspirací pro ministra Janotu. Přišel na skvělé úsporné opatření: nadělat učitele z válečných invalidů. Samozřejmě dodal „kteří toho budou schopni“ – takových pak bylo 79 ze 4.000. Tehdy se ale ještě neplatily dávky v nezaměstnanosti a dnes je zase málo válek s naší účastí. Co s tím? Bezpochyby se ale dnešní kantoři mají jako v ráji.

Konečně dovolená (ale bohužel ne moje)

Na poslední list od Řenky si Mírek poznamenal odjezdy a příjezdy vlaků na cestě za svou drahou neznámou do Prachatic. Není to zanedbatelný pramen, stejně jako Mančina zmínka o tom, že za otcova života žila „v pivováře“.

Detektivka je ovšem pěkně zamotaná, a tak si můžeme jen domýšlet, co myslela Máryš tím, že Vláďu pozvala do Prachatic:

Jako bych Vás viděla s otázkou na rtech, proč zrovna do Prachatiz  mám přijet? A proto musím s barvou ven, že vlastně tam vším právem patřím, důvod dozvíte se snad později, není radno, aby ten rozmazlený dosud maminčin Vláďa předčasně o všem věděl.

Pohled z ložnice

Na blogu KZK jsem zadal tři matematické příklady o ceny a zde přidávám ještě jeden, který se hodí spíš na soběpisník. Souvisí trochu s optikou a otázka zní:

Který snímek jsem pořídil z největší vzdálenosti od okna?

Správnou odpověď ocením vlastnoručně připraveným a ozdobeným pudinkem.

A co vidíte z ložnice Vy?

Ještě nepokřtěné novorozeně

Moje vyznání UJD už asi všichni četli. Včera na Majálesu po Joe Purple, Jirkovi Schmitzerovi a m.y.musicích mi Už jsme doma rozproudili krev v žilách - tu modrou i tu červenou (jak by to nazvali Longitalci, co tu byli ve čtvrtek), tedy tu okysličenou i tu odkysličenou, tu, co vám vybaví všechny vzpomínky, i tu, co vám dá naději do budoucna. Bylo to tak Napůl. A když věnoval Míra Wanek Hollywood všem milencům a mě s Věruškou zvláště, zaskákal jsem si tak, že mě teď bolí lýtka.

Když jsem byl před rokem a půl s Mírou U brány, vyprávěl mi, že má v hlavě nový CD a že by ho chtěl nazvat Jeskyně. Ano, bylo to zhruba tohle:

Jako všechna předchozí alba maji svá ústřední témata, tak i album Jeskyně v sobě bude skrývat kromě jednotlivých témat písní i téma celistvé. A stejně jako témata předchozích alb je i téma Jeskyně mnohovrstevnaté. Jeskyně může znamenat úkryt, může to být místo tajemství, může to být útěk do samoty, také místo objevu a touhy pronikat stále hlouběji do poznání.

Vychází 3.5.2010

KŘEST ALBA: 13.5. Praha Akropolis 

Vychází sice až v pondělí, ale já už mám doma odlitek, předevčírem vylisovaný a včera zabalený. Díky.