26. března 2011

Bouře ve sklenici vody

Bystré je poklidné městečko v hornosvratecké části Vysočiny položené přes 600 metrů nad mořem, což je výše než nejvyšší bod na Úhošti. O posledních zločinech zde byl natočen film Všichni dobří rodáci. Od té doby si zde lidé žijí tak trochu v závětří civilizace, a ačkoli se pan režisér Vojtěch Jasný pokusil propojit osudy městečka s životem v Novém Yorku ve svém filmovém ohlédnutí Návrat ztraceného ráje, na poklidném rázu městečka se nic nezměnilo. Jak jsme zjistili, charakteristickým znakem jsou kastrůlky s obědem. Kolem poledního nepotkáte člověka, který by je nenesl. A pak: všechny děti slušně a nahlas pozdraví každého dospělého, včetně přivandrovalců. Pro nás Severočechy to byl tak trochu kulturní šok.

Do Bystrého jsme vyrazili v úterý 22. března a říkali jsme si, že vneseme do toho poklidnéh hnízdečka trochu rozruchu. Nebyli jsme ale první. Alespoň podle řidiče, který nás vzal stopem, a podle ČTK. V úterý 22. března dopoledne explodovala nálož pod vozidlem BMW v Bystrém na Svitavsku. Policie případ vyšetřuje jako pokus o vraždu, nedovolené ozbrojování a poškození cizí věci.

O pár hodin později jsme se dozvěděli (samozřejmě zase při autostopu), že na hotelu, kde spíme, bývá častým tajným hostem Ivana Gottová s dcerami. Došlo nám, proč jsme museli čekat dva na dny, než nám recepční hotelu dokázala dát informaci, zda mají jeden pokoj volný, přestože nejdříve tvrdila, že mají plně obsazeno. Ten pokoj je jako jediný apartmán pro tři osoby v odlehlé části budovy přímo nad bazénem se slanou vodou. A když jsme chtěli dokoupit jednu noc, museli jsme se z pokoje odstěhovat, protože přijede host, který chce výhradně tento pokoj (viděli jsme do jeho oken a zůstal tu noc prázdný). Ivanko, omlouvám se, že jsem na pokoji tolik prděl. Kdybych to věděl, chodil bych na chodbu. A pozor na bysterské teroristy!

Naše pátrání přineslo spoustu odhalení a zajímavých informací, které ve své většině s naším případem vůbec nesouvisely a pokud ano, tak velmi okrajově. Můžete se těšit na další reportáže.

21. března 2011

Pátrání v přímém přenosu

Zítra se chystáme na průzkumnou cestu. Kdo s námi sleduje příběh jednoho páru od dopisování přes setkání až po lásku z konce první světové války, ví, po čem chceme pátrat. Snažíme se odhalit identitu a pokud možno vypátrat i nějaké potomky našich dvou hrdinů, Máni a Vládi. Dnes jsem tedy výjimečně přidal na stránku s Vláďovými dopisy z fronty hned dva další. V tom prvním, v němž cituje jakousi německou báseň, lze rozeznat rozervanost jeho duše trpící nedostatkem zpráv od své milované. Stesk nemizí ani z druhého dopisu, zakončeného úryvkem z Bezručovy básně Jen jedenkrát. Právě v posledním dopise jsme objevili další stopu. 

Trochu se to nesrovnává – kancelář s kuchyní! – ale je to vojna – a konečně mám vysokou školu a doktorát!

Nedávno jsme odhalili, že Vláďa má co dočinění s prostějovskou reálkou. A nyní mluví o doktorátu. Již posledně jsem vznesl dotaz k profesorům současné reálky, která ovšem není nástupnickou školou po té rakousko-uherské. Přesto se našel jeden pan profesor, který shodou okolností studoval v Olomouci s Vojtou Krausem, jenž mi odpvěděl:

Vážený pane kolego, v úvahu by přicházeli : Dr. Vladimír Toman, nar.23.11.1887 v Dolních Vilímovicích, na škole 1914-1920, pak v Kremnici a Brně. Vladimír Vorel , nar. 16.3.1880 ve Velkém Meziřičí,  na škole 1912-13, pak v Kroměříži. Pramen : Památník sedmdesátého pátého výročí reálky /Státního reálného gymnázia / v Prostějově 1871-1946, Prostějov 1946, srdečně Václav Kolář

Vzhledem k tomu, že náš Vláďa má doktorát, připadá v úvahu pouze první jméno. Dolní Vilémovice jsou obec u Třebíče, a osm kilometrů od ní směrem blíže Třebíči je malinká vesnička zvaná Střítež, kterou známe z Vláďových dopisů jako bydliště jeho rodičů. Z Bystrého se tedy pojedeme podívat do těchto končin.

A co v Bystrém? Vzpomínáte si ještě na tu první stopu? Z Litomyšle mi dnes přišla tato odpověď:

Vážený pan
Mgr. Jan   L o s e n i c k ý
čj. SOAZ-224/SY-2011

Vážený pane magistře,
k Vaší žádosti týkající se MUDr. Jana Drůbka sdělujeme, že osobní fond jmenovaného není v našem archivu uložen a ani v osobních rejstřících příslušných fondů (tj. AM Bystré, Okresní úřad Polička a též v narativních pramenech – kronikách) nebylo jméno MUDr. Drůbka dohledáno. Nelze ale vyloučit případné zmínky o jmenovaném v regionálním tisku. Litujeme, že Vám k uvedenému nemůžeme poskytnout příznivější informaci.
S pozdravem
Mgr. Oldřich Pakosta, ředitel SOkA Svitavy

Ale to je vlastně dobře, když detektivka, tak musí být napínavá. Držte nám palce! Budeme vás průběžně informovat.

20. března 2011

Buď pozdraven, starý Oceáne!

V Modiglianiho životopise mě zaujalo, že malíř uměl zpaměti recitovat pasáže z Danteho Božské komedie. Recitoval je samozřejmě italsky, čímž v Paříži oslňoval, i když mu nikdo nerozuměl. Co mě překvapilo ještě mnohem víc, bylo, že se zpaměti naučil i francouzské Zpěvy Maldororovy od hrabětě de de Lautréamont. 

Nečetl jsem tu knihu, nemám ji v knihovně a po prohledání internetových antikvariátů a knihkupectví si myslím, že ji jen tak neseženu, přestože ji vydal i Odeon v edici světové četby. A Dalího ilustrace k dílu jsou na mě moc drahé.

Dnes jsem zjistil, že dávají Zpěvy Maldororovy na Vltavě na pokračování (tzn. že je lze pár dní poslouchat i online). 12 dílů po půl hodině. První půlhodina byla zážitek. Zvlášť když jsem si uvědomil, že když bylo Lautréamontovi jako mě, byl už 12 let mrtvý! Ta lyrika! Na epický příběh v tomto případě opravdu nehledím. Stačilo ale jedno přirovnání, abych se cítil básnicky odzbrojen na několik příštích dní.

Starý Oceáne… jsi nesmírná modřina na těle země!

Víc než polovina celé první části je adresována právě oceánu. Vzpomenu si na ten přednes Igora Bareše odteď vždy, když budu ležet někde na pláži a ten starý symbol nekonečna mi bude omývat nohy.

Starý Oceáne… nejsi jako člověk, který se na ulici zastaví, aby se podíval na dva buldoky, když se popadli za hrdla, ale nezastaví se, jde-li kolem pohřeb.  

Už se těším na další díl.