20. dubna 2007

Ano?

Vladimír Holan

„Nevím, jak dlouho se tam zdržím,
ale nejistota je dobrá!“ řekla jste
odcházejíc, aniž jsem věděl kam…
Ano, vy v nejistotě spoléhající
na sebe, a já v zahanbení,
které neztrácí na síle,
protože nemůže vyjít ze sebe…

Při vyšším pokušení otázky:
zda nikoli kde, ale na koho čekáme
a co by mohlo být – je to čas,
který, aniž může jinak, snižuje hlas
asi jako hrad, který by nebyl na skále,
nebo jako zámek, který by byl bez parku…

Ne, není dlouhých snů.
Vrátíte se ke mně tak,
abych zase nepochopil?
mljt

Kvítek

Byl jsem se dnes podívat na Kvítku. Jezdil jsem s tímhle souborem každoročně na soustředění do Panenský Tejnice a moc mi to dalo – a taky vzalo, bohužel, mluvím o kamarádce. Novej Kvítek navázal na to, co v něm bylo kdy pozitivní, holky byly usměvavý a zářily nadšením. Žíla, jak se říká sbormistrovi, taky spokojenej, a tak jsem odcházel s povznesenou jarní náladou vstříc zítřejším vědeckým dnům. Měl jsem foťák, a tak jsem s ním poprvé zkusil něco natočit.

(další ukázky z koncertu v kostele Stětí sv. Jana: 1, 2, 3, 4)
mljt

19. dubna 2007

Pozvánka na Kirwitzerovy dny

Z Deníku Chomutovska:

Již třetím rokem se v Městském muzeu v Kadani koná víkend vědeckých přednášek pro veřejnost s názvem Kirwitzerovy dny. Oproti minulým ročníkům, které se konaly v červnu, proběhne ten letošní již tento víkend – 21. a 22. dubna. Každý ročník je věnován několika různým vědním oborům, které v tom kterém roce slaví nějaké významné výročí. Letos slaví 300. výročí narození hned dvě významné osobnosti vědecké historie – matematik Leonhard Euler a otec botanické taxonomie Carl Linné. Sobotní program tedy bude věnován některým věčným problémům matematiky jako jsou prvočísla či teorie grafů, odpoledne bude věnováno osobnosti Carla Linné, představení herbáře jako nejstarší dokumentační metodě v biologii, fauně a flóře Madagaskaru a podobně jako loni nebude opomenuta ani postava českého genia ve všech vědních oborech, Járy Cimrmana. Protože letos mají svá kulatá výročí i dva spisovatelé z trojlístku nejslavnějších sci-fi autorů (Robert A. Heinlein by oslavil 100 let a Arthuru C. Clarkovi je letos 90), bude sobotní večer patřit právě tomuto literárnímu žánru. Kromě přednášky proběhne od 19hod. v Orfeu i divadelní představení podle románu Raye Bradburyho 451˚ Fahrenheita v podání kláštereckého souboru Zdrhovadlo, které s ním nedávno postoupilo na celostátní přehlídku amatérských divadel. Nedělní program bude věnován buddhismu a po kulturně-antropologické přednášce o Madagaskaru se mohou zájemci vydat na botanickou vycházku na Úhošť. Mezi významnými vědci, které se akce zúčastní, nebudou chybět takové kapacity jako např. Prof. PhDr. Josef Krob, CSc. z Masarykovy univerzity v Brně či ředitel Botanického ústavu Akademie věd Doc. RNDr. Jan Kirschner, CSc. „Jsem také rád, že se svými dvěma cestopisnými přednáškami přijede Pavel Hošek, hlavní člen expedice Lemuria a velký odborník na Madagaskar, a také Jiří Holba, překladatel Diamantové sútry do češtiny,“ dělí se s námi o své pocity Jan Losenický, který za kadaňské gymnázium celou akci organizuje. Právě před sto lety, v roce 1907, byl v jedné jeskyni v Číně objeven výtisk Diamantové sútry, který je dodnes nejstarším tištěným dokumentem v historii z roku 868 n.l., tzn. o více než půl století starší než Gutenbergova bible. „Kromě zástupců vědeckých ústavů a univerzit přednesou své příspěvky i učitelé z kadaňského gymnázia,“ doplňuje Losenický, který se sám zúčastní se srovnávací přednáškou o dvou velkých osobnostech filozoficko-náboženských systémů, Buddhovi a Kristovi. Vstup na všechny přednášky i na divadlo je zdarma. Celý cyklus přednášek se odehraje v refektáři františkánského kláštera v Kadani.


Pozor nálet!

Hřbitovní kvítí VI





mljt

Z Bondyho

Kde bychom však byli, kdyby čas od času určití jedinci nedali svým krizovým situacím plný průchod. To, co se běžně zdá rozumné, nebývá vždy důsledně racionální. Snaha o neustálé přizpůsobení se daným životním podmínkám nemusí, přestože pro toto přizpůsobení mluví mnoho rozumných a dokonce i etických úvah, být za všech okolností správnou.
xxx

18. dubna 2007

Hymny kolem a kolem

Pátral jsem dnes na internetu, která státní hymna je nejkratší, neboť bych nerad mátl své studenty, které jsem až dosud mátl. Nedobral jsem se sice odpovědi, neboť se objevilo hned několik kandidátů, ale zároveň jsem se dověděl i několik dalších pozoruhodných věcí, co se týče hymen. Tedy jako nejkratší bývá uvedena katarská hymna, ale když si poslechnete její oficiální verzi na stránkách katarského ministerstva zahraniční, má přes minutu a půl. To už pak opravdu vychází kratší hymna Ugandy.


Co jsem nevěděl, že španělská hymna nemá slova (samozřejmě neoficiální text asi nějaký má), ani že jihoafrická obsahuje pět z jedenácti jazyků, kterými se v zemi mluví, a má i jakousi hudební zvláštnost, o níž pomlčím, neb se v klíčích, o něž zřejmě jde, přes snahu paní Štěpánové nevyznám. Nejstarší slova má japonská (která je mimochodem také údajně jedna z nejkratších). A co mě asi nejvíc překvapilo, že liechtensteinská hymna má slova v němčině na melodii britské God Save the Queen. Nu, až najdu knížku věnovanou té naší písni písní, tak sem určitě přispěju ještě pár opravdu povedenejma perličkama. Ale možná jsem ji zase někomu nenávratně půjčil, to se stává, nechť je v tom případě aspoň ku prospěchu.

A nakonec ještě něco pro pamětníky. Musím ale uznat, že melodie je to podmanivá (zvlášť když ji třeba někdo zahraje na akustickou kytaru)

xxx

17. dubna 2007

Bondyho Buddha

Moc zajímavé je čtení o Buddhovi z pera Egona Bondyho. Některé věci jsem se nedočetl nikde jinde a zastavily mi na chvíli srdce, než jsem je vstřebal. Jednou z nich byla informace o pokušiteli z legendy o Buddhově probuzení. Věděl jsem, že jakýsi démon nabízel místo dokonalého poznání Buddhovi podobné věci, kterými byl pokoušen i Kristus na poušti. Takové ty faustovské banality jako moc, bohatství a rozkoš. Ovšem až u Bondyho jsem se dočetl hrůzný fakt, že ďábel „dal před Buddhou vyvstat bezhraničním vidinám všeobecného utrpení. Umírající, nemocní, opuštění, mučení v pekle, matky se skonávajícími dětmi v náručí atd., vzpínali k Buddhovi ruce jako ke své poslední naději, jako k bohu, jako k jedinému utěšiteli, k zachránci. A věru, poprvé se zdálo, že Vznešený zakolísá. Rázně se však od přeludů odpoutal a zvítězil. Marxista Bondy v tom vidí vzdor vůči tomu, aby se z buddhismu stalo klasické opium lidstva – „pouhá filantropie není žádným východiskem a skutečnou odpomocí od reálných strastí člověka“. A aby mi nasadil do hlavy opravdu obrovského tesaříka, dodává, že v tom je jistě dalek běžnému církevnickému křesťanství, ale možná, že v tom není příliš daleko od Ježíše samotného. To mi připomíná neuvěřitelnou sílu, kterou jsem vždycky viděl v očích představitelů Jidáše a Ježíše v mém nejoblíbenějším muzikálu, když se pohádali nad utrácením drahého balzámu na Ježíšovy nohy, kterým mu je třela Máří - za ty peníze by se přece mohl nasytit docela velký zástup hladových… Vždycky jsem si vážil obou pohledů (v obou slova smyslech) stejně. Teď mi z nich zase po letech vyhrkly slzy do očí.
xxx

Návštěva ze Sibiřského náměstí č.p. 1

Kdo by se nadál, že na mě sáhne prodloužená ruka Fidela Castra. Ó ano, dnes byla na návštěvě v Kadani velvyslankyně Kubánské republiky Bárbara Montalvo Álvarez, mimochodem velmi distingovaná dáma. A protože si chtěla hlavně prohlédnout nemocnici, byl jsem tam nafotit její návštěvu na čerstvě vymalovaném dětském oddělení. S malou antikomunistickou duší se přiznávám, že bych se na Kubu jednou chtěl nejen podívat, ale i tam nějaký čas pobýt jako tramp.

vlevo paní primářka Kotalíková, uprostřed sympatický překladatel
a vpravo paní chargé d'affaires


(více fotografií z malování zde)
...

15. dubna 2007

Can't resist (Prague, Friday 13th)

mljt

Slon a králík

Že kořeny buddhismu jsou celkem odlišné od dědictví evropského křesťanství, racionalismu a humanismu je vidět na kratinkém odstavci ze sútry Všechny druhy neklidu (Sabbásavasuttam).

A při takovém důkladném zvažování se osvobodí od tří pastí:
od víry v osobnost,
od kultu pochybovačnosti
a od uzavření se do práce na ctnosti.


Ovšem ve svých minulých životech nám Buddha může připomenout některé rysy Krista. Když byl například slonem, nejen že se nechal zastřelit a ke svému zabijákovi necítil nenávist, ještě mu umíraje pomáhal oddělit vlastní kly od těla. A když byl králíkem, skočil jednomu hladovějícímu bráhmanovi do ohně, aby jej nasytil.
xxx

Hrátky s Prasetaunem

Pátkem, sobotou a nedělí pokračovala dílna pohybového divadla a jako elévové v této branži jsme často zůstávali sedět se zježenými vlasy. Naštěstí na nás bral Juráš ohledy a všechny výtky nechal ve formě faktických poznámek a něžných vstupů.

Vyzkoušeli jsme si celou škálu interaktivních pohybových studií, ve dvou lidech jsme dělali kotrmelce, hledali rovnováhu, škrtili jeden druhého, cvrnkali do sebe a pak domalovávali pohybem, co jsme pod tím cvrnknutím pochopili, několikrát se snažili propojit pohyb se slovním projevem, vyjadřovat v konverzaci jedním slovem myšlenku, na kterou bychom normálně potřebovali jednu větu (na naši scénku s Danou budu dlouho vzpomínat), nebo jednou a tou samou větou všechny repliky v jisté situaci (věty, na které se vzpomínám byly např. „To nejsou vajíčka, to jsou záprdky“, „Alkohol způsobuje cirhózu jater“, „Ono to klouže“, „Originál je vždycky originál“; mně byla určena věta „Běž do prdele“ a musel jsem s ní pozdravit, zeptat se na cestu, poděkovat a zase se rozloučit). Orientace v prostoru naslepo se spojila s procvičováním důvěry: se zavázanýma očima jsme drže se za ruce v hadu chodili přes půl hodiny po celkem členitém terénu uprostřed sídliště Březenecká, chvílemi byli rozpuštěni na osahání okolí a posléze zapojovali fantazii při určování objektů, které nás obklopovaly – no, nebyl bych to já, abych nezahučel do rybníčka, podél něhož jsme šli – na fotografii dole si můžete lehce spočíst, kde to asi bylo (fotit při akci jsem nás bohužel nemohl, neb jsem foťák neměl s sebou a navíc jsem nic neviděl). Dneska už bylo vidět pokroky i v naší činoherně odkojené polovině, a tak jsme se pouštěli i do větších akcí. Bolí mě teď šíleně za krkem, na prsou a na stehnech, ale cítím se výborně. Pořád to ovšem bylo jen přičichnutí k tomu, co je to pohybové divadlo, a tak už se těšíme na srpnové pokračování. Díky, Juráši!



(více fotografií zde)
...

Kdo má oči, uvidí věci

Jako Kristus bořil smysl farizejských rituálů, tak i Buddha. Moc hezky se čte tahle pasáž, jež je vlastně odpovědí na otázku jednoho bráhmana, zda se půjde vykoupat do řeky Bahuká, která, jak se věří, očišťuje, léčí a smývá viny.

Bahuká, Achiká
Gayá nebo sama Sundarí
Sarasvatí nebo payagský proud
a rychlá řeka Bahúmatí
nikdy nesmyjí způsobenou vinu
ať se tam myjeme jakkoliv dlouho!



Jen se tam klidně koupej
ty, který hledáš vnitřní cestou –
vše živé je před tebou bezpečno!

Jestli jsi odmítl lhát
žádnou bytost nezraňuješ
a nevezmeš nic, co ti nepatří
v odmítání sebelásky pevně věrný

proč by ses v řece Gáye očišťoval?
Jen vodou je pro tebe ta svatá řeka!

Ovšemže dnes už i laičtí buddhisté mají své rituály, svá zaříkadla, své mohyly a poutě, které jim pomáhají očistit karmu, ale mají také tenhle text z Tripitaky (je ze sútry Přirovnání o šatě), a tak se stále mohou vracet ke kořenům, jako my tradicí zavalení křesťané, (ne zlou tradicí, ale někdy zbytečně zahalující smysl těch kořenů).
xxx

Jak jsme stavěli Portu Apostolorum

V sobotu jsem po celodenním výkonu s juniory na divadelní dílně odpoledne odjel do Kadaně, tam jsme se seniory naložili kulisy a odjeli do Postoloprt, kde jsme od půl osmé hráli Mandragoru. Byli jsme tam bez režiséra, tak jsme si mohli hru vychutnat zase trochu jinak, navíc na komornější scéně a před na počet chudým (asi dvacetičlenným), ovšem na slzy od smíchu bohatým obecenstvem. Zaspal som u mamičky ako bábätko .


...