In the Middle of the Burns Night...

...I was feeling sort of like this.

acoustic:


live at Bamboozle Left:

mljt

Kdyby mé srdce myslelo...

... přestalo by bít. Na záchodě v mém novém bytě je na dveřích přilepený list papíru s citáty od Fernanda Pessoy, portugalského básníka (zde by snad bylo na místě i Werichovo „dva zámky plné básníků“), který za svého života vydal jen jednu knihu a zemřel naprosto nepovšimnut. Kdo by si byl tehdy pomyslel, že mi o sedmdesát let později promluví do života při vykonávání velké potřeby. Kdyby bylo pohodlenější prkénko, opsal bych těch citátů více, ale myslím, že i těchto pár má hodně co říct.

Praktický život mi vždycky připadal jako ta nejméně pohodlná sebevražda.

Vždycky se mi příčilo, aby mě druzí chápali. Být chápán je prostituovat se. Jsem raději, když mě lidé berou vážně takového, jaký nejsem, ve vší slušnosti a počestnosti lidsky neznámého.

Čas pociťuji s ohromnou bolestí. Až příliš mě dojímá, když mám cokoli opustit. Ubohý pronajatý pokojík, kde jsem strávil pár měsíců, stůl ve venkovském hotelu, kde jsem pobyl šest dní, ba i tu smutnou čekárnu na nádraží, kde jsem dvě hodiny čekal na vlak – ano, ale když opouštím to, co je v životě dobrého, a se vší citlivostí nervů si pomyslím, že už to nikdy neuvidím a nebudu mít, přinejmenším právě v tom okamžiku, bolí mě to přímo metafyzicky.

mljt

Poslední verše na Řecko

Verše lorda Byrona pod tímto názvem byly publikovány až v roce 1887. Je to jedna ze dvou jeho posledních básní, snad jsou to opravdu básníkova poslední veršovaná slova. A protože mi mluví ze srdce, tak jsem její úplný závěr přeložil:

Snad jsem se zbláznil z vášně, že každé zamračení
na tvojí tváři je jako oko zmije
pro ptáče, jehož letky táhnou k zemi
a které tuší, že to nepřežije;
křehký a zesláblý z toho okouzlení,
jsem blázen do úsměvu, který kouzelný je.

mljt

Všechno nás rozděluje...

...jen láska možná spojí... (ano, dnes jsem zase jednou prožil první noc v novém bytě)

TVB

Hřbitovní kvítí IV

Hřbitovní kvítí III
Hřbitovní kvítí II
Hřbitovní kvítí I

mljt

Z George Orwella

Málokdo by řekl, že George Orwell skládal básně. A zde je jedna z nich, z roku 1918. Snad tím neumělým překladem autora Farmy zvířat a 1984 ani svou babylónskou princeznu neurazím.

(originál zde)

V mysli jsme svoji, ale snad příliš mladí
pro okolí na takové ty věci,
koukáme na sebe z oddělených klecí
a naše písně přece k sobě ladí.

Co od té doby se lesů vymýtilo,
kdy k zásnubám chodila div ne nemluvňátka?
Vzpomeň si na Romea – jakoby život byl jen zkratka,
a vzpomeň na Julii – tehdy jí čtrnáct bylo.

Jeskynní muž našel větev hořící
a se svou ženou žil ve vůni kouře.
Tak i my zůstaneme za vichru i bouře
(ať třeba padesát let) do smrti věrni si.

Budeme vzpomínat, až vlasy budou bílé,
na naší lásky oslnivé chvíle.

mljt

Babylónská princezna od princezny Kačenky

<3

Když se do toho židle dají...

Praha 20.1.07

... tak létají třísky:-)

mljt