Žalm

Bez smíření s Hospodinem nechci umírat!
Bez smíření se svou ženou nechci usínat!
Ale co když žena spí?
A co když Bůh není?
I kdyby nebyl, ať mi odpustí
a spící ať jsou probuzeni!

Wogastisburg s novým vzorem

Jirkovi Šlajsnovi vděčím za novou inspiraci pro Wogastisburg. Když jsem na své přednášce o turistickém potenciálu bitvy zmínil paralelu s bitvou v Teutoburském lese, která byla pro garmánské kmeny stejně zásadní a klíčová, jako bitva u Wogastisburgu pro slovanské kmeny, věděl jsem jen, že začátkem 19. století přejmenovali jeden zalesněný hřeben, který se celkem nabízel, že by mohl být místem oné bitvy, z původního názvu Osning na Teutoburský les a postavili na jednom z jeho vrcholků obrovskou, jako kadaňskou radniční věž vysokou sochu vůdce kmene Cherusků Arminia (Hermanna), kterou dnes navštíví nějakých 130 tisíc lidí ročně. V roce 1987 pátral v oblasti britský amatérský archeolog (a, jak mi Jirka prozradil, bývalý lampasák) Tony Clunn s detektorem kovů po starých mincích a byla mu doporučena oblast severně od Osnabrücku. Tam, nějakých 100km od Teutoburského lesa, objevil archeologický poklad – mnohé mince z období před r. 9 po Kr. Rozsáhlý archeologický průzkum přiklonil názory archeologů k teorii, že bitva v Teutoburském lese se odehrála tady.

Jirka Šlajsna na rozdíl ode mě v městečku Kalkriese byl a navštívil tam Muzeum Varovy bitvy (velitel římských legií se jmenoval Publius Quinctilius Varus). Prý jde o krásný příklad turistického využití ne zcela spolehlivě potvrzené lokality bitvy. Protože jsem souhlasil, že svoji přednášku, kterou budu muset připravit i k publikaci, pronesu v říjnu 2013 před plénem asi dvou set lidí, budu se muset do Kalkriese podívat. Je to ale 700km, tak přemýšlím, jak to udělat. Nápad mám, Pavliku.

Co mi ještě Jirka doporučil, je, že bychom si jako Muzeum nebo jako Wogastisburg měli vyrobit římskou standartu jako symbol míru, což byla akce realizovaná umělcem V. J. Triebem, který navrhnul vzhled standarty a obyvatelé a instituce si z nich potom dělali vlastní symboly, které nyní objíždějí svět jako poslové míru při různých příležitostech. Tento zvláštní totem stojí 100 Euro, ale v našem případě by se mohl stát účinnou reklamou na Kadaň, na muzeum i na Wogastisburg.

Připouštím, že k podobnému kroku, jaký udělali v Kalkriese s odkazem na starodávnou bitvu germánských dějin, by měl blíž Rubín u Podbořan, kde je raně slovanské naleziště a tedy nejnosnější archeologické argumenty, ale ještě víc bych uvažoval o propojení lokalit Rubín u Kaštic – Úhošť – Hradec u Kadaně – Březno u Loun jako nového turistického souostroví v rámci nově vzniklého Dolního Poohří s Muzeem Sámovy říše v Kadani.

V neděli jsem jel přes Kaštice, tak jsem si nasnímal Rubín v pohledu, jak by ho viděli vojáci Dagobertovy armády, kdyby oblast nebyla hustě zalesněná. Jedním z argumentů pro Rubín je, že stará cesta do jádra Bohemie se u Ostrova stočila přes Doupovské hory, protože podél Ohře neměl být terén průchozí pro větší vojenský oddíl. V tomto ohledu je Rubín strategicky položen. Mimochodem, je odtud krásně vidět na Úhošť, který odtud ale vůbec nevypadá tak majestátně jako od řeky. Začínám pomýšlet na detektor kovů.

Žárlivá píseň věrného muže

S Věruškou mám rád hard core nejen v sexu, ale i v poesii.

Ber si mě nebo neber,
jsem jedním ze tvých žeber!

Jednous mě v sobě měla,
jsem kostí z tvého těla!

Zradíš-li lásku naši,
budu tě chodit strašit!

Budu ti věrný jako chrt,
dokud nás nerozdělí smrt!

Politika pro každého

Blíží se volby, dokonce jsem si už ze schránky přinesl volební lístky, a tak jsem si k posteli vzal knihu, kterou jsem si nedávno přivezl z dědovy knihovny v Lounech: Politika pro každého od Jana Procházky, od nějž jsem před rokem přečetl geniální román Ať žije republika. Už po pár desítkách stránek sem mohu vložit několik předvolebních mouder, která platila pro 60. léta úplně stejně jako platí dnes.

Včerejší naivní iluze jsou vždycky směšné. Dnešní naivní iluze budou směšné až zítra.

Největší soudržnost na světě je soudržnost neschopných.

Můj vztah ke komunismu tenkrát, v sedmačtyřicátém, byl především citový, všechny nás strhávala závrať z toho, co přijde.

Mandát moci ještě pro nikoho v historii nebyl nekonečný, ani trpělivost národa není věčná.

Jestliže se nám podařilo aplikovat v naší zemi kultu osobnosti za naprostého nedostatku osobností, nesnažme se demokratizovat bez demokracie.

Jsme malý národ, naše hříchy nejsou velké, jsou spíš vleklé, to je horší.

No, a směle k urnám.