Učitel v. příklad

Do knihovny moc nechodím, většinou jen když potřebuju něco konkrétního nebo když dostanu třetí upomínku. Sešlo se to teď obojí najednou, a tak jsem vyrazil. Půjčil jsem si jako první od roku 1999, kdy v knihovně zavedli počítačovou evidenci, český výtah z Vědosloví Bernarda Bolzana, o jehož druhym dílu jsem tady onehdy psal. Popravdě, nedivím se, že jsem byl první a vůbec bych se nedivil, kdybych byl poslední. Kdo si dneska na sebe oblíkne redingot?

Podle zvyku pak ještě rychle zkouknu regál s novinkama a obvykle si z nich jednu až dvě půjčím. Tentokrát mi padly oči na zápis nahrávky rozhovoru Ferdinanda Peroutky s Johannesem Urzidilem, pražským německým spisovatelem, z 60. let. Na konci toho rozhovoru si ti dva povídají o česko-německym soužití. Čte se to hezky, ale když už jsem si myslel, že se nedozvím nic, co by mi přišlo originální, na téměř poslední stránce pronesl Urzidil tuhle poučnou tezi:

Urzidil … psychologická situace byla následující. Německá mládež v dřívější době měla více učitelů než příkladů, živých příkladů. A ti učitelé byli víceméně militarističtí, jako král Bedřich Pruský anebo Vilém I., který scelil říši, der eiserne Kanzler a tak dále. Živé příklady, jako byl řekněme Komenský na české straně, Masaryk na české straně, Washington a Lincoln na americké straně, podle kterých se dá žít. Nemůžeš žít podle Kanta, dokonce nemůžeš žít podle Goetha. Můžeš si vybrat některé krásné názory a ideje ... a ... wie sagt man Lehren, učení, že ano, ale přece nemůžeš malému hochovi, kterého vychováváš, říct: Žij jako Kant! To je vyloučená věc. Můžeš mu říct - hleď, Lincoln vedl ten a ten a ten život a dělal to a to. Nebo Jefferson anebo Masaryk. To jsou příklady a nejsou to učitelé v tom hrubém smyslu.
Peroutka Ale pro dnešní mládež jsou to víceméně už taky jenom historické příklady.
Urzidil Ano, ale mají v sobě lidské elementy.

Ještě o něco dál říká, že největší nebezpečí pro politiku je, když se stane směšnou. Nevíme o tom náhodou něco?

Narozeniny

Když jsem nedávno pořizoval tenhle noční snímek, netušil jsem, že Big Ben se narodil 28. května 1859, tedy dnes přesně před 150 lety. Tehdy tenhle třináctitunovej zvon převezlo spřežení šestnácti koní z slévárny ve Whitechapel k Westminsterskýmu paláci a od tý doby tam odbíjí čas. Věrušce dneska odbil další růček, a tak jí posílám jednu cornwallskou vzpomínku.

Alchymista

Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také.

To napsal Paulo Coelho. Nečetl jsem ho, ale tuším, že podobnejch mouder jsou jeho knihy plný. Prej teď někdy přijel do Prahy natáčet reklamu na VW. Přijel inkognito a prej o svý návštěvě Prahy neřekl ani svýmu českýmu nakladateli. Proboha proč by měl? Aby prozradil, že poklady se nenacházejí ani u egyptských pyramid, ale ani doma pod postelí? A že se zlato nevyrábí z olova, alébrž z reklamy na auťáky? Že není jen jedna studna a jedna oáza? Nicméně zase je hezký, že tolik nelpí na autorskejch právech jako jiný literární mrducové.

Ještě se mi moc líbí tenhle citát, kterej tne do jádra většiny sporů mezi lidma:

Nikdy nemůžeme soudit životy druhých, protože každý zná jen své bolesti a odříkání. Něco jiného je myslet si, že jdete po správné cestě, a něco jiného je myslet si, že jdete po jediné správné cestě.

Válka je vůl

Po vydařenym sobotním srazu s lidma, který jsem z poloviny neviděl 11 let a z poloviny vídám hodně zřídka, jsme se domů z Plzně vydali mírně oklikou. Za Zručí má svoje letecký muzeum pan Karel Tarantík. Já vojenskou techniku nikdy nesledoval, ale tyhle archeologický muzea mi nevaděj. Přijde mi to v nich, že jsou války tak dávná věc jako jurksej park, a že se tam teda tehdy tanky proháněly spolu s dinosaurama. To na paintball mě nikdo nedostane!

Zase ta filosofie

Jak se tak teď pročítám už asi sedmou knížkou o Hegelově filosofii dějin, v monografii australskýho filosofa Petera Singera jsem našel hezkej citát od Schopenhauera:

„Činí-li vlády filosofii prostředkem státních účelů, shledávají na druhé straně učenci ve filosofických profesurách řemeslo, které živí svého člověka jako každé jiné.“

Dohledal jsem si tenhle citát v předmluvě k druhému vydání knihy Svět jako vůle a představa a dodám ještě jednu část:

„Jak je možné, že filosofie, která se dělá pro obživu, degraduje na sofismus? Přesně podle přísloví Koho chleba jíš, toho píseň zpívej, vydělávání peněz filosofováním bylo vždy charakteristické právě pro sofisty… A tak se německé univerzity hemží průměrnými profesory, kteří, neumějíce vytvořit vlastní filosofii, přicházejí s podívanou, jíž je téměř kruté se vysmívat.“

Krása oběti

Začal jsem si nedávno přehrávat partie velmistrů, vlastě zatím hlavně jednoho. Michaila Tala jsem si vybral proto, že jsem si o něm přečetl, že dal na intuici a rád riskoval. Byl takovým Muhammadem Alím v ringu šachovnice. Samozřejmě, že Talova intuice byla minimálně o tisíc bodů někde jinde, ale to moje rozhodnutí nemohlo zvrátit. Taky jsem pochopil, že nejkrásnější kouzlo šachů je oběť. A věřte nevěřte, povedla se mi včera partie, v níž jsem hrál proti papírově silnějšímu soupeři (Holanďanových 1555 bodů bylo o tři víc než můj osobní rekord, v oné chvíli jsem měl 1531), obětoval věž a zvítězil.

Taky jsem se už dověděl, že víceméně každá partie záleží na chybě soupeře, třeba jen drobné, a vlastně mnohdy i zpočátku relativní. Posuďte sami. Pozice po mém úhybném královském manévru byla následovná, materiálně naprosto vyrovnaná:


Černý se pustil do výměn:

20. … Sxc3

Překvapil jsem ho, ale neváhal a nabídnutou věž za střelce vzal:

21. exf5 Sxe1

Nedobral jsem ovšem ani střelce a zarputile šel štěstí vstříc:

22. fxg6 hxg6 23. Sxg6


Situace vypadala takhle a černý přemýšlel deset minut. Během té doby jsem mu našel tři možné tahy. Podle mýho přesvědčení byl nejlepší tah 23. … Qd2 (když bílý nevymění je tam hrozba okamžitého matu), ale vlastně všechny tři by asi při dobrý hře vedly k vítězství.

23. … Dc7 24. Sh7+ Kh8?

To je ta chyba, která mi vynesla vítězství. A takhle krásně jsem pokračoval:

25. Sf5+ Kg8 26.Se6+ Vf7 27. Dg6+ Kf8 28. Vh8+ a černý za této situace oprávněně vzdal.


Slastnější pocit jsem ještě v online šachách nepoznal. Brďa to jistě ocení. A i Věruška už ví, co myslel Lessing tím, když řekl, že šachy jsou příliš vážné na hru a příliš hravé na vážnou věc.

Šťouchnutí do papeže

Na facebooku prý existuje možnost do někoho šťouchnout. Prostě na sebe upozornit. Hele, Karle, já tady jsem taky a nikdo si mě delší dobu nevšímá, protože jsem ošklivej a nebyl jsem už dlouho u moře. Papež má teď taky facebook, ale šťouchout do něj nejde. A tak jsem si na blogu KZK šťouchnul aspoň do facebooku.