Mintonette

Pod tímto názvem byl 9. února 1895 v křesťanské mládeži (YMCA) vynalezen nový sport s prvky tenisu a házené. O čtyři roky dříve byl ve stejné organizaci poprvé sehrán mač v basketbale, ale tento kontaktní sport nevyhovoval starším sportovcům. A tak pro ně tělocvikář William Morgan vynalezl tento nový sport, jenž později mírně změnil pravidla a hlavně název. Ano, jde o dnešní odbíjenou, mezinárodně volleyball. Vzpomněl jsem si na pana Morgana 111 let po jeho vynálezu, protože dnes se jdu ztrapnit na jeden turnaj, kde hrají samí machři v tomto sportu, jenž já provozuji dvakrát za rok a většinou si při něm přivodím nějaké zranění. Je to turnaj ke dni učitelů a naše družstvo bylo kooptováno z 5. do 1. skupiny. A to jsem se cítil nepatřičně už té páté:) No, bude to komedie! Naštěstí mi tento žánr není divadelně vzdálený, a tak si to možná ještě užiju. Snad to ale nepřejde do grotesky nebo do frašky, to není moje parketa:) Podám zde samozřejmě krátkou recenzi našeho výkonu.

Z Mahenova zápisníku I

Dnes máme velkou divadelní hromadu, a tak jsem si dal závazek, že zde občas přinesu nějaký zajímavý poznatek Jiřího Mahena z jeho režisérského zápisníku.

Herci s nachýlenou postavou a utkvěle upřenýma očima do tváře partnerovy – to je zlozvyk, jenž se odpustí obchodním cestujícím, kteří si myslím, že fascinují svým zrakem kupujícího, svou oběť, ale herec? Přeipadají mi v ty okamžiky naprosto nezábavnými „pijáky duší“, kteří tuší pozornost spoluhráčovu. Herec má spoluhráče „držet“ očima, ale nikoliv utloukat rozlet jeho fantasie. Divák čeká obyčejně po „upřeném“ hledění nějaký vzrušující dialog nebo něco podobného a je potom zbytečně jenom zmaten, když se nic nestane. U nás hlavně Š. je takovým typickým herce s nachýlenou postavou. Vždycky div, že nevrazí nos svému spoluhráči někam do brady. Myslím, že jsem tuhle hereckou karikaturu viděl kdysi velmi dobře zachycenu u Daumiera.

Pan režisér v akci

Götz-Zitat

Ano, ten člověk z předešlé kvízové otázky byl Johann Wolfgang von Goethe. Citát z jeho rané hry Götz von Berlichngen v originále zní takto:

Götz (antwortet): Mich ergeben! Auf Gnad und Ungnad! Mit wem redet Ihr! Bin ich ein Räuber! Sag deinem Hauptmann: Vor Ihro Kaiserliche Majestät hab ich, wie immer, schuldigen Respekt. Er aber, sag's ihm, er kann mich im Arsche lecken (Schmeißt das Fenster zu.)

Mám doma čirou náhodou svazek z názvem J.W.Goethe: Dramata prosou z mládí a v nich je hra pod názvem Götz z Berliching uvedena. Na straně 182 stojí tento vypečený překlad:

Götz (odpovídá): Já se vzdát! Na milost a nemilost! S kým mluvíte? Což já jsem nějaký lupič? Řekni svému hejtmanovi: Před Jeho Císařským Veličenstvem mám, jako vždy, povinnou úctu. Ale on, řekni mu to, může mi - - - (Přirazí okno.)

Každopádně je Goethovi přičítáno mnoho objevitelských počinů a vynález fráze "vylízati prdel" k nim bezesporu patří. Jen nedoporučuji citovat toto dílo u maturity, mohlo by to mít neblahý dopad. A přitom se hodí jak do češtiny tak do němčiny.

Dvaasedmdesátiletý Goethe
a sedmnáctiletá Ulrika
v Mariánských Lázních

Pátrání mé nejmenované kolegyně vedlo k dalšímu zjištění. Goethe nebyl první, kdo tuto frázi použil! Již dlouho před ním napsal Martin Luther: »Wenn man aber nun den Teufel kennt, so kann man leichtlich zu im sagen: Leck mich im Arsch«. Tuto frázi s oblibou používal i můj oblíbený Grimmelshausen. Goethe se tedy spíše podílel na popularizaci této fráze, která se od jeho doby začala používat v běžném hovoru. Ostatně jako mnoho dalších frází převzatých z jeho textů, např. fráze "Umění je věčné, život je krátký", která je jako "Život je krátký, umění trvá" původně z Hippokrata (Vita brevis, ars longa).

Test your English as well as general knowledge

Who is he?

1.) What did he write? (Theory of Colours)
2.) Who did he fight against? (Napoleon)
I.) He invented the phrase "lick one's arse".
II.) In his novel-in-letters “he shot his hero to save himself”.

Poprvé ve Zlaté kapličce

„Není divu, že potomci kocourů taky chytají myši“, prohlásil ke svému synovci Nicola Cerú. Tím synovcem nebyl nikdo jiný než Giacomo Puccini. Byl synem, vnukem, pravnukem a prapravnukem samých varhaníků, a přestože zpočátku hudbu přímo nesnášel, jednou se vydal se dvěma kamarády bez peněz pěšky z Luccy do Pisy (24km) na představení Verdiho Aidy. Impresário jim zařídil vstup zdarma na galerii a o Pucciniho budoucnosti bylo rozhodnuto. „Když jsem uslyšel Aidu v Pise, pocítil jsem, že se mi otevřelo okno hudby,“ řekl tenkrát. Kdybych byl neskromný, řekl bych, že když jsem uslyšel Bohému v Národním, otevřelo se mi a tak dále, ale říkat to nebudu, neboť jsem skromný a navíc se mi to okno otevřelo už dřív. Ta opera ale opravdu stála za to. Byl jsem navíc poprvé ve Zlaté kapličce, takže jsem konečně i divadelně pokřtěn ve Vltavě. Bohému tam uvádějí už od roku 1992, a tak snad ještě dlouho budou. Všem vřele doporučuji, a místo v první galerii (220,-Kč) je zcela vyhovující. Lístky na další reprízy (nejbližší 4.5.) můžete zakoupit zde.

...

Origoš prča z Písma

Něco na odlehčení od těch křížových cest a pádů. Jsem obdivovatelem brněnského hantecu. I do tohoto exotického jazyka již překládají knihu knih, a zde je ukázka (s mými malými úpravami):

Evangelium podle sv. Jan, kapitola 8.

český překlad:
3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed
4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"
8 A opět se sklonil a psal po zemi.
9 Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

hantec:
3 Doklapala k Šéfovi plotna s jakósi koc
4 a hází do placu: „Šéfe, tudletu fuchtlu jsme lapli, jak kysala s cizím konópkem.
5 Od Mojžíša máme gebír ju umlátit šutrama. Co ty na to?“
6 Ufachčili na něj flignu, aby ho mohli nabomzovat. Šéf si čupl a čmrdlikal kolkem do písku.
7 Když do něj furt vandrovali, hókl na ně: „Kdo seš čisté, migni ju grymlem!“
8 A zase si čupl a čmrdlikal.
9 Celá plotna se ze startu zdekovala a pila pali.
10 Šéf se vodlepil a hodil čůz na koc: „Kde só všeci, kocóre? Žádné tě neodemlel?“
11 „Ani rana, Šéfe,“ hlásí koc. A Šéf na to: „Ani já tě neodemelu. Sypé pali a už žádný levoty!“

Křížová cesta

Křížová cesta se včera stala kadaňskou skutečností. Šlo se klasicky čtrnáct zastavení, jen trochu v upraveném pořadí, aby se dobře využily stávající zastavení v parku, na nichž jsou pouze Kristovy pády. První zastavení bylo v kostele, potom u morového sloupu, dál pak před svatou branou a pak už v parku, ve františkánské zahradě a v kostele 14 sv. pomocníků. Křížová cesta připomíná Kristovu oběť a utrpení. A každé zastavení této pouti je příležitostí k rozjímaní a zamyšlení. Měl jsem tu možnost zamyslet se nad prvním pádem Krista a nad stržením šatu z jeho těla. Pokud by vás to zajímalo, zamyslel jsem se takhle:

5. zastavení: První pád Krista pod křížem.

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, neboť svým svatým Křížem jsi vykoupil svět.

Padáš pod křížem poprvé. V Božím plánu je každý Tvůj pád povýšením, každá Tvá jizva pramenem milosti. Tvým prvním pádem nám dáváš první pomoc! Místo umělého dýchání nám ale vdechuješ svého Ducha a místo masáže nám srdce naplňuješ pokojem. Tvá pomoc nekončí naprostým vyčerpáním zachránce, protože Ty se ve svém milosrdenství nikdy nevyčerpáš. S hlubokou úctou k tajemství Tvého prvního pádu Tě prosíme: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!

11. zastavení: Kristus zbaven šatu

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, neboť svým svatým Křížem jsi vykoupil svět.

Svlékli Tě, Pane, aby Tě potupili. Ale nahota sama není potupa. Nahota je návrat k matce, k Panně Marii, která Tě nahého přivedla na svět. A skrze Pannu Marii, tu milosrdnou novozákonní Evu, jsme dostali dar nahoty i my. Jsme někdy posedlí jejím pokrýváním. Spojujeme si nahé tělo se smyslnou láskou. Ale skrze to pokrývání se často stáváme pokrytci. S tělem nám byla darována i smyslná láska. Ne každému byl dán dar síly, aby se jí mohl protivit. Smyslná láska je dar! Byl nám darován s právem darovacím. A v obdarování tělem je předobraz obdarování Duchem. Sv. Petr stavěl pro Tebe, Eliáše a Mojžíše stany, Marta Tě obskakovala jako knížepána a my bychom chtěli přikrýt Tvou i svou nahotu za každých okolností. Nahý Bůh na kříži byl ale Božím úmyslem. A nahý člověk jako dar k obdarování je též Božím úmyslem. S hlubokou úctou k tomuto tajemství Tě prosíme: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!

Skloňování víry

Je už starší, jedna z mých mála mariánských, ale jsem rád, že si ji mohu zase připomenout v souvislosti s předchozím a následujícím článkem.

Skloňování víry

První pád
Pán Bůh dárce milosti
Druhý pád
Anděla z nebeských výsostí
Třetí pád
Sv. Anně samotřetí
Čtvrtý pád
Děkujeme za početí
Pátý pád
Panenko Marie Růžencová
Šestý pád
O Tobě zpívají moje slova
Sedmý pád
S úctou a díkem za Tvůj plod
Osmý pád není
Jsme vykoupeni
A spasen celý lidský rod.

Křížová cesta v Kadani

Sedm pádů má každé podstatné jméno. Sedm pádů má i Slovo, které se stalo tělem. V Kadani nyní stojí šest z nich, v pořadí druhý až sedmý, první pád je přikryt ve františkánské zahradě a čeká na rekonstrukci.

Je jaro!

Dnes jsem vyrazil na procházku. Původně jsem chtěl vyprovodit Čerfa se skupinkou hereček z Juniora mokrou cestou na Suchý důl a dále k Rašovické stěně, ale na kadaňském stupni jsem potkal Vojtu K., největšího kadaňského pábitele a kumštýře, a tak jsem dal přednost jeho suché stezce do Rašovic.

Kdo zná Vojtu K., ví, že jsem se ani chvíli nenudil. A protože tuto trasu šlape už deset let (a předtím tudy běhal), po cestě jsme se mnohokrát dali do řeči s domorodci. V Rašovicích jsme pak potkali nové dva restaurátory, kteří pomáhají v klášterních celách s obnovením fresek, a tak jsme je pozvali na pivo do hospůdky Na vyhlídce.

Probrali jsme spoustu věcí, Vojta citoval Celliniho životopis, Vasariho Životy a další díla, jak to umí jen on. A člověk se o kumštu dověděl víc než z megadokumentů BBC a Discovery, z nichž mi teď jeden z televize zní jako bzučení mouchy v mých uších. Na cestě zpátky jsme už tedy šli čtyři. Vojta vyprávěl o Kadani a okolních vesnicích, a tak jsem se zase dověděl mnoho novinek.

Jeho turistickému kroku s dýmkou do kopce jsme my tři mladí skoro nestačili. Svítilo sluníčko, ale hlavně svítil Vojta, v jehož společnosti se rozproudí láva i ve vyhaslých sopkách Českého středohoří, k němuž nás poutá společná vášeň. Nakonec jsme se setkali s druhou výpravou přesně na místě, kde jsme se před téměř čtyřmi hodinami rozešli.

Díky za každé takové odpoledne.

Straky na vrbě

Ještě v něčem byla veselohra Jana Nepomuka Štěpánka pro mě přínosem. Josef Bek v ní totiž někomu „ukazoval straky na vrbě“. Zaujalo mě to proto, že v mém textu na Kallimacha v Mandragoře několikrát mluvím o někom, kdo „maluje straky na vrbě“. Přiznám se, že doteďka jsem tuhle frázi neznal a nepoužíval, a tak jsem včera váhal, jestli se straky malují nebo ukazují. Samozřejmě smysl mi došel, straky zřejmě na vrbu moc nelétají, a tak je to zřejmě něco podobného jako když se někomu „věší bulíky na nos“. Ale že je bulík mladý vůl, to jsem našel až ve Slovníku spisovného jazyka českého. A tam jsem taky objevil, že se straky na vrbě malují, ale zřídka také ukazují (z něm.), a tak jsem zase o něco moudřejší. A ještě jedna nadávka od Josefa Kajetána Tyla, na kterou mi padl zrak: „ty prožluklý strakapoune!“