Koupil jsem si včera u Vejážky také Legendu aureu Jakuba de Voragine, nejoblíbenější středověkou knihu o životech světců z 13. století. A protože byly Hromnice, přečetl jsem si se zaujetím kapitolu o tomto svátku. Panna Maria se podle židovských zvyků měla čtyřicet dní po svém porodu jít do chrámu očistit, aby mohla „po přijetí semene“, jež jí jaksi znečistilo, znovu navštěvovat stánek Hospodinův. Kdyby byl Ježíšek holčička, mohla by Marie do chrámu až za osmdesát dní, holčičky přece očividně znečišťují víc. Ať do Marie vstoupilo sémě či ne, bylo od ní hezké, že se přišla očistit, a taky od ní bylo hezké, že už jednou Krista přinesla do chrámu, aby mu obřezali pindíka. Už třeba jen proto, že se pak sv. Kateřině Sienské mohlo zdát, že jí ve snu Ježíš věnoval svou předkožku jako mystický snubní prsten. Vypadá to možná, že si z toho dělám legraci, ale já to považuji za tu pravou poezii víry a pokory. Vždyť Kristus obřízku zrušil, ale sám obřezán byl, aby lidé o to víc přemýšleli nad jeho poselstvím.
Vždycky mě fascinovalo, jak se některé pořady na Spektrech a Discoveřích zabývají takovými věcmi, jako odkud přesně přišli mágové z východu, čím se živila sv. Rodina cestou do Egypta, jak byl přesně Kristus přitlučen na kříž a tak podobně. Ale nebylo tomu jinak ani ve 13. století, kdy Jakub de Voragine analyzuje, co udělala Panna Maria se zlatem, které dostala od jednoho z mudrců, a má hned tři vysvětlení. Lidé jsou prostě stále stejní.
I drby náš středověký spisovatel znal, třeba tu na konci kapitoly o Hromnicích o ženě, které vnukl ďábel, že má celou svou křesťanskou víru mezi prsy a že jí stále uniká. Až teprve modlitba k Panně Marii o svátku Očištění ji uzdravila. A já si zrovna myslím, že mezi prsy je srdce a že víra stálým unikáním nenechá člověka, aby se spokojeně smířil s tím, že je ten pravý a nejpravější věřící.
A ještě navrhuji upravit jednu lidovou pranostiku. Ve větě „na Hromnice zima s létem potkala se“ bych změnil pořadí ročních období, protože se zdá, že léto ještě neskončilo a zima je v nedohlednu.
<3
