Královská hra z Uru

Jedna z nejstarších her na světě pochází ze sumerského města Uru z nějakého 26. století př. Kr. Škoda, že v Britském muzeu prodávají jen ošklivou napodobeninu na papírové desce s umělohmotnými kameny. Myslím, že kdyby se někdo odhodlal vyrábět desku ze dřeva podobně jako šachovnici, utržil by docela slušnej profit. Jak by asi koukali staří Sumerové na to, že jejich oblíbenou hru dnes hraju radši online? Pokud si ji chcete zahrát i vy, neumíte-li anglicky, klikněte na Play the Royal Game of Ur online, skipněte instrukce a pak vrhejte čtyřmi kostkami a pokusem omylem zjistíte, jak se hra hraje i bez návodu. Jen vězte, že růžice na čtvrtém, osmém a čtrnáctém políčku znamenají, že hrajete ještě jednou a že v prostředním pruhu se může vyhazovat jako v Člověče, nezlob se. Tak kdo bude dřív v chlívku?

...

Po nás ať přijde potopa!

Sáhl jsem po Gellnerovi a udělal si takovou svou malou soukromou koláž z pěti básní, jimž bylo letos 105 let.

Zamrazilo mne. Pravdy slov tvých
vědom byl jsem si zcela.
Drzé své ruce jsem zahanben zdvih’
s tvého dívčího těla.

Můj sen se v tobě ztělesnění dožil.
Své srdce jsem ti v tvrdé ruce vložil.
Nejdřív’s je líbal, pak jsi na ně plival,
za rok a za den při vzpomínce zíval. –

V městě teď bouří karneval,
a já bych slzy proléval.
K úpadku spěje moje firma.
Pánbu mě bere všema čtyrma.

Dlouho to trvalo, než pravdy věčné
v prázdnotě sobecké jsem uviděl.
Za tvůrce a za nahé tvorstvo vděčné,
za sebe sama jsem se zastyděl.

Jsem Adam, jak nás mnoho toho druhu,
jenž přejedl se plody poznání,
a konec konců jde mně přec jen k duhu
hněv boží a mé z ráje vyhnání.

Naděje lhavé duši otrávily
a zoufalství se vrhlo na sousto.
Jsem z těch, kterým svět podlamuje síly
a jež se zříci ho přec nejsou s to.

...

Mí trockisti mi rozumějí

Dnes jsem byl ve františkánském klášteře na vernisáži výstavy Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946. Musel jsem bohužel odejít hned po úvodním, ale velmi zásadním projevu, takže nebudu soudit výstavu, ale tuto zahajovací řeč, pronesenou prezidentem Federace nezávislých spisovatelů Eduardem Vackem. Nemám rád komunisty a nemám rád alibisty. Shazovat vinu za (alespoň divoký) odsun Němců na komunisty mi přijde prostě historicky ujeté. Ti, co v pohraničí páchali zvěrstva, nebyli zdaleka jen komunisti. KSČ situace samozřejmě využila ve svůj prospěch, ale mluvit v pohraničí roku 1945 o „leninském principu jakobínské moci“ důkladně připraveném sovětskou NKVD mi přijde jen jako další z teorií spiknutí, do kterých bychom mohli s úspěchem zamíchat i templáře a svobodné zednáře, vyžadoval-li by to česko-německý dialog.

Jako příklady odporu proti komunistickému režimu jsou jmenováni generál Heliodor Píka, jenž byl však v době, o níž referuje expozice, náměstkem a tedy pravou rukou náčelníka generálního štábu armády, která se minimálně na organizovaném odsunu logicky podílela; a také ministr spravedlnosti Prokop Drtina, „který zastával nestrannou spravedlnost“. Jak nestranná byla Drtinova spravedlnost v česko-německé poválečné otázce můžeme vidět v jeho díle. Z knihy A nyní promluví Pavel Svatý je tato věta: „Mezinárodnímu řešení německé otázky musí tedy u nás předcházet co nejrychlejší možné obsazení a čistka“. A z knihy Československo můj osud vybírám kousek autentického projevu z května 1945: ”prvním úkolem při zakládání nového života: vyčistit republiku celou a úplně od Němců…Abychom toho cíle dosáhli, musíme začít s vyháněním Němců z našich zemí ihned, okamžitě, všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zaváhat. Každý z nás musí pomoci v čištění vlastí.”

A tak slova na závěr Vackova projevu, že „jen z těchto důvodů přetrvávají neuspořádané mezinárodní vztahy mezi Němci a Čechy“ a že expozice „je plně v souladu s rezolucí Rady Evropy ze dne 25.1.2006“, znějí jako na objednávku. Čí asi?

Moc se mi ovšem líbil titul jedné z knih sepsaných autorem projevu: Mí devianti mi rozumějí. Proto ten strašný nadpis tohoto článku.

...

Dočesná v čajovně?

Potkal jsem se v Žatci s jedním pánem, pánem šarlatánem. Co nabízí? Že vás vyléčí pomocí pyramidální energie. V pyramidě léčí i zvířata a preventivně také zdravé lidi, takže se nebojte, že by o vás nebyl zájem. Dozvíte se také, jaký smysl má lidský život na Zemi a také něco málo o posmrtném životě. Nejde o peníze. Když se jeho kolegy Anatolije Jagijajeva zeptali, z čeho žije, odpověděl jasně: „Rozumějte mi. Řeknu vám, v čem je podstata. Jsem klidný, pokojný. Má-li člověk vznešenou ideu a znalosti, je plný víry v to, že jeho vědomosti mu dovolí jít touto cestou. Ta cesta je těžká. A u koho je lehká? I vaše cesta je těžká. Myslíte na to, co bude zítra. A pozítří. Rozumíte? Ale za prvé, to nikdo neví. To mohou poznat jen velcí lidé. Lámové. Ze svých výšin vidí budoucnost. Já jsem maličký člověk. Nemám zapotřebí přemýšlet, co bude zítra. Zítra nemusí být ani chleba.“ Z toho bych chtěl žít taky.

A teď ještě krásný citát z předávání bludných balvanů společnosti Sisyfos za rok 2003: „Milovníci všech druhu pyramid tvrdí, že se v nich všemu daří, vodka houstne, dítě tloustne, maso je svěžejší a břitva ostřejší. Samozřejmě tu lze nabíjet pyramidální energií solventní klienty i jejich domácí mazlíčky. Semena tu budou lépe klíčit, a ať nám nikdo nekáže, že v pyramidě s vlastnostmi skleníku, by byl spíš zázrak, kdyby rychleji neklíčila.“

mljt

Papírová reforma

Chcete-li si připomenout něco z mého otevřeného dopisu ministryni školství a vůbec se na začátku školního roku zdravě zasmát, doporučuji zakoupení dnešního vydání časopisu Týden nebo stačí prostě kliknout sem a přečíst si článek Ivana Motýla.

...

Ruda Koblic

K vytvoření malé soběpisné koláže mě inspirovala knížečka Laskavý člověk Ruda Koblic, kterou měli v kadaňském informačním centru minulý týden již jen ve čtyřech výtiscích. Kdyby měl někdo zájem a už to nestihl, zapůjčím nebo pošlu v pdf. Víc sem psát nechci, kdo by chtěl poznat jeden čistě subjektivní pohled, nechť klikne sem.

...

Omarovo dětství

Osmdesátistránková povídka poměrně neznámého tureckého spisovatele 19. století Mu´allima Nádži-effendiho má v rakousko-uherském vydání v nakladatelství Jan Otto čtyřicetistránkový poznámkový aparát opatřený Janem Rypkou (1886 - 1968), významným českým orientalistou, specialistou na perskou a tureckou literaturu. A to je celkem počteníčko... Konečně jsem se dozvěděl, jak z turbanů vznikly egyptské fezy; že mají muslimové nevysvětlitelný odpor k věžním hodinám a zvonům; proč Turci radši slýchávali, když se jim říkalo Osmani; spoustu důvěrností z tureckého rodinného života; jak je to se zákazem lihovin na pozadí citátů z Koránu (po třístránkovém rozboru ukončeno větou: Abych věc dlouho a daleko nezatahoval - dnes pije se všecko a nejvíce bohužel - kořalka!); jak je to (nebo spíš jak to bylo) s kouřením, mnohoženstvím atd. Ale i takové detaily, jako že když přijde návštěva, zuje se před dveřmi, a pokud byla vítána a hostiteli udělala radost, při odchodu najde tyto boty otočené o 180 stupňů, aby do nich pohodlně vklouzla. Nebo že když viděli Turci malé dítě v kočárku, začali jej před jeho rodiči nazývat psem, opicí, morem nebo zkurvysynem, aby na něj neobraceli pozornost démonů, takový zastírací manévr. A jestli jako já přemítáte o konvertování k islámu, ocituju zde doslova poznámku č. 62:

Turci, jakož i jejich souvěrci Arabové a obzvláště Peršané, mladí i staří, sjou náruživými milovníky sladkostí - tak sladkých, až mdlo z nich Evropanu. Lahůdky tyto nesmějí při žádném jídle scházet, ano, dokonce též na cestách neb vycházkách těžko by bylo Turkovi bez nich: nalézajíť Osmané pro svou v pravdě ohromnou spotřebu cukrovinek nejrůznějších druhů utvrzení v tradici. Prorok řekl prý totiž: „Praví věřící jsou sladcí, nevěřící kyselí“, a dále:

„L á s k a.. k.. s l a d k o s t e m.. p r ý š t í.. z.. v í r y!“
mljt

Jen v nejdivočejších pustinách ekvádorských And?

Nebo jen v nejdivočejších snech? Anebo hodně blízko? Páteční pedagogická rada mi připomněla jednu písničku Znouzectnosti, kterou najdete na stránkách této kapely po kliknutí na Radio ZNC, kde se nalézá jako čtvrtá na albu Happy X-mas - 1988 (text je rovněž čtvrtý v pořadí na této stránce). Povídka H.G. Wellse, která písničku inspirovala, je ke stažení zde.

...