Hraběnce of Mar
V Praze, dne 17. listopadu st.l. 1716
Doufám, že milé sestře mé není třeba nového důkazu upřímné oddanosti mé. Neboť kdyby bylo třeba, věru nemohla bych podat silnějšího důkazu nežli právě tím, že píši po třídenním cestování poštou, vlastně po třech nocích a dnech cesty.
Království České hest nejpustší ze všech zemí, které jsem viděla v Německu.
Vesnice jsou tak bídné, a poštovní stanice jsou tak ubohé, že čistá sláma a čerstvá voda jsou dobrodiní, jakého nenajdeme všude, a nesmíme doufat v lepší pohodlí.
Třebas měla jsem vlastní lůžko s sebou, nemohl jsem někdy najím místo, kde bych je položila. Raději jsem cestovala celou noc za zimy sebe chladnější, zahalena do kožichů, než bych byla vešla do sprostých jizeb, které zavánějí všelijakým zápachem.
Toto město bylo kdysi královským sídlem českých králů, a jest dosud hlavním městem království. Má ještě jakési zbytky bývalé nádhery své, kdy patřilo k největším městům v Německu.
Většinou jsou zde starodávné stavby, a málo obyvatelů, takže domy jsou velmi laciné.
Urození lidé, kteří si nemohou zaplatit drahý život vídeňský, raději zde sídlí. Mívají tu večírky, hudbu, všecky zábavy kromě dvorských zábav za ceny velmi mírné. Neboť jest tu hojnost všeho, zvláště nejlepší zvěřiny, jaké jsem kdy okusila.
Navštívily mne už některé vzácné dámy, jejichž příbuzné znám z Vídně. Šatí se podle vídeňských mod právě tak, jako obyvatelé exeterští napodobí londýnské mody, totiž jejich napodobení jest výstřednější než originál.
Těžko lze popsat, jak prazvláštní figurky dělají ze sebe.
Osoba ztrácí se mezi úpravou hlavy a sukní tak velice, že by sobě měli napsat na záda: „Toto jest žena“, aby se cestovatelé nezmýlili. Právě tak, jako malíř vývěsních štítů musil kdys napsat: „Toto jest medvěd!“
Opět ti budu psát z Drážďan a z Lipska. Neboť daleko více záleží mně na tom, abych ukojila tvou zvědavost nežli abych vyhověla pohodlí svému. Jsem atd.
