Kromě 2 draků (která má podobnej začátek jako moje divadelní písnička), Vydry a Makrely jsem natočil i písničku věnovanou Audrey Tautou - a já bych ji rád věnoval Jiříkovi, neboť je o něm:)
mljt
Paplí je matka...
před 6 lety
9. června 2007
8. června 2007
Z Demla
Jediným utrpením Svaté Rodiny byla Láska, a pomalu už se na zemi nebude věděti, že láska jest největším a proto jediným utrpením...
Hoď ji do ohně
Robert Graves (přeložil Pavel Šrut)
Přines tu rozepsanou knihu básní.
Už půl roku tě blázní,
začal jsi ve dne o vánocích
nutkavě psát (a taky v noci),
teď potřebuješ satisfakci
v nějaké rychlé a užitečné akci.
Odepiš výdaje, odečti od zbytku
tužky a papíry, sumičku zážitků,
nesnaž se spasit krátké řádky.
Špatně jsi odbočil, přehlédl zkratky,
varovně blikala světýlka na trati,
cestu sis zahradil, už tě zpět nevrátí.
Přines tu rozepsanou knihu básní
a hoď ji do ohně, ať zkrásní.
A jestli tohle dokážeš,
víš, co je pravda, co je lež
– a nebudeš psát stejně.
Teď začneš po svém – neprodejně.
Přines tu rozepsanou knihu básní.
Už půl roku tě blázní,
začal jsi ve dne o vánocích
nutkavě psát (a taky v noci),
teď potřebuješ satisfakci
v nějaké rychlé a užitečné akci.
Odepiš výdaje, odečti od zbytku
tužky a papíry, sumičku zážitků,
nesnaž se spasit krátké řádky.
Špatně jsi odbočil, přehlédl zkratky,
varovně blikala světýlka na trati,
cestu sis zahradil, už tě zpět nevrátí.
Přines tu rozepsanou knihu básní
a hoď ji do ohně, ať zkrásní.
A jestli tohle dokážeš,
víš, co je pravda, co je lež
– a nebudeš psát stejně.
Teď začneš po svém – neprodejně.
mljt
6. června 2007
Z Puškina
Dneska je výročí Puškinova narození (1799).
Je strašné, o kolik je vášeň kratší než láska. Hlavně proto si lidé přísahají lásku a ne vášeň. Zpočátku je vášeň tak silná, že aby ji člověk uhasil, musí jít od orgasmu k orgasmu. Postupně slábne, chabě zdvihá hlavu a stačí jedno vyvrcholení, aby se jí člověk nadlouho zbavil. Zbyde láska, která vysílenou vášeň dorazí věrností. Manželské lože je kolébkou vášně, která se mění v její hrob.
Nemoci usnout a nesmět se pohnout: manželská postel.
Je strašné, o kolik je vášeň kratší než láska. Hlavně proto si lidé přísahají lásku a ne vášeň. Zpočátku je vášeň tak silná, že aby ji člověk uhasil, musí jít od orgasmu k orgasmu. Postupně slábne, chabě zdvihá hlavu a stačí jedno vyvrcholení, aby se jí člověk nadlouho zbavil. Zbyde láska, která vysílenou vášeň dorazí věrností. Manželské lože je kolébkou vášně, která se mění v její hrob.
A.S.Puškin, Tajné zápisky z let 1836-1837
Nemoci usnout a nesmět se pohnout: manželská postel.
Milan Kundera, Nesmrtelnost
...
5. června 2007
Sonet o sladkém utrpení
Federico García Lorca
(originál zde)
Mám strach, že navždy zmizí
zázrak z tvých očí a že mé líce
bude hřát vůně zcela cizí
a že už nespatřím tě více…
Stíhá mě představa, že jsem jak kmen,
jenž ulámal si větve. Mám pocit viny,
že bez květů a mízy zbývá mi čekat jen,
zda pro červy žalu najdu kus hlíny.
Jsi-li můj poklad, ač v hloubi zakopán,
jsi-li můj kříž, má mokvající rána,
jsem-li jen pes a ty můj pán,
chci stále vzpomínat na svého pána.
Pokryj mou řeku podzimním listím svým
a dej už spát mým očím choromyslným.
(originál zde)
Mám strach, že navždy zmizí
zázrak z tvých očí a že mé líce
bude hřát vůně zcela cizí
a že už nespatřím tě více…
Stíhá mě představa, že jsem jak kmen,
jenž ulámal si větve. Mám pocit viny,
že bez květů a mízy zbývá mi čekat jen,
zda pro červy žalu najdu kus hlíny.
Jsi-li můj poklad, ač v hloubi zakopán,
jsi-li můj kříž, má mokvající rána,
jsem-li jen pes a ty můj pán,
chci stále vzpomínat na svého pána.
Pokryj mou řeku podzimním listím svým
a dej už spát mým očím choromyslným.
...
4. června 2007
Šumař na střeše
Dneska jsem si zase po čase pobrečel, že by se z toho dala vyrábět koupelová sůl. Asi dvacáté zhlédnutí Šumaře na střeše je toho příčinou, zřejmě jsem měkota. Ještě že už nepotřebujeme dohazovačku...
...
Hasištejnské hradní hrátky
Divadlo Navenek začalo střemhlav zkoušet na letošní Hasištejnské hradní hrátky, které proběhnou už 23.-24. června (pár obrázků z těch loňských zde). Vše je ještě o to komplikovanější, že večer 23.června hrajeme na zahradě františkánského kláštera Mandragoru a v pondělí 25. června v Klášterci Olivii Twist, do níž musíme rychle docvičit záskok za naší Vendulku, která tak půvabně ztvárnila Melanii. Jako důkaz, že neleníme sem dávám pár fotografií ze zkoušky na Láskyplnou komédyi á la Moliére (podle již zde zmiňovaného Pelikána) a takovou malou videopozvánku na loutkovou Princeznu Čárypíše.
...
3. června 2007
Fortunata
Apollon Nikolajevič Majkov
(originál zde)
Ach, bez stesků, bez výtek, bez rozmyslu,
bez hraní na osud se do mě zamiluj,
bez ptaní po naší lásky hlubším smyslu –
na co se ptát? Jsem tvoje a ty můj!
Všeho nech, zapomeň a cele mé duši dej se!
A nikdy na mě smutně nemysli!
Nesnaž se uhodnout, co skrýváš v hloubi srdce!
Prostě ho následuj – a jdi!
Neumím lásku spočítat, neumím ji změřit,
láska v mé duši jako slunce svítí.
Miluju – směju se, přísahám a věřím…
Ach, milý můj, jak překrásné je žití!
Věř v lásku, z níž štěstí nevyprchá
a která nás dva už nikdy nerozloučí,
věř, jako já, že láska není mrcha
a tenhle polibek až naší smrtí skončí…
(originál zde)
Ach, bez stesků, bez výtek, bez rozmyslu,
bez hraní na osud se do mě zamiluj,
bez ptaní po naší lásky hlubším smyslu –
na co se ptát? Jsem tvoje a ty můj!
Všeho nech, zapomeň a cele mé duši dej se!
A nikdy na mě smutně nemysli!
Nesnaž se uhodnout, co skrýváš v hloubi srdce!
Prostě ho následuj – a jdi!
Neumím lásku spočítat, neumím ji změřit,
láska v mé duši jako slunce svítí.
Miluju – směju se, přísahám a věřím…
Ach, milý můj, jak překrásné je žití!
Věř v lásku, z níž štěstí nevyprchá
a která nás dva už nikdy nerozloučí,
věř, jako já, že láska není mrcha
a tenhle polibek až naší smrtí skončí…
...
Můj cyklistický den
Na štěstí trvala tato nekonečná vidina pouze minutu, protože ve světlém okamžiku jste se po velkém úsilí dokázal podívat na hodiny. A to už vás unáší jiný proud představ; bude s vámi točit zase minutu ve svém hlučném víru a ta druhá minuta bude druhou věčností. Neboť pravý poměr mezi časem a bytím je porušen množstvím a silou pocitů a představ. Dalo by se říci, že žijete několik lidských životů během hodiny. Nepodobáte se tak fantastickému románu, který by byl živý místo napsaný? Není už rovnost mezi ústroji a požitky; a zvláště z tohoto zřetele vychází všechno odmítání, které lze připsat tomuto nebezpečnému počínání, při kterém zaniká svoboda vůle.
Charles Baudelaire, Báseň o hašiši
Netušil jsem, že překladem Baudelaira na sebe přivolám to, co jsem u něj před nějakými třinácti lety poprvé četl a před nějakými deseti naposledy zažil. Ano, zkusil jsem po dlouhé době kvalitní trávu a to přesto, že vím, jaké následky to u mě vzhledem k specifickému zdravotnímu a ještě specifičtějšímu psychickému stavu mívá. Ten první způsobí, že nemohu být mezi lidmi, neboť se mi prostě udělá blbě, pak se z toho několik desítek minut někde na svém asteroidu dostávám a následně tedy úplně sám prožívám duševní úlet do úplně jiné galaxie, podobně jako to zažíval Baudelaire. Nápadná podobnost se stavem, jenž jsem zažil na tripu, nevylučuje flashbacky. Dneska mi maminka připomněla, že jsem tenkrát při experimentování s papírky prožíval stejná traumata. Jediná kladná stránka všech těch úletů (a naštěstí by se daly spočítat na prstech horních končetin) vždycky byla, že jsem zažil jakousi duševní katarzi, po níž jakoby začínal nový život. Je to u mě dáno tím, že si vždycky tak trošku oťukám tu překližku, z níž se stloukají rakve, je mi na omdlení, a protože mám čas přemýšlet o tom a cítím se tak trochu mimo své tělo, do něhož se pak zase pomalu vracím, dá se tu mluvit o stavu blízkém smrti (nedávno mi o tom vyprávěl jeden kamarád z K-centra). Ne, už to opravdu nechci zažít, i když některé poznatky bych asi jinde nezískal. Ty dvě hodiny (které byly dlouhé jako několik dnů) mezi 17. listopadem a Zátiším mi stačily do konce života. Nuže vzhůru do toho nového.
...
Charles Baudelaire, Báseň o hašiši
Netušil jsem, že překladem Baudelaira na sebe přivolám to, co jsem u něj před nějakými třinácti lety poprvé četl a před nějakými deseti naposledy zažil. Ano, zkusil jsem po dlouhé době kvalitní trávu a to přesto, že vím, jaké následky to u mě vzhledem k specifickému zdravotnímu a ještě specifičtějšímu psychickému stavu mívá. Ten první způsobí, že nemohu být mezi lidmi, neboť se mi prostě udělá blbě, pak se z toho několik desítek minut někde na svém asteroidu dostávám a následně tedy úplně sám prožívám duševní úlet do úplně jiné galaxie, podobně jako to zažíval Baudelaire. Nápadná podobnost se stavem, jenž jsem zažil na tripu, nevylučuje flashbacky. Dneska mi maminka připomněla, že jsem tenkrát při experimentování s papírky prožíval stejná traumata. Jediná kladná stránka všech těch úletů (a naštěstí by se daly spočítat na prstech horních končetin) vždycky byla, že jsem zažil jakousi duševní katarzi, po níž jakoby začínal nový život. Je to u mě dáno tím, že si vždycky tak trošku oťukám tu překližku, z níž se stloukají rakve, je mi na omdlení, a protože mám čas přemýšlet o tom a cítím se tak trochu mimo své tělo, do něhož se pak zase pomalu vracím, dá se tu mluvit o stavu blízkém smrti (nedávno mi o tom vyprávěl jeden kamarád z K-centra). Ne, už to opravdu nechci zažít, i když některé poznatky bych asi jinde nezískal. Ty dvě hodiny (které byly dlouhé jako několik dnů) mezi 17. listopadem a Zátiším mi stačily do konce života. Nuže vzhůru do toho nového.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
