Peace from Kadaň

TVB

Carpe diem

Římský zlatý trojlístek je jistě ušlechtilá čtenářská pícnina. Ovšem donedávna byl jeden z těch tří lístků pro mě tabu. Miloval jsem s Ovidiem, rolničil s Vergiliem, ale s Horatiem jsem se párkrát v životě potkal, jen když jsem někomu vykládal jak vzniklo slovo mecenáš. Až nedávno jsem sehnal jeho Ódy a epódy v překladu Otakara Jirániho z roku 1923 (jinak jsem nic od Horatia ani nikdy neviděl). Je to další z učebnic života.

Tady je kousilínek z třetí knihy ód, ale stojí za to prokousat se větším dílem, třeba IX. óda je hodně k zamyšlení (na internetu lze jen v latině a zní to v ní opravdu mnohem majestátněji – dá se snad kurevník říci líbezněji než Vixi puellis nuper idoneus et militaui non sine gloria?).

I.

Mám odpor k všedním davům, jich straním se.
Buď posvátné teď ticho: já, Uměn kněz
chci jinochům i dívkám zpívat
písně, jichž neslyšel dosud nikdo.

XXVI.

… Zde, zde planoucí pochodně
teď položte a páky s luky,
dveřím jež zavřeným hrozívaly.

Ó bohyně jež v bohatém Kypru dlíš
a v Memfidě, jíž neznám je thrácký sníh,
ó královno, jen jednou šlehni
zdviženým bičíkem zpupnou Chloi!

mljt

Jediná hvězdička na nebi

V posledním románu Josepha Hellera jsem se dočetl, že „je lépe rozsvítit svíčku než nadávat na tmu“ (ani Heller si nebyl jistý, zda to poprvé prohlásila Eleonor Rooseveltová či jenom opakovala staré přísloví, což je pravděpodobnější). Nějak jsem poslední dobou přesycen světlem tak, že se mi chce naopak nadávat na světlo. Když totiž pod různými zářivkami, lampami, ohňostroji či neonovými nápisy rozsvítíte svíčku, nic se nestane. Jak rád vzpomínám na výpadky elektřiny, které v dětství proměnily můj svět v opuštěný ostrov a mě v Robinsona. Myslím, že je občas třeba aspoň v sobě vyhodit pojistky (dřív než dojde ke zkratu), aby člověk uviděl plamínek, který ho někam může dovést. Děkuji za každý kousek tmy a za ten plamínek naděje, který se v ní tetelí.

mljt

Písek ve zlato a vice versa

Na dnešní radě města jsem si připomněl jednu smutnou, ale nad Slunce jasnější ekonomickou pravdu, vyřčenou už v roce 1787 Arthurem Youngem:

„Prodej člověku holou skálu a on z ní udělá zahradu, pronajmi mu na devět let zahradu a on ti ji promění v poušť.“

...

Stromy

Dnes je to 120 let od narození amerického básníka Joyce Kilmera. Když mu bylo tolik, co mně, tak už byl pár měsíců mrtev. Zemřel v druhé bitvě na Marně v roce 1918. Z roku 1913, kdy konvertoval ke katolické víře, pochází jeho nejslavnější báseň. Pokusil jsem se ji přeložit jako vzkaz pro všechny blázny, co ještě dnes píší básničky, a taky jako skromný dárek k plnému zisku bodů z výpočtů rušené krystalizace.

(originál básně zde)

Ne, nikdy nespatříš, nevěř tomu,
báseň, jež podobná by byla stromu.

Stromu, jenž žíznivými ústy saje
z bradavek světa sladkou mízu ráje;

stromu, jenž dívá se do nebeské báně
s rukama vzepjatýma ke koruně Páně;

stromu, jenž v létě si místo mašlí
vlasy své hnízdem kvíčal krášlí

a v jehož lůně déšť se sněhu dvoří,
dokud se zjara láskou nerozhoří.

Já dokážu dát básni rým a tón,
ale jen Pán Bůh umí stvořit strom.

mljt

Claude Monet

„Lidé přemítají nad mým uměním a předstírají, že mu rozumějí, jako kdyby bylo důležité rozumět, když jediné, co je potřeba, je milovat.“

Claude Monet

Jak jsem se dozvěděl od Jirky, opustil Monet své imprese, postižené v jeho vysokém věku šedým zákalem, přesně před osmdesáti lety. Na jednom z obrazů malovaných z okna pařížského činžáku je náměstí Saint-Germain l'Auxerrois, z kterého byl v roce 1572 dán pokyn k masakru, jenž vstoupil do dějin jako Bartolomějská noc.

mljt

Jak se staví plot

Mám takovou pilulku na spaní. Jmenuje se Uspávanka s Krutihlavem a složil ji Jan Skácel. A když pak usnu, Krutihlav nade mnou kroutí hlavou, až si ji k ránu ukroutí a já se probudím do klidného dne bez strašidel. Nechám si tu pilulku pro sebe a podělím se s vámi o jinou básničku, která navazuje na mé pocity z té písničky od UJD.


Jak se staví plot

Jedna tyčka, druhá tyčka,
třetí tyčka, potom kůl,
čtvrtá napříč jako příčka,
hned tu máme plotu půl.

Druhou půlku uděláme
jako první plotu půl,
pátou tyčku k šesté dáme,
další příčku, další kůl.

Dřív než vítr plůtek sklátí,
nahrnem ke kůlům zem,
a až bude pevně státi,
honem ten plot přelezem.

mljt

Gorkijžeslíže

Poslední dobou se občas ve všední den ocitnu večer na Rybě a pak jsem tam opravdu jen já, barmanka, její hoch a pes. Cedule na zdi hlásá, že psychiatrická léčebna je o patro výš a barmanka a ten její amant krmí jukebox směsí vesměs tvrdší hlasité muziky, takže když si otevřu Gorkého, musím číst každý odstavec dvakrát a některé nudnější přeskakovat. Dneska jsem zabral a přečetl téměř sto stránek. Zajímavé pasáže jsem si zakládal u hřbetu zápalkami, které tam nechala jedna slečna, jež odcházela, zrovna když jsem přišel. Vazba tím ještě trochu víc povolila, takže jestli jsem koupil za korunu, prodám maximálně tak za padíka. Tady to máte i s komentáři:

str. 74

„Tedy – jdete s Kristem nebo s Darwinem?“

Tuto otázku (tolstojovec) mrštil jako kámen do kouta…

„Jenom farizejové se mohou pokoušet sjednotit tyto dva nesmiřitelné principy, a spojujíce je, lžou nestoudně sami sobě, rozvracejí lid lží…“

Tuhle s podobnou myšlenkou vyrukoval jeden kursista, na což jsem s úsměvem řekl, že právě tyto dva „nesmiřitelné“ principy u mě našly smíření. Asi obelhávám sám sebe (a nedej Bože rozvracím lid…)

„Pravda, to je láska,“ zvolal tolstojovec a jeho oči se blýskaly nenávistí a opovržením.

...

Tady se zase opakuje můj úsměv, který mnozí berou jako „výsměch do ksichtu“.

str. 104

Při nešporách v kostele štípají mládenci děvčata do zadnic a asi jenom proto chodí do kostela. V neděli pravil pop z kazatelny:
„Vy dobytku! Což není jiného místa pro vaše nestydatosti?“

Kolik se nás v kostele sejde, co bychom občas udělali podobnou nestydatost, kdyby tam bylo větší přítmí a míň pokrytců.

str. 113

„Počítám se mezi zloděje, opravdu jsem hříšník. Vždyť jsou všichni živi z krádeží, vespolek se vysávají a ohryzují jeden druhého. Ba. Bůh nás nemá rád a čert si s nám pohrává.“

Tak pravil mužik Migun a já se ptám: Kdo nekradl? Na gymnáziu nyní výchovná komise řeší případ krádeže v Německu. Maminka jednoho z mladých zlodějíčků mi sdělila, že bude asi chodit kanálama, všichni se stydí, jako by zapomněli, že kradli a kradou vesele dál. Jen už tomu tak neříkají. Já si vždycky vzpomenu na vrchol své zlodějské kariéry, kdy jsem byl kvůli okrádání svého zaměstnavatele na hodinu propuštěn. Když jsem mu druhý den přinesl „celý“ lup (ve skutečnosti jsem si nakradl aspoň pětkrát tolik) s prosbou o odpuštění, bylo mi řečeno: „Já taky kradu, ale aspoň to umím.“ Tuhle upřímnost do smrti nezapomenu. Od té doby kradu mnohem míň a opatrněji.

str. 119

„V každém člověku je něco dětského, k tomu se musíme upínat, k tomu dětskému. Vezmi si Chochola: jako by byl ze železa, a jeho duše je dětská!“

Kolik je takových Chocholů!

str. 139

„Pravdu si člověk musí vybírat podle chuti! Tam za roklinou se pase stádo, pobíhá pes a chodí tam pastýř. Nu tak co? Co z toho má naše duše? Můj milý, jen se prostě podívej: člověk je zlý, to je pravda, a kdo je dobrý? Dobrého ještě nikdo nevymyslil, ták!“

Pravil Barinov a já podle své chuti s ním nesouhlasím.

TVB

Aue

Byl jsem včera na mezistátní návštěvě v partnerském městě naší milé Kadaně, v saském Aue. Na první pohled by se z fotografií mohlo zdát, že jsem tam byl se svými bodyguardy a překladateli jednat osobně s panem starostou Heinrichem Kohlem, ale zlé jazyky by Vám zase jistě rády sdělily, že jsem tam byl oním pověstným pátým kolem u vozu. Každopádně jsem s Aueřany kromě zahájení Adventu oslavil i vítězství místních FC Erzgebirge Aue, kde hraje i bývalý Slávista Richard Dostálek, nad druhým v tabulce, Karlsruher SC. A vánoční pivo mají opravdu dobré, to se musí nechat.

Jak vyhrát sázku

Všeobecná pravidla samozřejmě neexistují, ale již několik let s pravidelností ferromagnetického kovu s malou odolností vůči korozi vyhrávám jednu a tutéž sázku se studenty většinou prvních ročníků. Když probíráme v angličtině sportovní hantýrku a dojdeme ke skoku o tyči, vysvětlím, že pole vault je vlastně přemet o tyči a pokračuji otázkou: „How long is the pole?“ a po pár tipech sporadicky sdělím: „It can be as long as you want.“ Studenti se diví. Já se ptám dál: „And what material is the pole made of?“, abych za pár vteřin překvapil po druhé: „It can be made of any material.“ Studenti nesouhlasí, já navrhuji sázku. Když je pár odvážlivců ochotno se vsadit, zpochybním svá tvrzení tím, že jsem si to asi spletl s oštěpem, že to je logičtější, protože oštěpaři mají různou sílu a výšku a tak. To vzbudí ve studentech pocit jistoty, že by případnou sázku vyhráli. Já prohlásím, že když už jsem se chtěl vsadit, tak nebudu srab, a vyzvu znovu zájemce, aby se přihlásili a podáním ruky stvrdili sázku. Je jich o dost víc než původně. Tentokrát jsem vyhrál deset větrníků.

Výňatek z pravidel:

Skokanské tyče

Závodníci mohou používat vlastní tyče. Žádný závodník nesmí použít tyč jiného závodníka bez souhlasu vlastníka.

Tyč může být z libovolného materiálu nebo z kombinace materiálů, libovolné délky i průřezu, ale její základní povrch musí být hladký.

Tyč může být v místě úchopu a spodního konce ovinuta ochrannými vrstvami přilnavé pásky.

m<3

Venus Transit

Dneska v roce 1639 byl poprvé pozorován přechod Venuše přes sluneční kotouč. Před dvěma lety jsme o tom s partičkou studentů natáčeli film. Jeremiáše Horrockse, tedy astronoma, který toto pozorování provedl, měl tuším hrát Jarda Nováček. Od rána pozoroval projekci holého slunečního disku na papír a pořád nic. Pak si na chvíli odskočil (kam, to je otázka) a když se vrátil, Venuše už si to šinula přes sluníčko. Bohužel krom několika zkoušek a záběrů, na kterých tento přechod předpovídal Johannes Kepler (Standa Futera), jsme se dál neprokousali. Ve filmu se měli objevit i James Cook (Honza Bachorík) v plavkách na Tahiti (Nechranice) s domorodými polonahými krasavicemi (holky z Radonic) a francouzský astronom Le Gentil (Domča Remeš), který kvůli přechodu jel do Indie, ale bylo zataženo a nic neviděl – čekal tedy osm let na další příležitost, ale bylo zase zataženo - jeho hlavní text zněl „Merde!“, ale jak jsem již naznačil, k natáčení těchto závěrečných scén celého dramatu již nedošlo. Merde!

Nicméně s internetovými stránkami celé akce jsme se (zásluhou Honzy Lenča) umístili v první desítce ze všech pozorovatelských skupin, co jich po celé republice bylo, a obsadili 2. místo ve webdesignerské soutěži Interzen 2004.

...

Chléb poesie

Dostala se mi do ruky jímavá čítanka. Jímavá proto, že nebyla vytvořena nějakou odbornou komisí, ani editorem, ani spisovatelem, nýbrž českými studenty v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Jsou to básničky českých i cizích autorů, které si vězni po paměti psali na malé útržky papíru a nosili je většinou pečlivě schované v tzv. brustbojtlu, což byla taštička, kterou vyfasoval každý heftlink na peníze a musel ji nosit pořád na krku. Sundávala se jen do sprch a do plynových komor. Výběr z těchto veršů, jež pomáhali přežít stejně jako chleba, uspořádal v roce 1945 jeden ze studentů, jenž se do toho mého svazečku i podepsal: pozdější spisovatel Josef Strnadel. Jsou tam vedle sebe naprosto nesourodé básně, styly a nálady. Vedle Gellnera Ovidius, vedle Puškina Viktor Dyk, vedle S.K.Neumanna Li Po. Moc se mi líbil Jeseninův Dopis jedné ženě, dokonce jsem si „ho“ přečetl i v originále, ale sem chci dát po dlouhé době zase jednu báseň od Jaroslava Seiferta.

Stokrát nic

Snad ještě jednou mě poblázní

váš úsměv,

a na pelest mi usednou

matka Bolest a přítelkyně Láska

obě dvě vždycky najednou.

Snad ještě jednou mě poblázní

hlas polnice

a střelným prachem budou mi vonět vlasy,

až půjdu jako spadlý s měsíce.

Snad ještě jednou mě poblázní

polibek:

jak plamen v lucerně neochotné

se zachvěji,

až se mé tváře dotkne.

To bude však jen vítr na mých rtech,

a marně tentokrát

budu chtít rukou zachytit

nehmatatelný jeho šat.
mljt

Milion způsobů, jak být krutý

Nedávno jsem viděl v Bugsy baru tenhle klip, jenž mi posléze připomněla na soběpisníku Amna-Kamna. Ale snad ještě víc se mi líbil starší desetidolarovej snímek natočenej na dvorku kamerou jednoho kamaráda téhle bandy zvané OK Go a tak krásně zpodobněnej v amatérských sestřizích. To by byl námět na maturák.

...