Vyslechnutý rozhovor

Hospodský: S Karlem to tu včera seklo. Nikdo si toho nevšim a ten host, co si k němu přised, vypil dvě piva, než mě upozornil, že je tuhej. Pak si dal ještě třetí.
Host: To je smutný, že to s nim seklo zrovna tady.
Hospodský: A kde jinde by to s ním mohlo seknout, vždyť tady byl od rána do večera. V tramvaji?
Host: Máš pravdu. Minulej tejden to s někým seklo na Žižkově, ten hospodskej nechal hospodu vyklidit, přijeli policajti a pohřebáci. No ty vole a von už pak nevotevřel, debil.

...

Štestí

Musím s pravdou ven. Chybí mi divadlo. A tak jsem se vybavil několika texty a čtu je teď dohromady a na přeskáčku. Občas tu z nich zase něco utrousím, ale protože se dnes potřebuju vyspat, začnu jen krátkou replikou z Jizvy slovenského dramatika Petera Karvaše, která je úžasná a jednou by se mi líbila v provedení Navenku.

MAGDA: Prostě... jsi šťastný...(?)

STANISLAV: Kdyby se to dalo měřit jako teplota nebo puls... Nevzpomínám si ale momentálně na nic, proč bych měl být nešťastný.

...

† Michelangelo Antonioni

Že ještě ten den, kdy umřel Bergman, vydechne naposledy i druhá největší postava staré dobré kinematografie, vyrazilo dech leckomu, i Věrce, která mi to volala. Hned jsem se podíval, jestli ještě vůbec žije Andrzej Wajda, který už má také osmdesátku za sebou. Žije a snad si to nerozmyslí. Od Wajdy jsem viděl filmů celou sadu, kdežto od Antonioniho jen jeden, ale přesto ve mně zanechal trvalou stopu. Když se řekne Zvětšenina, dodnes mám před sebou výkon Davida Hemmingse a jeho zvětšováku. A jedno moudro od Antonioniho nakonec:

„Muž vědy skáče na Měsíci a přesto pořád žijeme v morálním systému, který platil již za Homéra.“

...

Goebbelsův pokus

Ani nevím, jestli dokument, odvysílaný pod tímto názvem na Čt2, stojí za to pro někoho jiného než pro historika. Nemyslím tím, že by byl špatně natočený nebo sestříhaný, na rozdíl od jiných dokumentů byl mnohem autentičtější tím, že ho provázel pouze text Goebbelsova deníku (v originále čtený mým oblíbeným Kennethem Branaghem)... ale především první díl vyvolával pocit, že život mistra propagandy byl jedna velká nuda. U experta na fanatické projevy až překvapí, jak suše psal svůj deník. I když „...dnes jsem jí líbal na ňadra; porada se šéfem...“ bylo celkem vtipné místo. Nějak mi ten deníkový text nesedl dohromady s tím obrazem. Daleko zajímavější by jistě bylo podívat se třeba na pořádný extrakt z řeči ve Sportovním paláci (ta minutka vsazená do tohoto dokumentu mě úplně namlsala) a pak si v klidu přečíst nezkrácený deník. Obrázek tohoto muže by byl jistě plnější a šťavnatější i bez dlouhých záběrů na jeho spálené tělo.

...

† Ingmar Bergman

Dnes ráno mi Renča napsala, že umřel Ingmar Bergman. Hned jsem si vzpomněl na Fanny a Alexandra, což byla první hra, v níž jsem viděl Káču, na jejíž posteli s jejím laskavým svolením ode dneška v Praze spím. Už jsem tu jednou vzpomněl Alexandrova slova za rakví, a dneska jsem si připomněl, jak strýček Carl o Vánocích sfouknul dětem svíčky na svícnu prdem z holé zadnice.

„Naše rodina byli lidé dobré vůle s katastrofálním dědictvím přemrštěných požadavků, špatného svědomí a pocitu viny,“ dočetl jsem se dnes v antikvariátu. Jaká mistrovská díla mohou vzniknout z dobré vůle v kombinaci s pocitem viny! Jdu za Bergmana zapálit svíci... a asi ji radši nechám v klidu dohořet.

...

Dobrou noc

Dlouho už jsem neviděl seriál Simpsonovi a Futuramu ještě ani jednou. O to víc mě překvapilo, že jsem napsal tenhle článek do Lidových novin. A tak jsem si po jeho přečtení aspoň pustil úplně první dvouminutovou epizodu, kde se objevily tehdy ještě trošku neuhlazené postavičky Homera, Marge, Barta, Lízy a Maggie. A protože mám nespavou neteř a ještě nespavějšího synovce, od srdce jsem se zasmál.

...

Černá růže

Jeden slovenský kamarád shání černou růži. Pomohl mi jednou v podobné situaci s překladem do maďarštiny, tak jsem mu slíbil, že se optám. Nevíte někdo o něčem takovém? Zatím jsem se dočetl, co už jsem věděl o tulipánech, že čistě černá je nedosažitelná, ale ona by samozřejmě stačila i skoro černá, načernalá či temně červená. Pro černý tulipán bych pálil do Haarlemu, ale pro černou růži fakt nevím.

...

V Zátiší aneb Emil čili o převýchově

Ten kousek slepé ulice se jmenoval Zátiší, ale teď tady ticho rozhodně nebylo! Zasloužilo se o to asi deset chlapců různého věku, kteří zde boxovali.

Tak začíná Chata v jezerní kotlině Jaroslava Foglara, jehož 100. výročí narození jsem zde před pár týdny vzpomenul. V zátiší Foglarova života a tvorby to letos také pořádně zaševelilo. Chlapci různého věku si přihodili polínko do ohně a byli dokonce tací, co označili Foglarovy hrdiny za obdobu ideálu Hitlerjugend, jeho knihy za sektářsky nebezpečné a Rychlé šípy za agenty kominterny. Pravda je ta, že v hrdinech dětských knih a vlastně i pohádek můžeme hledat paralely k čemukoli, ale většinou to slouží jen a jen k zviditelnění autora těchto paralel, o autorech příběhů pro děti to neřekne dle mého názoru nic zásadního, ač se to tak tváří. Mohu s klidem prohlásit, že Emil a detektivové byli předobrazem pozdějších gestapáckých slídilů, že Edudant a Francimor byli agenti sionistického hnutí, Tajemství proutěného košíku bylo vlastně tajemstvím normalizace a Přátelé Zeleného údolí byli ekofašisti, a budu se pak možná cítit jako psychoanalytický mág a borec, ovšem o Erichu Kästnerovi či Karlu Poláčkovi se nic nového nedozvíte.

„Nehádejte se, neperte se, radši si rovnou vyškrabte oči,“ chlácholila je babička. A byl pokoj.

...

Viktor čistič

Přesto nebo možná proto, že se letos chystám změnit povolání, moc se mi líbila jedna odpověď bývalého předsedy českého PEN klubu Jiřího Stránského v rozhovoru s Renatou Kalenskou (převážně o komunismu) a dal bych si ji klidně zarámovat nad stůl v kabinetě jako své kantorské krédo (přesto nebo možná právě proto, že jsem generaci mých studentů blíže než generaci rytíře ze Stránky a Greifenfelsu).

Tuhle generaci strašně chválím. Ať už jsou jakkoli zblblí mobily a internetem, mají šílenou češtinu a blíží se vyjadřovacím schopnostem goril, tak přesto přese všechno je tohle ta generace, která to tady bude všechno teprve čistit. Tak proč bych se nesnažil ji trošku vyučit?

A s tím čištěním je dobrý začít u sebe.

...