Přáníčko od Julinky

Teta má svátek, táta by měl 63. narozeniny a zrovna na dnešek vyšlo, že jdeme s Julinkou na vítání občánků. Zařekl jsem se, že nepůjdeme, ale život je občas i o kompromisech, a tak půjdeme někam do zadní řady. Občas tě, tati, v Julince poznávám, tak ti posílám tyhle fotečky pro radost.

Vražda sv. Ludmily

Neodolal jsem a koupil jsem si v trafice Živou historii, protože její součástí je krásný přetisk svatováclavské legendy z Velislavovy bible. Už třetí večer do ní zírám stejně u vytržení jako naše Julinka zírá na plyšovou mouchu tse-tse, které říkáme můra Důra. Ty obrázky jsou nádherné.

Dnes přesně před 1090 lety (podle tradičního datování) zemřela mučednickou smrtí sv. Ludmila.

Komentáře k jednotlivým výjevům z legendy psala prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc. Při vší úctě k jejímu vzdělání a dosaženým výsledkům si s ní v dalším článku, který chystám na sv. Václava, chci zapolemizovat nad popisky ke dvěma obrázkům z konce legendy (folio 187r a 187v). 

Po smyslu psaní (Leonardo)

Vida, že nemohu najít žádný předmět dosti užitečný či bohulibý, neboť lidé zrozeni přede mnou již všechny užitečná a potřebná témata zpracovali, musím se chovat jako ten, kdo chudý přichází na trh jako poslední, a protože se nemůže zásobit jinak, koupí již přebrané věci, které jiní odmítli jako podřadné. Tímto pohrdaným a zavrženým zbožím, které tolik kupujících odmítlo, zatěžkám svůj skromný vak a půjdu ho roznášet, ne však po velikých městech, ale po chudých městečkách, a spokojím se cenou, které mé zboží bude hodno.

Leonardo da Vinci: Deníky

Blaise Pascal

Jean-Paul Sartre

Max Frisch

Kolem půlnoci

Kamarádovi umřela maminka. O půlnoci mu to přijeli říct bráchové do parku. Byl u ní pak do rána. Vojta Kraus mi o ní nedávo vyprávěl. Vypadala prý jako Ella Fitzgeraldová. Její píseň mě inspirovala k téhle básničce.

Márovi

Je večer, slunce zapadá,
prudce se mění nálada
a duši není pomoci
v tom čase kolem půlnoci,
když vzpomínky se vynoří
jak strašidelní netvoři
a andělé mě opouští...
zdá se, že stojím na poušti
a ty jsi na moři...
přestože chci být blíž a blíž,
už se mi nikdy nevrátíš...
neuzdravíš se z nemoci
v tom čase kolem půlnoci…

Jsem otrok svého osudu,
otrokem druhých nebudu,
tak nehrajte si na soucit
v tom čase kolem půlnoci…
Když spoutali mě do želez,
tys brečela, teď ale věz,
že brečí všichni otroci
v tom čase kolem půlnoci…

V Africe

Včera odpoledne jsem strávil s vokálním kvartetem Laurus. Zapěli na čtyřech místech v Kadani a získali si nadšené posluchače. Na poslední zastávce, v Mikulovické bráně, zazpívali moji oblíbenou finskou polku a také africkou Mbube Solomona Lindy.

Z Bieblovy sbírky S lodí jež dováží čaj a kávu se mi nejvíc líbila část s básněmi z domoviny, z exotických básní mě pak nejvíc zaujala báseň V Africe.

Křoví se pohnulo nablízku
a vzduchem zasvištěl šíp.
Na krok před námi padl do písku.
Černoušku, uč se střílet líp!

Řeknu pak: Buďte zdrávi, černí bojovníci!
a začal jsem rozdávat dary.
Svou tropickou helmu, kabát. Beztak je horko v límci.
tady jsou hodinky, boty. Už jsem nahý.

Hned kolem nás tvoří se ďábelský kruh,
lajlajlááá! jak je tam u nich zvykem.
Hle přichází k nám bílý bůh
a zvolí mě náčelníkem.

Teď vy, má krásná společnice,
též musíte se vysvléci.
Buď stane se z vás také náčelnice,
neb jinak byl bych nucen dát vás upéci.

Pár let po vydání sbírky se Biebl do Afriky vrátil na svatební cestu.

Jak děda spadnul do studně

Včera to bylo 50 let, co měla v Národním divadle v Praze premiéru opera Viléma Blodka V studni s Eduardem Hakenem v roli Jeníka. Letos operu nastudovali studenti HAMU v kulisách a kostýmech navržených Adolfem Bornem.

V roce 1949 v Děčíne zpíval starého vdovce Jeníka můj děda. Měl zpívat jako člen sboru, ale čtyři dny před premiérou původní představitel Jeníka emigroval, a tak se děda, zvolený jako záskok, musel za ty čtyři dny naučit jeho part. Jsem na něj pyšný!