Cena J.L. pro J.L.

Jak jsem včera psal, zúčastnil jsem se překladatelské soutěže Jiřího Levého v kategorii poezie. Byl to již 14. ročník a 14 je moje šťastné číslo. Za celých těch předchozích 13 let byly v poezii vyhlášeny jen tři první ceny. Po pěti letech se přísná porota rozhodla zase jednu udělit. A lidičky věřte si nebo ne, můj překlad sbírky Jamese Joyce, kterou jsem převedl do češtiny pod názvem Ennáct bébásní, na tuhle cenu dosáhl.

...

Můj hlavní recenzent byl Miroslav Jindra, z jehož překladů bych jmenoval např. Hlavu XXII a Zavíráme! Josepha Hellera (1985, 1995), Chladnokrevně Trumana Capota (1989), Medojedky Roberta Ruarka (1973), Boží milost či Nájemníky Bernarda Malamuda (1993, 1997), ale třeba i Dějiny Kanady v nakl. LN. Potřást si s tímhle člověkem pravicí byla sama o sobě velká čest. Šel jsem to oslavit svou první návštěvou do kavárny Slávie, kde jsem se poklonil geniu básníků a Múz (především té jedné), kteří mi při mém překládání našeptávali.

mljt

Velké prádlo?

Dnes jedu do Divadla Na Prádle, kde se budou předávat jakési ceny. Držte mi palce, mám vyšší ambice než čestné uznání. Mít mohu, že...

"Tajemné" parkoviště

Je v Plzni pár tajemných míst, kam rád chodívám, i proto, že o nich málokdo ví, a tak si při jejich opakovaných návštěvách přijdu trochu jako Meyrink v Praze. K těm místům patří střechy některých budov a samozřejmě podzemní chodby, do nichž se dostanete už jen pár kanály (většina poklopů již má zámek) a dveřmi v některých ještě tajemnějších domech kolem náměstí. A také několik vnitřních dvorů, kam se obyčejný turista prostě neodváží, pokud tam neuvidí nápis Zahradní restaurace. Jeden takový jsem navštívil i v pondělí. Bývaly tam tři záhadné mohyly ve tvaru rakví a několik po zvláštním (až bych řekl po francouzsku upraveném, avšak neudržovaném) dvorečku rezesetých bizarních soch. Z podzemních místností jedné z přilehlých budov se často ozývalo kvílení. Byly chvíle, kdy jsem odtud, věřte nevěřte, utekl jak malé dítě. Dnes jsem k mému nemilému překvapení zjistil, že mohyly i sochy jsou tatam, a na dvorečku je udržované parkoviště. Až když jsem se sklopenou hlavou odcházel, všiml jsem si u stěny dvou soch, které zřejmě čekají na svoz odpadu. Kdo jste mi nevěřili, že se z tohohle vnitřního dvora dalo třeba i zbláznit, protože z ruchu ulice jste se sevřením kliky ocitli v pohádkovém světě, snad vám tyto dvě postavy dosvědčí alespoň setinu z atmosféry, která zde vládla. Jednou zmizí nejen z Plzně všechna taková místa. Ještě, že jste žil na začátku minulého století, pane Meyrinku.

Z Puškinovy lyriky

Tak zní název překladu jednoho z prvních lektorů angličtiny na pražské univerzitě a autora rozsáhlého česko-anglického slovníku, Václava Aloise Junga (1858–1927), který do toho mého exempláře vepsal i krásné věnování dr. Otto Dubskému v Plzni 1920. Nejzajímavější bude pro čtenáře jistě nahlédnutí do některých Puškinových epigramů. Tady jsou (s jednou malinkou úpravou):

Tak bude vždy, tak vždy se dálo,
svět jinačí už nebude:
dost učených tu, vtipných málo,
sta známých – kde však přítel? kde?

Můj hrobní nápis
Zde Puškin pochován: on s Múzou, svojí milou,
a láskou, leností žil veselý svůj věk;
jen tropil hlouposti – však každou těla žilou
byl – Bůh ví – dobrý človíček.

Svobody
Lid svobod žádal si – a ty mu dány svatě:
na místo úzkých smí teď nosit širší gatě.

Na profesora matematiky
Zde výměr svůj jsem na tě přilíp',
v něm je tvůj líc i rub:
Tys matematik – minus filip,
tys posměváček zlý – plus hňup.

Qolbám

Svini se líbí jakákoli vláda,
i když ji třeba někdy bijí,
ona jen žrát, spát, pít a pokoj žádá.
Giovanni Battista Casti

Svatba

Svatební oslava sestřina byla velice pěkná, od čtyř do osmi v podvečer, s kupou dětí, pro jejichž pobavení jsem při zachraňování míče spadl do potoka. Vše se odehrálo v Božkově, v hospodě Pod kopcem na zahrádce. Stoly se prohýbaly pod podomácku připravenými slanými delikatesami, zajídalo se sladkostmi tolika druhů, že člověk nemohl ani všechny ochutnat, zapíjelo se pivem a zadýchávalo se dobrou náladou.

Fotografie zde.

Pozvánka na Kirwitzerovy dny

tzv. Flammarionův dřevoryt

Mám v tom prsty, tak to nechci moc chválit, ale myslím, že setkat se s předními vědeckými kapacitami ve svých oborech není v Kadani zrovna všední záležitost, a tak doufám, že Kirwitzerovy dny budou nejen nevšední coby víkendové (9.-11. června 2006), ale i nevšedním zážitkem pro návštěvníky z Vašich řad. Letos bude zastoupena sinologie, jaderná fyzika, astronomie, historie, cimrmanologie, psychiatrie, přijede misionář z Bolívie a Madagaskaru, divadlo Navenek zahraje jeden akt z Brechovova Života Galileova a chystají se i vyložené specialitky. Inspirací pro plakát loni i letos byl dřevoryt zřejmě z dílny nadšeného astrofila Camilla Flammariona, od jehož smrti loni uplynulo 80 let. Těším se na Vás i na Vaše přátele. Více informací na stránkách Kirwitzerových dnů (program je zde).