Politický kompas

Dneska jsem hlasoval pro zvýšení daní. Ano, slyšíte dobře, až tam dosáhnou moje neostříhané nehty. Šlo totiž o daň z nemovitosti (tady si ji klidně vypočtěte).

A teď si spousta mých přátel i nezrovnapřátel poklepe na frontální kost lebeční s jasným předpokladem, že jsem se ve svém politickém přesvědčení pomátl či v lepším případě zmátl. Ani jedno, troufám si říct. Jsem totiž přesvědčen, že zastupitelská demokracie zůstala autentická pouze na obecní úrovni a jelikož výnos z této daně jako jediný plyne do obecní pokladny, považuji za správné, aby byl navýšen, zatímco ostatní daně do státní a nedej Bože evropské či jinak vesmírné pokladny by se měly snižovat. Přišlo by mi logičtější, kdybychom si svá hřiště, nábřeží anebo chodníky budovali a opravovali z místních peněz získaných adresně od místních lidí a ne z grantů, kvůli kterým musí vždy někdo někomu lézt někam. Oni by si jich možná místní lidé potom víc vážili.

Změřil jsem si nedávno na kompasu politický profil. Dosáhne se ho pomocí série otázek, které odhalí, kde se pohybujete ve výše vloženém grafu. Vyšlo mi, jak vidíte, že jsem mírně pravicový liberál bez sklonu k anarchismu. Ve srovnání s různými politiky jsem v jediném neobsazeném čtverci, z druhé dostupné tabulky je ve stejném čtverci (i když na jeho opačné straně) Milton Friedman, na což jsem hrdý, i když i on byl v mládí Keynesian, z čehož plyne, že se člověk během života v tom grafu zpravidla přesouvá.











Koupil jsem si dneska v Plzni knížku od Johna Stuarta Milla, jednoho z mých politicko-ekonomických učitelů. Jmenuje se Úvahy o vládě ústavní a ten „můj“ český překlad vyšel v roce 1892. Měl jsem před lety, kdy jsem ještě politiku prožíval, velikou chuť napsat esej s názvem Demokratické aporie, které měly vycházet z Millových myšlenek. Dnes se mi to zase celé připomnělo, protože otázky, které se v jednotlivých kapitolách kladou, jsou stále stejně aktuální: Má-li býti dvojitý průběh voleb; Jak dlouho má trvati parlament; Mají-li se od poslanců při volbě žádati určité záruky ad. Když se dočtu něco zajímavého, dám vědět, anebo se třeba dočkáte toho politického traktátu o slepých uličkách demokracie, uvidíme. I když to radši budu psát básničky. Ty taky nikdo nečte.

Felix je úchyl

Carl Djerassi je chemik, který v roce 1951 s týmem dalších vědců vynalezl antikoncepční pilulku. Krom toho má doma sbírku obrazů, jež namaloval Paul Klee, a píše romány a hry. Svůj román Menachemovo semeno zdramatizoval a pod názvem Neposkvrnění ho dnes uvedla Vltava.

Spoiler warning: Some plot details follow.

Americká biochemička Melanie si začne s ženatým jaderným fyzikem Menachemem až z dalekého Izraele a z občasného kongresového sexu je nakonec dítě. Ovšem neplodný Menachem o tom nemá ani tušení. Jak by taky mohl, když si Melanie jeho spermií získanou z kondomu oplodnila vajíčko sama. Do příběhu ovšem vniká i její spolupracovník Felix, který si ho narychlo vedle laborky vyhoní a další vajíčko oplodní svým semínkem, aniž by to komukoli řekl. Tím se nám příběh zamotává a může se dál dramaticky rozvíjet.

Spoiler ends here.

To mi připomnělo postavu doktora Škréty z Kunderova Valčíku na rozloučenou, který v lázních proti neplodnosti vstřikoval všem pacientkám svoje sperma, aby se pak kochal podobou jejich dětí. Tak co, Picuš, kdo je větší úchyl? To ale nechtěj vědět, co občas napadá mě:)

Hasištejn 2008

David Hume

Došel jsem skrze studium Kanta v Neffově Antigorgiovi k Davidu Humeovi, kterého jsem, ač Angličana, doposud mezi filosofy téměř ignoroval. A přitom podle mého oblíbeného Schopenhauera se „z každé stránky spisů Davida Humea dozvíte víc než z celého filosofického díla Hegelova, Herbartova či Schleiermacherova“. A tak jsem si pár stránek přečetl a, i když jsem nenašel to, co Humeovi vložil do ůst Vladimír Neff, rozhodl se přeložit dvě věci, které mě zaujaly.

Nic není obvyklejší a přirozenější mezi těmi, kteří rádoby oběvují něco nového ve filosofii a vědě, než vychvalování svých vlastních teorií skrze hanobení všech těch, jež byly zavedené před nimi.

Pojednání o lidské přirozenosti

Buď filosofem: ale v záplavě vší té filosofie zůstaň člověkem.

Zkoumání o lidském rozumu

A nakonec mě jeden z jeho citátů inspiroval k tomuto aforismu:

Kromě mužů a žen nemám nepřátel.

Z Kadaně do Jeruzaléma aneb středověká turistika

Jeruzalém ve středu světa. Zorientujete se?

Dneska jsem byl na poslední přednášce o cestě Jana Hasištejnského z Lobkovic ke Svatému hrobu v Jeruzalémě. Věrušku by jistě potěšilo, že tohle svaté město, které bylo dlouhou dobu považováno za střed světa, srovnává náš kadaňský hejtman se Žatcem, přičemž praví, že Jeruzalém je „v ohradě své, kromě předměstí“ veliký jako „dvě Žatči“.

Takhle nějak mohl Jeruzalém vidět Jan Hasištejnský.

Citáty z cestopisu jasně dokazují, že před 515 lety byli poutníci v mnohém, ne-li ve všem, naprosto stejní jako dnešní turisti. Jezdili na černo, rozkrádali památky, nechali se nachytat místními obchodníky, chlubili se, co všechno viděli a kde všude byli, prohlídky po památkách měli v různých jazycích, měli rádi noční prohlídky atd. atd.

A taky jsem si při pročítání posledních stránek knihy uvědomil, že Jan Hasištejnský se plavil na galéře, která putovala do Svaté země spolu s další lodí (Hasištejn ji nazývá subtilgalej) a na té se plavil sám Fridrich III. Moudrý, který cestou nasbíral tolik ostatků svatých, že měl tehdy jejich třetí největší sbírku na světě a tím i zařízené odpustky na několik tisíc let. Jeho dvorním malířem byl Lucas Cranach st., do jehož okruhu mají patřit i autoři kadaňských klášterních maleb. Zase jedna styčná plocha navíc.

Bloomsday

Přesto, že historie je noční můra, z niž je dobré se probudit, když jí propadnete, připomínám si každoročně tu historickou událost, kdy ho Nora Barnacle vyhonila Jamesi Joycovi nebo mu ho aspoň vyhonit chtěla, a změnila tím dějiny literatury. Přečetl jsem si tedy zase jednou ten inspirativní dopis, co jsem před časem přeložil. Ale abych se držel tématu Bloomova dne, mám tady citát z Odyssea, vzpruhu pro nás všechny, co máme občas pocit, že jsme sešli ze správné stezky:

Geniové nikdy nechybují. Všechny jejich přehmaty jsou portály k novým objevům.

Grilované ledvinky si snad dám napřesrok.

V Kadani řádil Uraggán

Ortodoxní reggae tornádo Ondra SkaLák

I tenhle článek začnu Žatcem. Na dočesné jsem tam poznal reggae kapelu Jahtec Jammin´Job a začal jsem si psát se zpěvákem a kytaristou Otou Blailem. Během jara mě napadlo udělat v Kadani něco jako reggae festiválek. Nakonec to bylo už pozdě, většina kapel byla na náš termín už někde zabukovaná, a tak jsem byl rád, že účast slíbila slavná ústecká formace Uraggan Andrew & Reggae Orthodox, která už jednou v Kadani na Střelnici vystupovala. Kvůli počasí jsme celou akci přesunuli do klubu, což ale vůbec nevadilo, prostor byl zaplněn příjemně naladeným obecenstvem a koncert, se povedl jako málokterý jiný. Myslím také, že po půl roce se začíná klub dostávat do povědomí a že ho ještě čeká příjmené období. Pokusíme se tomu pomoct, nejbližší akce bude taky vypečená a od podzimu to zase začne. Po jazzu bych rád, aby pravidelnými návštěvníky byly právě reggae kapely a aby se příští Tanec svatýho Víta mohl stát opravdovým open-air fesťákem s minimálně pěti kapelama a klidně pod hradem.

Ota Blail

Jahtec Jammin´ Job

Uraggan Andrew & Reggae Orthodox

Vyhlídky žatecké Opery

V roce 2001 jsem byl na hře Bílinského divadelního minima s názvem Hrobka s vyhlídkou, a tak jsem neměl šajn o tom, že žatecké Mlhavé vyhlídky jsou podle té samé předlohy. Doklaplo mi to, až když jsem viděl plakát a o to víc jsem se na úplnou premiéru divadla Opera Žatec (vlastně resuscitované Jitřenky) těšil.

Bylo to jiné než v Bílině a moc dobře provedené. Obsazení bylo dobře zvolené, a tak se člověk brzy cítil, jako by byl jedním z rodiny (podobné té Adamsovic). Asi ve dvou případech mi přišly moc veliké zlomy v projevování charakteru (svůdná Monika Tombová, což byla ale docela těžká role, a kuchařka Aghata), ale to je tak všechno, co mě trochu rušilo. Bezvadně byly zahraný mrtvoly, na to že tam někteří umrlci leželi (či ve dvou případech seděli) více než pět minut, tak byly opravdu mrtvolní, ne jako my při hromadné umíračce v Grendwalu. S představitelem Perryho Pottera (na fotografii) mám i své režijní plány, ale nebudu je prozrazovat, abych to nezakřikl. Opeře Žatec zdar, ať Vám to jde takhle dál. Příští rok bych Vás stoprocentně viděl na Kadaňském divadelním květnu (to jsou pěkné vyhlídky, ne?). A tobě, Věruško, děkuju za pozvání!

Hauenštejn

Nebyl sice publikován s obrázkem jako Vráťa Brabenec, ale přesto mám radost, že se Hauenštejn stal mým čtvrtým článkem v Did you know... sekci na wikipeidi, takže si na něj dnes mohlo odkliknout pár ze stotisíců návštěvníků této encyklopedie po celém světě. Kdybyste si chtěli kliknout i vy, článek najdete zde. Přemýšlím, o čem nebo o kom by mohl být ten další, rád bych ale udělal radost panu Skotkovi, tak uvidíme.