Gymnázium v Lounech bude slavit 110. narozeniny. Jeden člen přípravného výboru, můj nejoblíbenější profesor
Karel Mareš, díky němuž jsem šel studovat dějepis, si na mě vzpomněl a požádal mě o příspěvek do připravovaného almanachu, jenž bude při této příležitosti vydán. V první chvíli jsem byl zaskočen, ale neskrýval jsem radost, že na mě můj nyní již kolega nezapomněl a dokonce jsem mu stál za vyhledání v seznamu a obtelefonování. A tak vás chci nyní seznámit s tím svým příspěvkem, který by se snad měl v červnu objevit v již zmiňovaném dokumentu.
Projev přednesený
v tělocvičně Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech
u příležitosti Mezinárodního dne učitelů 28. března 2006
Jestli dovolíte, vezmu si k ruce takový tahák. Ono to tak trochu souvisí s tématem mé řeči. Chci mluvit o tahácích. Jsem si vědom, že na akademické půdě je toto téma nadmíru ožehavé. Podle mého názoru je však škoda, že jsou taháky profesory tabuizovány nebo dokonce zatracovány. Nechci se stavět na stranu podvodu, ale možná by stálo za to s touto reálnou věcí konstruktivně pracovat. (Hlas z pléna: Fuj!)
Nejprve se ale zamysleme nad příčinami vzniku takových školních taháků. Já vidím nejméně dvě. Samozřejmě první příčinou je dostat se podvodem k lepším výsledkům v testech znalostí. Druhým důvodem, proč jsou (alespoň někteří) studenti ochotni podstoupit někdy doslova mravenčí práci na výrobě své pomůcky, je také efektivnější využití času přípravy na daný předmět. Oba důvody jsou nepoctivé a zároveň lidské. (Projevy nesouhlasu v sále)
Formy taháku jsou opravdu různé až prapodivné. Z vlastní zkušenosti znám sice pouze ústřižky papíru umístěné v rukávech, pod hodinkami, v různých sešitech či v lavici. Taháky psané na poslední chvíli většinou pokrývají dlaně, popř. prsty levé ruky u praváků, pravé u leváků. Nejkurióznější taháky v mém studentském životě byly vytvořeny spolužákem, jenž okupoval první lavici hned za katedrou, o níž mnohdy platí ono pořekadlo o svíci a tmě. Jednou si lístek s poznámkami nalepil na zadní stranu vázy na katedře a podruhé si tahák drze napsal na magnetickou tabuli přímo za židlí nic netušícího učitele. (Hlasy z pléna: Hanba!) Tím jej navíc poskytl i mnoha zasvěceným spolužákům. (Projevy rozhořčení v sále) Dnes, v době textových editorů si lze tahák opatřit ve velmi miniaturizovaném provedení (sám doporučuji písmo Arial s velikostí 5, pokud máte dobré oči). (Smích v sále) U takových taháků se dá vytvořit libovolný počet kopií, což se může zdát jako nesporná výhoda. V posledních letech je možné pozorovat jev, že někteří studenti tvoří taháky za úplatu i pro své spolužáky. (Oživení v sále) To je opravdu smutný trend současnosti a když před ním budeme zavírat oči, ujišťuji vás, že se dále sníží již tak notně pokleslá úroveň vzdělání naších studujících. (Projevy souhlasu v sále)
Když se vrátím k příčinám vzniku taháku, které jsem výše vyjmenoval, jakoby byly přínosné pouze pro studenty a vyučující by měly ze zásady mrzet. Vím, že učitelé spí i s vědomím přehlédnutých taháků v lavicích svých svěřenců poměrně nerušeně a asi je i správné, že ve třídách nad taháky drží vztyčený prst, ale mohli by usínat dokonce spokojeněji. (Oživení v sále) Tvůrce taháku se totiž velice dobře cvičí ve strukturálním myšlení, v oddělování podstatných věcí od podružností a v neposlední řadě také ve vizuální paměti. To vše by mělo učitele těšit. Znovu však zdůrazňuji tvůrce taháku, nikoli prostý uživatel, který si tahák sám nevytvořil. Takový se buď sveze, často ale sám sebe usvědčí nějakou nejapnou chybou při opisování, a tím učitele ještě více dopálí.
V desateru ani ve školním řádu sice nestojí „nebudeš psát taháky“, ale pedagogická výchova a prostý cit pro spravedlnost musí tento prohřešek odsoudit. Přesto taháky existují a v předmětech, kde učitel nestojí se slídivým pohledem na židli a nemá dva asistenty na prohledání všech skulin lavic a studentovy výbavy, se také hojně využívají. Samozřejmě taháky mají pouze nedokonalí studenti, kterých je ovšem přinejmenším tolik, kolik je na světě nedokonalých učitelů. Nechci ovšem popírat, že existují i poctiví studenti, kteří taháky nepoužívají, a já si těch opravdu poctivých vážím. (Projevy uznání v sále)
Vím o jedné škole, kde jeden z vyučujících taháky dokonce známkuje jako součást písemné práce. (Oživení v sále) Ano, za původní a dobře vypracovaný tahák získává student, pokud jej před testem odevzdá, hodnotnou známku. Studenti si na systém brzy zvykli a tak jsou vlastně zabity dvě ne-li tři mouchy jednou ranou. Student získá hned na začátku dobrou známku, čímž je motivován; student pracuje při vlastní práci bez taháku; učitel má více známek a jistou představu o přípravě svých studentů. (Bouřlivý potlesk) Tím člověkem, který se na tomto poli ujal role průkopníka je odchovanec Vašeho ústavu. (Dlouhotrvající potlesk) Ano, dámy a pánové, tento pionýr známkování taháků stojí před vámi. (Bouřlivý dlouhotrvající potlesk přecházející v ovace, všichni povstávají)
obrázku), koště upletl náš pan Skotek, cíchy dodala Irena L. a pero s kalamářem a zapůjčení kádě zprostředkoval Lukáš G. Stůl jsme ukradli z jedné oslavy padesátých narozenin, ale včas jsme ho vrátili. Všem, které jsem výše jmenoval (včetně nic netušícího oslavence), bych rád poděkoval alespoň touto cestou. A samozřejmě děkuji hercům, odvedli dobrou práci!
obrázku), koště upletl náš pan Skotek, cíchy dodala Irena L. a pero s kalamářem a zapůjčení kádě zprostředkoval Lukáš G. Stůl jsme ukradli z jedné oslavy padesátých narozenin, ale včas jsme ho vrátili. Všem, které jsem výše jmenoval (včetně nic netušícího oslavence), bych rád poděkoval alespoň touto cestou. A samozřejmě děkuji hercům, odvedli dobrou práci!
