Co nás nezabije, to nás otupí.

Z.B.

Rozplétal starý svetr
a v jeho zašlém vzoru
chtěl najít parametr
pro nový na obzoru.
Vzal ale pouze míry
na svoje staré díry.

Moudrost dělená na polovinu

Ve snaze o vyvážení posledních témat jsem se včera s Věruškou učil na zkoušku ze sv. Augustina. Jeho spis Křesťanská vzdělanost je přeložen tak, že si člověk chvílemi myslí, že ho napsal současný myslitel. Pravda, v jedné chvíli jsem si uvědomil, že Augustin taky neuměl všechno stejně – třeba matematiku hodnotil filosoficky pěkně, ale počty mu moc nešly:

… nikdo nemůže způsobit, když se mu zachce, aby třikrát tři nebylo devět a aby tak nevznikl kvadrát, aby toto číslo děleno třemi nedalo tři, děleno šesti jeden a půl, a děleno dvěma aby nedalo nic (protože lichá čísla se nedají dělit na polovinu).

Nicméně řečníci a dialektici dostávají od Augustina řádnou lekci v obou slova smyslech.

Argumentační umění má největší význam v pronikání k jádru všech druhů problémů, které jsou v Písmu svatém, a v jejich řešení; jen je třeba dávat si pozor na zálibu ve sporech a na dětinský sklon předvádět se šálením protivníků. Existuje totiž mnoho takzvaných sofismat – jsou to falešná vyvozování závěrů, která obyčejně napodobují správné závěry do té míry, že ošálí nejen hlupáky, ale i chytré lidi, nedají-li si dobrý pozor. Tak jeden člověk předložil svému partnerovi výrok „co jsem já, nejsi ty“, a ten s ním souhlasil; zčásti to byla pravda, už proto, že jeden z těch dvou byl lstivý a druhý prostoduchý. Potom ten první dodal „a já jsem člověk“, a když jeho partner souhlasil i s tímhle, formuloval závěr „ty tedy člověk nejsi“. Tento druh úskočných závěrů Písmo zavrhuje – aspoň myslím – tam, kde říká: „Kdo v řeči užívá sofistiky, je v nenávisti.“ Mimochodem bývá jako sofistický označován i takový slovní projev, který není zrovna úskočný, ale snaží se být ornamentální za každou cenu a víc, než je důstojné.

Ten biblický citát jsem v Písmu opravdu našel (Sír 37,20) a celá okolní pasáž v českém ekumenickém překladu zní zajímavě:

19 Někdo je obratný muž, učitel mnohých, ale sám sobě je k ničemu.
20 Někdo mudruje jen o slovech, a je proto v nenávisti. Takový pak nemá vůbec co jíst,
21 Hospodin mu totiž nedal milost, takže postrádá jakoukoliv moudrost.
22 Někdo je moudrý jen ve svém vlastním zájmu, a plody jeho vědění mají účinek jen v jeho ústech.

Pokročilé stadium mykózy

Dnes tu toho od slíbeného sexu (hle. jak mi stoupla návštěvnost!) moc nepřidám, neboť jsem se zabýval tvorbou wikičlánku o Libočanech a jejich slavném pivu a z mých oblíbených Kosmonos mi od nějakého blázna došla vydražená knížka o M. Janu Husovi od Vácslava Flajšhanse z r. 1915 (při té příležitosti jsem si přečetl tuhle zajímavou Flajšhansovu teorii o Oldřichovi a Boženě).

Nicméně aspoň jedno varování:

Na dvou koncích stupnice společenské setkáváme se v našich krajinách s bílým tokem, jenž řádí právě tak mezi boháči jako mezi chudinou. – A vy, krásné dámy, které trávíte svůj život v zahálce a nečinnosti uprostřed všech výmyslů přepychu, které vdechujete tolik opojných vůní, které dráždíte svůj žaludek lahůdkami, horkými nebo ledovými nápoji, které zneužíváte všech dráždidel fysických a duševních, které spíte ve dne a žijete v noci, které své jemné údy provádíte toliko, abyste si zatančily na večerních plesích a zábavách, vy, krásné dámy našich salonů, vy zakoušíte vesměs následky tohoto strojeného a nepřirozeného života tím, že bílý tok vás zžírá, vysiluje a mimo to až běda zhoubně působí na tělo vašich dítek.
Vy pak nešťastná stvoření, která strádáte na smetišti bídy, která nemáte, čím byste přikryla nahotu svou, jichž strava jest nedostatečná a špatná, k nimž nezasáhne nikdy jasný paprsek sluneční do bytu, která koupete se ve špíně a dýcháte toliko vzduch, zkažený rozličnými škodlivými výpary, vy ženy, jichž rodidla nečistá mohou býti srovnána s chlévem Augiášovým, také vy zžírány jste bílým tokem, jenž ukracuje bídný život váš tak, že smrt hojné má žně v kolébkách neduživých dítek, jimž dáváte život.

A jak může dopadnout taková neléčená mykóza či kandidóza? Pohleďte sami:

Stará (oprášená) teorie o dětech po šedesátce

V několika následujících dnech a možná týdnech se tu asi tu a tam objeví článek s lechtivou tématikou, jelikož zdroj, z něhož hodlám čerpat prostě stojí za to, abych ho neodbyl jen jedním článkem.

Tím zdrojem je kniha Augusta Debaye, francouzského lékaře, jehož manuál o manželské hygieně se dočkal mezi lety 1848 až 1883 neuvěřitelných 172 vydání! 6. vydání českého překladu, které vlastním, je podle 186. vydání francouzského, a tak předpokládám, že je někdy z přelomu století. Honosí se tímto názvem:

Muž a žena v manželství.
Přírodopis a lékařské dějiny manželů v nejzvláštnějších podrobnostech. Nová teorie o určení pohlaví při plození, neschopnost, neplodnost, nedokonalosti částí pohlavních a prostředky proti tomu.
Zvláštní hygiena ženy těhotné a novorozeňátka.

Říkal jsem si, že půjde všehovšudy o šarlatánství a vyhrožování trestem nebes za masturbaci, ale překvapilo mě, jak střízlivě a mnohdy moderně je kniha v tomto ohledu psána a ve spojení s obrozenecky vzletným slohem je to opravdový skvost.

Začnu tím, co mě zarazilo. Samozřejmě, že jsem listoval a četl podle toho, jak atraktivní byly názvy kapitol a samozřejmě mě už z názvu celé knihy zajímalo, jak si tenkrát mysleli, že lze určit pohlaví dítěte. Než někdy příště budu citovat o tom možném ovlivnění pohlaví budoucího dítěte pomocí dusičnanů a uhlohydrátů, tady je věc, která mi nasadila na poměrně dlouhou chvíli brouka do hlavy:

Spojte starého samce s hodně mladou samicí, a vydá samé samičky. Jest totiž velice pravděpodobno, že mok semenný a vajíčka neobsahují dusíku v poměru takovém, jakého vymáhá oplození mužské.

Pousmál jsem se a vzpomněl si na jednoho člena rodiny, který si na stará kolena obstaral holčičku. No jo, ale to je náhoda. Vezměme třeba takového Gotta. No jo, dvě holky. Tak co tenhle, Menzel. Holčička. Kaplickému se přece narodilo, no jo, narodila holčička, když umřel. Bylo na čase sáhnout po odborném periodiku na toto téma, tedy po Blesku. Měl jsem v ruce ale jen jedno číslo a tam jsem na jiné starce s dětmi nenarazil, a tak je tu naléhavá výzva pro vás, čtenáře soběpisníku! Pomozte vědeckému výzkumu a vzpomeňte si na nějakého starce, co si s mladou babou pořídil chlapečka, ať spolu vymýtíme bludy 19. století!!!

Treperendy v Krásném Dvoře

Na tohle představení budeme všichni rádi vzpomínat, i když ho ukončil vichr z hor.

Chce se mi věřit, že to nebyla derniéra, ale kdyby náhodou ano, tak jí byla hodna.