Julinka je trochu marodná, a tak využívám toho, že je přístupnější klidnému čtení v posteli. Vytáhl jsem z knihovničky poklad v podobě Špalíčku našich nejkrásnějších báchorek z roku 1941. První báchorka vypráví o Bruncvíkovi a jeho lvu.
Bruncvík, syn knížete Žibřida, často vzpomínaje na rekovné činy svého rekovného otce, zatoužil po hrdinské slávě…
Následně odchází s třiceti rytíři do světa, aby si dobyl znaku lva, tak jako se jeho otec domohl znaku orla. Za hranicemi zažije mnohá dobrodružství a získá meč, který funguje proti nepřátelům.
… Potom se bral Bruncvík dále, až spatřil svou krásnou českou vlast. V nejbližším okolí Prahy se oděl poustevnickým rouchem a provázen lvem stoupal k svému hradu, z něhož se ozývalo hlučné veselí… Když pak vjel Bruncvík do Prahy, obyvatelstvo jásalo, že má zase milovaného knížete, jenž se vydal do světa, aby dobyl lva, a skutečně se se lvem vrátil.
Staré proroctví hlásá toto: Až bude českému království nejhůř, probudí se rytíři, spící ve vrchu Blaníku a jsouce vedeni svatým Václavem vtrhnou do Prahy, aby osvobodili zemi. Až pojedou po Kamenném mostě, zakopne bělouš svatého Václava a vyrýpne kopytem Bruncvíkův meč… a pak bude zase v Čechách blaze.
Inu, i díky báchorkám máme doma jasno. I když jsou to jen báchorky, jejich etika je správná.
Bruncvík, syn knížete Žibřida, často vzpomínaje na rekovné činy svého rekovného otce, zatoužil po hrdinské slávě…
Následně odchází s třiceti rytíři do světa, aby si dobyl znaku lva, tak jako se jeho otec domohl znaku orla. Za hranicemi zažije mnohá dobrodružství a získá meč, který funguje proti nepřátelům.
… Potom se bral Bruncvík dále, až spatřil svou krásnou českou vlast. V nejbližším okolí Prahy se oděl poustevnickým rouchem a provázen lvem stoupal k svému hradu, z něhož se ozývalo hlučné veselí… Když pak vjel Bruncvík do Prahy, obyvatelstvo jásalo, že má zase milovaného knížete, jenž se vydal do světa, aby dobyl lva, a skutečně se se lvem vrátil.
Staré proroctví hlásá toto: Až bude českému království nejhůř, probudí se rytíři, spící ve vrchu Blaníku a jsouce vedeni svatým Václavem vtrhnou do Prahy, aby osvobodili zemi. Až pojedou po Kamenném mostě, zakopne bělouš svatého Václava a vyrýpne kopytem Bruncvíkův meč… a pak bude zase v Čechách blaze.
Inu, i díky báchorkám máme doma jasno. I když jsou to jen báchorky, jejich etika je správná.
3 komentáře:
Báchorky, jaksi pořád lidé berou jako něco co není , nebo se nezakládá na pravdě, něco smyšleného .Na každém šprochu bývá pravdy trochu :-)
Vždy když jsem v Praze , tak se stavím na Karlově mostě u Brucvíka, u jeho sochy , která je trochu výstředně umístěná, citliví lidé ucítí velmi silné energie, v místě umístění sochy.Určitě se tam taky stavte, a chvíli porelaxujte.
st.
Svatý Václav byl onehdá jedním "huculem" z Vysočiny označen za "kolaboranta"... Nevím, jak to má ten kůň v hlavě rozdané, ale já jsem od své tety v 80. letech dostal jednu báječnou knížku. Možná, že jí taky máte doma. Jsou to "Obrázky z Českých dějin a pověstí" z nakladatelství Albatros. Ta je podle mého názoru i po 30 letech stále jasnou jedničkou z oblasti historie našeho národa pro malé děti. Kdysi jsem četl něco i od pana Pekaře, ale nebylo to ono. :-) O sv. Václavovi se tu mj. píše : "Svou vládu opíral kníže Václav o církev a její kulturu. Vzdělanost jeho dvora byla známa po celé Evropě." Vidíte to, jak jsme na tom byli dobře. :-)
Ještě jsem chtěl napsat, že jsem taky nějaký čas, a to z jitra tohoto roku pobýval v Praze. První lednový pátek jsem byl zastaven a dotazován před budovou Rudolfina jednou německou televizí. Ptali se mě na věci ohledně prezidentské amnestie. Tak jsem jim něco řekl, samozřejmě česky... Škoda, že Václav Klaus má tak hezké jméno, a dělal a dělá svému předchůdci víceméně ostudu. Možná by se mohl přejmenovat na Miloše. Jestli Zemana nebo Jakeše, je mi jedno. MDt
Okomentovat