Přečetl jsem si na divadelním soustředění několik článků o Peteru Bazalgettovi, který se stal předsedou Umělecké rady Anglie neboli přerozdělovačem peněz do anglické kultury. Doteď jeho úřad rozděloval 340 milionů liber mezi 696 kulturních institucí. A Británie čelí všeobecným vládním škrtům stejně jako naše země, takže se všichni z oněch sedmi set organizací třesou strachy, nemluvě o tom, že v kultuře škrtají i města a hrabství (např. Newcastle kolonku kultura ze svého rozpočtu zcela vyřadil).
Co je na tom pikantní, je fakt, že Peter Bazalgette je mediální činitel, který přivedl do britské televize reality show Big Brother a vymyslel pro ni několik podobně hodnotných pořadů jako třeba Připrav se, pozor, vař! apod. Nicméně profiluje se jako velký fanoušek opery, divadla a jiných počinů vyššího umění a podle lidí, kteří ho znají osobně, je okouzlující a jeho projev odzbrojující. Královna ho dokonce loni uvedla za jeho zásluhy do šlechtického stavu! Jeho prapradědeček budoval londýnskou kanalizaci, což zavdalo příčinu mnoha komentářům – dlouho jsem se těšil, že budu na svém soběpisníku prvním, kdo na tuto okolnost vtipně zareaguje, ale pak jsem jich v různých komentářích anglických medií četl hned několik. Vždy ve smyslu, že stejně jako jeho předek i on vydělal miliony na fekáliích nebo, že zatímco jeho prapradědeček lidi hoven zbavoval, jeho potomek sračkami zaplavil britské televizní vysílání.
Ve svých prvních rozhovorech ve funkci Bazalgette razí teorii, že peníze do kultury nejsou příspěvkem, ale investicí, která se má zhodnotit tím, že ke každé libře dodá ten, který ji dostane dvě další. Je dobré se nad tím zamyslet. Pokud do toho nepočítá údržby budov, energie a různé podobné výdaje, ale myslí tím čistě pořadatelské náklady, tzn. včetně mezd umělců a různých kulis, nástrojů apod., má to hlavu a patu. Podobný systém se mi líbí a považuji ho za dobře zavedený třeba i na mnoha místech u nás. V Kadani platí pro organizace typu občanských sdružení podmínka, že ke každé dotaci musejí přinést minimálně stejný podíl vložených peněz z jiných zdrojů. Co se týče příspěvkové organizace, kterou vedu, je stav takový, že na tři zlaťáky z městské kasy přidáme dva z jiných zdrojů.
Přesto mi mnohem horší než škrty, kterých se třeba mohu obávat i já, přijde právě ta skutečnost, že se do rozhodování o kultuře pouští agenti show byznysu, kteří se podílejí na kažení vkusu celé společnosti. Já vím, liberální kolegové mohou namítat, že není nikdo, kdo by spravedlivě rozhodl o tom, co je vkusné a co ne, ale na ty největší výstřelky existují jistá měřítka v učebnicích estetiky. Big Brother je z principu kontaminace kultury umělým hnojivem s těmi nejhoršími ingrediencemi. Ano, neříkám, že pan Bazalgette nemá upřímně rád operu. Sám mám také rád teologické rozpravy a exegeze, ale nemohu se nikdy stát knězem. A když se pan Bazalgette stal šéfem Umělecké rady, z mého pohledu to vypadá, že by se novým papežem mohl stát i pornoherec, který si ve volném čase čte Tomáše Akvinského. Třeba se i toho jednou dočkáme (samozřejmě pokud bude hrát stále se stejnou partnerkou v misionářské poloze a bez kondomu!).
Co se týče natažených rukou od všech uchazečů o dotaci, připomněla mi Zuzka vtipně, že je to podobné jako s tím žebrákem v Šumaři na střeše, kterému dá někdo jednu kopějku. „Minulý týden jste mi dal dvě,“ namítne žebrák. „Měl jsem špatný týden,“ odpoví vesničan. „A proč bych já měl být tratný kvůli tomu, že vy jste měl špatný týden!“ řekne žebrák spolu s většinou žadatelů o granty.
Jsem přesvědčen, že kultura přežije i s nulou (třebas budovy mnohých divadel a koncertních síní zchátrají jako teď různé kostely – a taky se toho nikdo nebude moc všímat) a že se i se štědrými dotacemi může proměnit v morální obsah stoky.
Co je na tom pikantní, je fakt, že Peter Bazalgette je mediální činitel, který přivedl do britské televize reality show Big Brother a vymyslel pro ni několik podobně hodnotných pořadů jako třeba Připrav se, pozor, vař! apod. Nicméně profiluje se jako velký fanoušek opery, divadla a jiných počinů vyššího umění a podle lidí, kteří ho znají osobně, je okouzlující a jeho projev odzbrojující. Královna ho dokonce loni uvedla za jeho zásluhy do šlechtického stavu! Jeho prapradědeček budoval londýnskou kanalizaci, což zavdalo příčinu mnoha komentářům – dlouho jsem se těšil, že budu na svém soběpisníku prvním, kdo na tuto okolnost vtipně zareaguje, ale pak jsem jich v různých komentářích anglických medií četl hned několik. Vždy ve smyslu, že stejně jako jeho předek i on vydělal miliony na fekáliích nebo, že zatímco jeho prapradědeček lidi hoven zbavoval, jeho potomek sračkami zaplavil britské televizní vysílání.
Přesto mi mnohem horší než škrty, kterých se třeba mohu obávat i já, přijde právě ta skutečnost, že se do rozhodování o kultuře pouští agenti show byznysu, kteří se podílejí na kažení vkusu celé společnosti. Já vím, liberální kolegové mohou namítat, že není nikdo, kdo by spravedlivě rozhodl o tom, co je vkusné a co ne, ale na ty největší výstřelky existují jistá měřítka v učebnicích estetiky. Big Brother je z principu kontaminace kultury umělým hnojivem s těmi nejhoršími ingrediencemi. Ano, neříkám, že pan Bazalgette nemá upřímně rád operu. Sám mám také rád teologické rozpravy a exegeze, ale nemohu se nikdy stát knězem. A když se pan Bazalgette stal šéfem Umělecké rady, z mého pohledu to vypadá, že by se novým papežem mohl stát i pornoherec, který si ve volném čase čte Tomáše Akvinského. Třeba se i toho jednou dočkáme (samozřejmě pokud bude hrát stále se stejnou partnerkou v misionářské poloze a bez kondomu!).
Co se týče natažených rukou od všech uchazečů o dotaci, připomněla mi Zuzka vtipně, že je to podobné jako s tím žebrákem v Šumaři na střeše, kterému dá někdo jednu kopějku. „Minulý týden jste mi dal dvě,“ namítne žebrák. „Měl jsem špatný týden,“ odpoví vesničan. „A proč bych já měl být tratný kvůli tomu, že vy jste měl špatný týden!“ řekne žebrák spolu s většinou žadatelů o granty.
Jsem přesvědčen, že kultura přežije i s nulou (třebas budovy mnohých divadel a koncertních síní zchátrají jako teď různé kostely – a taky se toho nikdo nebude moc všímat) a že se i se štědrými dotacemi může proměnit v morální obsah stoky.
Žádné komentáře:
Okomentovat