„Ovšem, všechno je lepší než zůstat stát. Leda ovšem, že by člověk čekal na někoho, kdo ho chce dohonit.“
Rád čtu neznámé a zapomenuté autory. Susan Glaspellovou myslím opravdu dlouho nikdo nečetl, v Americe už se drahných šedesát let nevydává, občas se připomene jako dramatička z okruhu The Provincetown Players v souvislosti se slavným Eugenem O´Neillem. Román Věrnost z roku 1915 v překladu Ludmily Vočadlové z roku 1941 názvem celkem evokuje červenou knihovnu, ale není tomu tak. Sloh je skvělý, v mnohých obratech připomene moderní literaturu, téma sice věčné, ale v důvěryhodném prostředí a s neotřelým pohledem probírané. Zaměnit Freeport za Kadaň či jiné české provinční městečko, našli byste v něm spoustu místních postaviček. Hlavní hrdina je lékař, přítel dívky jménem Rut, která ve dvaceti letech začala vztah s čtyřiatřicetiletým ženatým Stuartem Williamsem. Právě jemu patřila nahoře citovaná slova po prvním tanci s Rut. Román však začíná jedenáct let poté a rychle nás vtáhne do děje. Autorka pak v retrospektivě skvěle nahlíží psychické stavy a motivy hrdinů i okolí, které tak rádo soudí a vměšuje se do života všem zainteresovaným. Ne všichni zapomenutí jsou zapomenutí oprávněně. Glaspellová se čte stejně svižně jako Miller, i když samozřejmě není tak šťavnatá.
Rád čtu neznámé a zapomenuté autory. Susan Glaspellovou myslím opravdu dlouho nikdo nečetl, v Americe už se drahných šedesát let nevydává, občas se připomene jako dramatička z okruhu The Provincetown Players v souvislosti se slavným Eugenem O´Neillem. Román Věrnost z roku 1915 v překladu Ludmily Vočadlové z roku 1941 názvem celkem evokuje červenou knihovnu, ale není tomu tak. Sloh je skvělý, v mnohých obratech připomene moderní literaturu, téma sice věčné, ale v důvěryhodném prostředí a s neotřelým pohledem probírané. Zaměnit Freeport za Kadaň či jiné české provinční městečko, našli byste v něm spoustu místních postaviček. Hlavní hrdina je lékař, přítel dívky jménem Rut, která ve dvaceti letech začala vztah s čtyřiatřicetiletým ženatým Stuartem Williamsem. Právě jemu patřila nahoře citovaná slova po prvním tanci s Rut. Román však začíná jedenáct let poté a rychle nás vtáhne do děje. Autorka pak v retrospektivě skvěle nahlíží psychické stavy a motivy hrdinů i okolí, které tak rádo soudí a vměšuje se do života všem zainteresovaným. Ne všichni zapomenutí jsou zapomenutí oprávněně. Glaspellová se čte stejně svižně jako Miller, i když samozřejmě není tak šťavnatá.
TVB
1 komentář:
tak to mi něco připomíná...
Okomentovat