Dostal jsem k Epifaniím pár pěkných knížek. Mezi jinými i Tiché dny v Clichy, které jsem zhltnul během jedné noci. Henry Miller mi udělal zase radost, nevím, čím mi přijde ten jeho svět libida a hladu krásnej. Asi tou Paříží. Možná proto mě po Obratníku Raka zatím nezlákal Obratník Kozoroha, kterej je o životě v New Yorku. Přemýšlel jsem, kterých pár vět z Tichých dnů ocitovat, aby v krátkosti vystihly Millerův styl pro ty, co jej ještě nečetli, a zároveň pošimraly vzpomínky těm, co jej znají. Bude to pasáž, při které jsem se v mostecké nádražní hale rozesmál, že jsem málem spadl z eskalátoru. Odehrává se ráno po noci s třemi děvčaty, kterým hlavní hrdina s přítelem Carlem vypsal šeky z prošlé knížky a za to si koupili v koupelně několik orgastických a několik traumatických zážitků.
„Zase hladový. Vstal jsem a hledal zbytky sendvičů. Na stole nebyl ani drobek. Roztržitě jsem odešel do koupelny, abych se vychcal. Na zemi se válely dva krajíce chleba, pár kousků sýra a několik potlučených oliv. Zřejmě s odporem odhozené.
Sebral jsem kus chleba, zda se dá ještě jíst. Někdo ho zlostně rozšlápl. Bylo na něm kus hořčice. Anebo to nebyla hořčice? Raději zkusím ten druhý. Tentokrát jsem padl na docela čistý krajíc, jen trochu navlhlý od mokré podlahy, a připlácel jsem na něj kousek sýra. Ve sklence vedle bidetu byla kapka vína. Vypil jsem ji a opatrně se zakousl do chleba. Nechutnal špatně. Naopak, chutnal výborně. Hladovým ani inspirovaným lidem mikroby nevadí. Všechny ty starosti, jestli je jídlo zabalené do celofánu a čí ruka se ho dotkla naposledy, jsou na hovno. Na důkaz jsem si vytřel chlebem prdel. Rychle, abych nezaváhal. Pak jsem ho zhltnul. Tak! Vadí snad něco? Hledal jsem cigaretu. Zbyly jen vajgly. Vybral jsem ten nejdelší a zapálil si. Lahodné aroma. Žádné pražené piliny z Ameriky! Opravdový tabák. Nepochybně jedna z Carlových Gauloises Bleues.
O čem jsem to vlastně přemýšlel?¨
Usedl jsem ke kuchyňskému stolu a hodil nohy nahoru. Tak co… Co to bylo?
Nic jsem si nepamatoval, nic mě nenapadlo. Bylo mi úplně nejlíp.
Proč vůbec přemýšlet?
Ano, náramný den. Vlastně několik. Ano, ještě před několika dny jsme tady seděli a uvažovali, kam odjet. Jako by to bylo včera. Nebo před rokem. Co na tom záleží? Člověk se vypíná a pak se zas hroutí. I čas ze hroutí. Kurvy se hroutí. Všechno se hroutí. Hroutí do kapavky.“
„Zase hladový. Vstal jsem a hledal zbytky sendvičů. Na stole nebyl ani drobek. Roztržitě jsem odešel do koupelny, abych se vychcal. Na zemi se válely dva krajíce chleba, pár kousků sýra a několik potlučených oliv. Zřejmě s odporem odhozené.
Sebral jsem kus chleba, zda se dá ještě jíst. Někdo ho zlostně rozšlápl. Bylo na něm kus hořčice. Anebo to nebyla hořčice? Raději zkusím ten druhý. Tentokrát jsem padl na docela čistý krajíc, jen trochu navlhlý od mokré podlahy, a připlácel jsem na něj kousek sýra. Ve sklence vedle bidetu byla kapka vína. Vypil jsem ji a opatrně se zakousl do chleba. Nechutnal špatně. Naopak, chutnal výborně. Hladovým ani inspirovaným lidem mikroby nevadí. Všechny ty starosti, jestli je jídlo zabalené do celofánu a čí ruka se ho dotkla naposledy, jsou na hovno. Na důkaz jsem si vytřel chlebem prdel. Rychle, abych nezaváhal. Pak jsem ho zhltnul. Tak! Vadí snad něco? Hledal jsem cigaretu. Zbyly jen vajgly. Vybral jsem ten nejdelší a zapálil si. Lahodné aroma. Žádné pražené piliny z Ameriky! Opravdový tabák. Nepochybně jedna z Carlových Gauloises Bleues.
O čem jsem to vlastně přemýšlel?¨
Usedl jsem ke kuchyňskému stolu a hodil nohy nahoru. Tak co… Co to bylo?
Nic jsem si nepamatoval, nic mě nenapadlo. Bylo mi úplně nejlíp.
Proč vůbec přemýšlet?
Ano, náramný den. Vlastně několik. Ano, ještě před několika dny jsme tady seděli a uvažovali, kam odjet. Jako by to bylo včera. Nebo před rokem. Co na tom záleží? Člověk se vypíná a pak se zas hroutí. I čas ze hroutí. Kurvy se hroutí. Všechno se hroutí. Hroutí do kapavky.“
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat