Srdce starého města se jmenuje Ortygia. Je to vlastně ostrov. Nějakých 3000 let historie na 40 hektarech. Vkročili jsme do něj skrze bránu Porta Marina z 15. století.
Hned za ní nás čekalo několik hladových Kajdíčků s tou typickou po egyptsku protáhlou lebkou. Vzpomněli jsme si na toho našeho, co asi doma dělá sám. Pár hodin na to došla esemeska, že utekl, když u nás v bytě byli vyměňovat okna, a že ho sousedka vyhnala na ulici. Naštěstí ale hned za pár minut došla další, že už se našel. Ve skutečnosti byl ale venku docela dlouho a domů přišel sám.
Došli jsme až k Aretusině studánce, o které jsem tu už psal.
U ní se konala ta první italská svatba, která nás inspirovala (tady je v pozadí).
Hrad maniaků, jak jsme si přeložili jeho název, byl založený Fridrichem II. Sicilským (ano, to je ten, co nám daroval Zlatou bulu sicilskou) a dneska jsou v něm kasárna, takže Věruška marně klepala na jeho bránu.
Moc jsem se těšil do kostela sv. Lucie, který stojí na místě mučednické smrti této světoznámé světice, co si vydloubala oči, aby se znelíbila pohanskému nápadníkovi, a dostala za to od Panenky Marie ještě krásnější. V kostele jsou i katakomby, ale Pán Bůh ví, že nemusíme vidět všechno.
A tak to zařídil.
A tohle je pohled od kostela svaté Lucie druhý den. Vlevo se dere z vany Archimedes, vpravo vzadu je průčelí katedrály.
To barokní průčelí od Andrea Palmy je moc hezké a vůbec na mě tenhle kostel zapůsobil asi nejvíc z letošního výletu.
Na téhle fotografii je docela dobře vidět, že byl postaven na místě původního templu bohyně Athény.
A ještě lépe je to vidět z pohledu zevnitř. Moc pěkně se to ale snoubí, a tak by se to jistě líbilo i mé belgické oponentce v nedávném sporu o ženách v Novém zákoně. Athéna a Ježíš Kristus je myslím docela hezký páreček.
Říkali jsme si, že bychom se mohli navečer vykoupat, ale vzhled zdejších volných pláží nás odradil. Rozhodně by se tu blbě do toho terénu kreslily kruhy.
A tak jsme to střihli přes Apollónův chrám, nejstarší dórský chrám na Sicílii (foto až z druhého dne) rovnou na večeři k Pinovi, kterého nám doporučil Toni.
Tam jsem si dal vynikající rybu a Věruška nejlepší pizzu na Sicílii.
Dobrou noc.
2 komentáře:
Protestuji! Za sebe, Archimeda i Jarka Nohavicu. Jako historik přece musíš vědět, že Archimedes nebyl a nemohl být žádný slipař, byl to trenýrkař. Tím pádem i ten zákon musel znít trošku jinak, i když - pravda - platí i tak, jaks jej napsal.
Máš pravdu, v originále stojí κυλόττα, ovšem v učebnicích řeckých prvních tříd stojí všeobecnější σώβρακο. Ať tam stojí, co tam stojí (myslím v originále), důležitá je platnost - a v tom byli Archimedes i Jarkos Pantalones geniální.
Okomentovat