Ani jsem netušil, že můj dnešní noční překlad naváže na anglickou renesanční píseň Johna Dowlanda. Myslel jsem si celou dobu, že jde o prostou báseň Thomase Campiona. Až dneska jsem zjistil, že byla složena jako píseň pro hlas a loutnu. V překladu by se ovšem zpívat nedala, nechal jsem tentokrát češtinu projevit ve svých dlouhých slovech, čímž jsem se od metra původního textu podstatně vzdálil. Přečíst si originál můžete zde, poslechnout s kytarovým doprovodem zde. Překlad věnuji Věrušce.
Smím k tobě, lásko, přijít v čase,
kdy soumrak světlo uhasí?
Zda odmítnutí nedočká se
mé srdce, které zoufá si?
Nenech mne, prosím, nejisteho stát
tak dlouho u svých uzamčených vrat.
Ó, jaký zloděj, jaký vrah
pod rouškou černočerné noci
bere si na mušku můj strach
jak cizopasník na bezmoci;
strach, že smrt mé rány dříve zahojí
než se má dávná touha tebou ukojí.
Je snadné vystavit mě haně,
která se pravé lásce posmívá,
stačí jen usmívat se planě,
stačí být v milování marnivá:
Proto se vyhni postelovým hrám,
pro něž se trýzním, pro něž umírám.
Smím k tobě, lásko, přijít v čase,
kdy soumrak světlo uhasí?
Zda odmítnutí nedočká se
mé srdce, které zoufá si?
Nenech mne, prosím, nejisteho stát
tak dlouho u svých uzamčených vrat.
Ó, jaký zloděj, jaký vrah
pod rouškou černočerné noci
bere si na mušku můj strach
jak cizopasník na bezmoci;
strach, že smrt mé rány dříve zahojí
než se má dávná touha tebou ukojí.
Je snadné vystavit mě haně,
která se pravé lásce posmívá,
stačí jen usmívat se planě,
stačí být v milování marnivá:
Proto se vyhni postelovým hrám,
pro něž se trýzním, pro něž umírám.
Žádné komentáře:
Okomentovat