25. srpna 2010

Bouře a vzdor počesku

Někteří literární historici hledají původ hnutí Sturm und Drang ve Strasbourgu, kde v roce 1770 na cestě z Paříže potkal Johann Gottfried Herder o pět let mladšího Johanna Wolfganga Goetha a stali se přáteli. Dokonce takovými, že o pár let později Goethe Herderovi dohodil práci u dvora Karla Augusta ve Výmaru a sepsali spolu manifest hnutí.

Cestou z Paříže jsme se stavili ve Strasbougu, kde se ovšem museli vzdorovat bouři. Rozhodli jsme se jí čelit nočním rychlíkem Canopus (Curych – Praha). Hledal jsem, jaké bude počasí v jednotlivých jeho zastávkách. Heidelberg – heavy rain, Mannheim – heavy rain, Frankfurt – heavy rain, Weimar – partially sunny. Bylo rozhodnuto. Tak jsme nechtěje zopakovali 240 let starý itinerář hnutí Sturm und Drang.

Do Výmaru jsme nakonec přijeli osobáčkem o půl páté ráno (rychlík zatím mařil čas v Erfurtu). Když v r. 1796 navštívil Výmar Jean Paul, šel z Hofu do Jeny několik dní pěšky a v Jeně si objednal poštovní kočár, prý aby na něj hostinský u Dědičného prince někoukal  jako na chudého pocestného a dal mu lepší pokoj. Že takové předsudky jsou ve Výmaru zakořeněné, jsem poznal hned jak mě v nádražní trafice považovali za zloděje jen proto, že jsem do ní nahlížel ještě před otevírací dobou a pak jsem si tam prohlížel průvodce po Výmaru – paní mě upozornila, že buď „koupit nebo nesahat“! Řekl jsem jí, že se jen dívám na jazykové verze, koupil jsem si knihu za 4 Eura, dal jsem jí pět a řekl hrdě: „Das ist gut, vielen Dank“.
Dnes je den Herderova narození a já se chci zastavit nad jednou maličkostí z jeho života, která má paralelu snad za každého věku a režimu. Herder si spokojeně žil na vévodově dvoře a náhle přišla francouzská revoluce. Goethe se tehdy postavil za starý řád nejen myšlenkově, ale i na bitevním poli. Herder jevil pro revoluci sympatie. O pár let později pak Karolína Herderová žádala Goethovým prostřednictvím vévodu o příspěvek na výchovu dětí. Dostalo se jí od Goetha odpovědi:

Lituji Vás, že musíte hledat zastání u lidí, které nemilujete a kterých si nijak nevážíte, z jejichž existence se ani trochu neradujete a necítíte se povoláni přispívat k jejich spokojenosti… Je přirozeně snadnější dovolávat se v extrémních chvílích závazků, než řádným životem a konáním získat to, zač přece budeme muset být jednou vděčni.

Toť otázka: je hrdinstvím za peníze režimu režim rozvracet? Dělali to tak mnozí. Osobně mi to přijde celkem oprávněné za situace, že režim ty peníze dá. Jeho hloupost.

Ovšem komické mi přijde, když někdo dostane grant na boj proti grantovému systému, peníze na boj proti penězům, kapitál na boj proti kapitalismu.

Žádné komentáře: