Opravdová láska

Když jsem si dnes četl anglické básně Sharon Oldsové, vybral jsem si k překladu a vytiskl tuhle poslední báseň sbírky Wellspring (Studniční pramen). Je pro Věrušku, moji milovanou ženu.

(originál zde)

Uprostřed noci, když vstaneme

po milování, hledíme na sebe

plni přátelského porozumění, jako jsme
před chvílí byli plni milenecké rozkoše.

Přikrčení jako horolezci, kteří jsou

na cestě zpátky z osmitisícovky,

jakoby spojení pupeční šňůrou

sestupujeme po schodech dolů na toaletu,

jdu ztěžka, vrávorám zrnitým ovzduším haly 
beze stínu a vím, kde jsi, aniž bych

otevřela oči, jsme svázaní pevnými

neviditelnými vlasci, naše pohlaví jsou

oněmělá, vyčerpaná, zhmožděná,

celé tělo je jedno velké pohlaví - ano,

tohle je nejpožehnanější chvíle mého života,

děti spí ve svých postýlkách jako ještě

neobjevené žíly vzácných minerálů,

já sedím na míse a ty jsi někde poblíž 

v místnosti, otevíráš okno, venku se žení

všichni čerti, sněží a sníh pokrývá

okenní tabulku krystalickou mřížkou,

tichou a třpytivou, zavolám na tebe

docela potichu, chytnu tě za ruku a řeknu ti,

že za ni nevidím. Nevidím za ni.