Dnes je to přesně 400 let od jedné tragické události. Vpád pasovského vojska, které pozval Rudolf II. na obranu svou a své víry do Čech, vyvolal rychlou reakci pražských obyvatel. Ti začali plenit katolické kláštery. Vydrancovali také kostel Panny Marie Sněžné kousek od Koňského trhu, dnešního Václavského náměstí.
Neskutečnými se zdály mátohy lidí, nesoucích pod paží, na ramenou i na nosítkách podivné věci, jež žalostně ukazovaly, jek ve světle denním po šírým nebem pomíjí nádhera jejich a okázalost. Nepravdivé zdály se obrazy svatých a figury pozlacené, svítilny, svícny i tepaný kov, pokrývky z kmentu i aksamitu, nádoby, jakých se neužívá, roucha, jaká se nenosí, knihy, které se nečtou, věci, jež pozbyly úcty, i svatostánek, ve kterém nesídlil Bůh. Neskutečnými se zdáli i živí, ač bylo jich přes sedm set a měli i koně a psy, i muškety, kopí a halapartny, sekery, palcáty, kyje, i meče a dýky a železné biče.
Tvorové, podobní lidem, se motali z chrámu, vlekouce věci těžké a dlouhé, takže ustupovati museli ti, kteří jim překáželi. Obtížné bylo to břímě a nijak se nehoršili ti, kteří je nesli, kdyžz černého aksamitu se vyvalila mrtvola nahá. Mrtví ať pochovávají mrtvé – o jiné věci než o pohodlí mrtvých musili pečovati teď živí.
Čtrnáct řeholníků z Čech, Itálie, Německa, Španělska, Holandska a Francie, kteří byli před časem do Prahy povoláni na misie, padlo za oběť běsnění davu. Byl mezi nimi i pater Martinez, který měl ten den oddat hříšné milence Juditu a Šimona Vlka z románu Jaroslava Durycha Masopust, z něhož cituji.
Bylo pak tělo to nahé a ošklivé k pohledění. Otevřeno bylo břicho a jako hadové slepí vylézala střeva a omotávala se okolo rukou. Zle bylo porušeno tělo a nadto nebylo celé, neboť ze stydnoucích střev, omotaných okolo rukou, nečouhaly prsty, nýbrž pahýly kostí. A nebyla ošklivost jeho příliš zvětšena tím, že na místě pohlaví uřezaného zela jen krvavá díra.
…
A jako by pohotova ať k dobrořečení, ať k napomínání, otevřena byla ústa a v koutcích stála krev stydlá.
…
Nečouhal jazyk z těch krvavých úst; bylo to pohlaví uřezané a vecpané do úst, jejichž čelisti zdály se vypáčeny zvrácenou nenasytností.
Neskutečnými se zdály mátohy lidí, nesoucích pod paží, na ramenou i na nosítkách podivné věci, jež žalostně ukazovaly, jek ve světle denním po šírým nebem pomíjí nádhera jejich a okázalost. Nepravdivé zdály se obrazy svatých a figury pozlacené, svítilny, svícny i tepaný kov, pokrývky z kmentu i aksamitu, nádoby, jakých se neužívá, roucha, jaká se nenosí, knihy, které se nečtou, věci, jež pozbyly úcty, i svatostánek, ve kterém nesídlil Bůh. Neskutečnými se zdáli i živí, ač bylo jich přes sedm set a měli i koně a psy, i muškety, kopí a halapartny, sekery, palcáty, kyje, i meče a dýky a železné biče.
Tvorové, podobní lidem, se motali z chrámu, vlekouce věci těžké a dlouhé, takže ustupovati museli ti, kteří jim překáželi. Obtížné bylo to břímě a nijak se nehoršili ti, kteří je nesli, kdyžz černého aksamitu se vyvalila mrtvola nahá. Mrtví ať pochovávají mrtvé – o jiné věci než o pohodlí mrtvých musili pečovati teď živí.
Bylo pak tělo to nahé a ošklivé k pohledění. Otevřeno bylo břicho a jako hadové slepí vylézala střeva a omotávala se okolo rukou. Zle bylo porušeno tělo a nadto nebylo celé, neboť ze stydnoucích střev, omotaných okolo rukou, nečouhaly prsty, nýbrž pahýly kostí. A nebyla ošklivost jeho příliš zvětšena tím, že na místě pohlaví uřezaného zela jen krvavá díra.
…
A jako by pohotova ať k dobrořečení, ať k napomínání, otevřena byla ústa a v koutcích stála krev stydlá.
…
Nečouhal jazyk z těch krvavých úst; bylo to pohlaví uřezané a vecpané do úst, jejichž čelisti zdály se vypáčeny zvrácenou nenasytností.
1 komentář:
Ono to s tím nijak nesouvisí - to spíš jen při těch výjevech jsem si vzpomnel - tak mě napadlo: viděl jsi Baby of Macon? :)
Š. L.
Okomentovat