8. července 2012

Vladimír Toman - pátrání pokračuje


Zítra jedeme směr Soběslav a Třebíč. Do Soběslavi pro tátovu korespondenci z vojny, do Třebíče po stopách dr. Vladimíra Tomana, kterého jsme na více než rok opustili, ale nezapomněli jsme na něj. Dokonce jsme našli jeden pramen k poznání jeho života už i mimo vlastněnou korespondenci.

V publikácii Prof. Dr. Karola Lányiho, vydaném v Bratislave v roku 1933, čítame: Dňa 4. 6. 1922 na zjazde kultúrnych pracovníkov v Prešove sa prihlásili k výzve „Osvedčujem sa, že s bojom proti alkoholizmu a s odalkoholizovaním Slovenska súhlasím a túto prácu budem podporovať“ prví dvaja obyvatelia Kremnice Jaroslav Kejzlar, riaditeľ meštianskej školy v Kremnici, neskouší člen československého abstinentského zväzu a Dr. Vladimír Toman, profesor reálky v Kremnici.

Ano, i z jiného zdroje víme, že dr. Vladimír Toman, narozený 23. listopadu 1887 v Dolních Vilímovicích u Třebíče, působil po prostějovské reálce (1914 – 1920) ve slovenské Kremnici a nakonec v Brně. Teď už víme i to, že moc nepil.

Brno jako vytoužené bydliště měl i jiný rodák od Třebíče, z Mastníka, vesničky kousek od Dolních Vilímovic, kam bychom se také rádi chtěli podívat. O osudech Jana Zahradníčka (který měl stejného patrona jako já, Jana Zlatoústého) jsem dnes zhlédl dokument očima jeho ženy a musím říct, že v pasáži o otrávě jeho dvou krásných dcer muchomůrkou zelenou v době, když byl básník s chromou páteří a srdečními potížemi na dlouhá léta uvězněn bolševikem, mi vytryskly slzy jako koňské hrachy!
 Jestli někdo v Dolních Vilímovicích bude pamatovat rod Tomanů nebo jestli tam dokonce rod žije v dalších pokoleních, to je pro nás teď velká neznámá. Věříme, že budeme úspěšnější než při pátrání po Marii, i když už to nás naplnilo neuvěřitelnými pocity odhalení roušky tajemství.  A těšíme se, že se podělíme. Snad nás to pohne i k publikování dalších dopisů.

Žádné komentáře: