Zítra jedeme směr Soběslav a Třebíč. Do Soběslavi pro tátovu
korespondenci z vojny, do Třebíče po stopách dr. Vladimíra Tomana, kterého jsme
na více než rok opustili, ale nezapomněli jsme na něj. Dokonce jsme našli jeden
pramen k poznání jeho života už i mimo vlastněnou korespondenci.
V publikácii Prof. Dr. Karola Lányiho, vydaném v Bratislave
v roku 1933, čítame: Dňa 4. 6. 1922 na zjazde kultúrnych pracovníkov v Prešove
sa prihlásili k výzve „Osvedčujem sa, že s bojom proti alkoholizmu a s
odalkoholizovaním Slovenska súhlasím a túto prácu budem podporovať“ prví dvaja
obyvatelia Kremnice Jaroslav Kejzlar, riaditeľ meštianskej školy v Kremnici, neskouší
člen československého abstinentského zväzu a Dr. Vladimír Toman, profesor
reálky v Kremnici.
Ano, i z jiného zdroje víme, že dr. Vladimír Toman,
narozený 23. listopadu 1887 v Dolních Vilímovicích u Třebíče, působil po prostějovské
reálce (1914 – 1920) ve slovenské Kremnici a nakonec v Brně. Teď už víme i to, že moc nepil.
Brno jako vytoužené bydliště měl i jiný rodák od Třebíče, z Mastníka,
vesničky kousek od Dolních Vilímovic, kam bychom se také rádi chtěli podívat. O
osudech Jana Zahradníčka (který měl stejného patrona jako já, Jana Zlatoústého)
jsem dnes zhlédl dokument očima jeho ženy a musím říct, že v pasáži o otrávě
jeho dvou krásných dcer muchomůrkou zelenou v době, když byl básník s chromou
páteří a srdečními potížemi na dlouhá léta uvězněn bolševikem, mi
vytryskly slzy jako koňské hrachy!
Jestli někdo v Dolních Vilímovicích bude pamatovat rod
Tomanů nebo jestli tam dokonce rod žije v dalších pokoleních, to je pro
nás teď velká neznámá. Věříme, že budeme úspěšnější než při pátrání po Marii, i když už to nás naplnilo neuvěřitelnými pocity odhalení roušky tajemství. A těšíme se, že se podělíme. Snad nás to pohne i k publikování
dalších dopisů.
Žádné komentáře:
Okomentovat