Dva špunti z dobré rodiny

Volné chvíle tohoto víkendu jsem se z velké části rozhodl věnovat italštině, protože jsem se na minulé hodině cítil opravdu trapně, když jsem ze sebe nedovedl vysoukat jedinou větu – prostě proto, že si neumím najít čas na učení, a tak zvládám jen to, co mi utkví ze samotných lekcí s italským mluvčím. Jsem typ studenta jako Jirka Stejskal, který se francouzsky naučil četbou francouzských autorů. I já jsem se vlastně anglicky naučil tak, že jsem měl motivaci přečíst si Kunderovy romány, které v době mého mládí ještě nevyšly česky. A pak jsem se hodně zdokonalil na dětských encyklopediích. Student tohoto čtenářského typu musí najít vhodné texty, aby byl motivován vlastním obsahem a dokázal si pomoci se slovníkem a intuicí v takovém poměru, aby ho to od čtení neodradilo. Takové texty v italštině jsem už několikrát hledal, ale vždy jim některé z kritérií chybělo. Až tenhle týden jsem objevil zásobárnu textů, které mě baví a rozumím jejich smyslu už při prvním čtení, takže pak při druhém a třetím čtení teprve používám slovník a tím se začnu učit. Je to běh na dlouhou trať, ale důležité je, že jsem včera vystřelil ze startovací pistole a mám trenéra.

První systematicky čtený text se jmenuje Il lavoro nobilita neboli Práce šlechtí a je o různých řemeslech. Hlavním tématem článku je však příběh Kaina a Abela, první biblické postavy, u nichž je zmíněna jejich profese; Kain byl zemědělec, rolník či chcete-li oráč, Abel byl pastevec neboli chovatel domácího dobytka. V článku je odvyprávěn celý jejich příběh, který je pak shrnut i zjednodušeně: k bratrovraždě došlo proto, že Bůh měl radši biftek než zeleninový salát. Článek končí pravdivými slovy, že příběh Kaina a Abela je v dnešní době velmi aktuální a uvádí hned dva dobré náměty ke konverzaci (due buoni spunti per la conversazione): prvním je hledání motivu vraždy a druhým poukaz na to, že nemáme právo trestat smrtí ani vrahy (kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu).

Plynně italsky bych si asi o tématu ještě moc nepopovídal, nicméně přečetl jsem si celý biblický příběh znovu pozorně česky v ekumenickém i studijním překladu, a našel jsem due buoni spunti pro zamyšlení zde na soběpisníku.

První nebude originální, neboť motiv Kainovy vraždy asi hledali všichni teologové, co jich za těch dva tisíce let běhalo po světě. Shodují se vesměs na tom, co dokonce překladatelé Starého zákona do řečtiny vložili do textu Septuaginty, že totiž Hospodin nepřijal Kainovu oběť z darů země proto, že si lepší část nechal pro sebe. Lze si to totiž domyslet z toho, že u Abela se uvádí nejen, že obětoval kusy dobytka (co jiného taky jako pastevec mohl obětovat), ale že (dle studijního překladu) přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. Nejde tedy o Boží preferenci masa před zeleninou, ale o poctivost – když poté Kain vzplane hněvem ke svému bratru, řekne mu Hospodin: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro?“ Dobrý vzkaz pro dnešek.

Další zajímavostí, která už se tolik neprobírá, je, že se Kain po prokletí a zplození syna stal prvním zakladatelem města v biblické historii. V Bibli nenalezneme žádnou další souvislost, a tak k této věci neexistuje žádný výklad. A přece, po pádu Adama a Evy poslal bůh člověka ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Kain byl také tím, kdo ji obdělával a nakonec ji pošpinil bratrovou krví. Adam s Evou opustili Eden, Kain opustil i Hospodina a odešel na východ od Ráje, kde založil město. Nenese dodnes naše městská civilizace Kainův cejch? Dá se ve městě vůbec najít stopa Boží přítomnosti? Začínám chápat, proč Otec Josef tak lpí na své službě ve všech vsích své farnosti – několikrát jsem jej přemlouval, aby z nějakých důvodů zůstal v Kadani při různých příležitostech, kdy mi přišlo líto, že tu nebude jen kvůli návštěvě Mašťova, Libědic, Úhošťan či Vintířova, ale nikdy se přemluvit nenechal, i když v některých těch kostelech občas sedí jen pár babiček. Babiček, na nichž stojí spása světa.

Jdu si udělat cvičení za článkem.