Už jsem tu na soběpisníku několikrát psal o tom, jak jsem si v 17 letech zakoupil v antikvariátě u pana Vejražky v Lounech za 28 Kčs knihu o NEpadělaných rukopisech od Jana Vrzalíka z roku 1933. A přestože šlo o vydání v edici Knihovna kulturního odboru „Vlajky“, nic mi to nezabránilo v tom, abych i u maturity tvrdil, že RKZ jsou pravé. Zejména jsem ale tehdy přičichl k jejich umělecké hodnotě a dodnes se mi jeví jako to nejpodstatnější na celém obšlapávaní vyhaslého ohniště, přes jehož plameny se v 19. století skákaly přemety. Pár kapek oleje do starého sporu přilijeme i v Kadani 12. února přednáškou a besedou s ing. Urbanem, který je členem České společnosti rukopisné, současné obhájkyně pravosti rukopisů obviňované z vyznávání konspiračních teorií. Odmyslíme-li si dlouholetý, nyní již téměř dvě stě let se táhnoucí spor, který je nicméně dle mého soudu také součástí naší národní identity – protože dělit národ na dvě poloviny nám šlo již od husitských válek –, můžeme spatřit dílo v jeho nahotě, ať již se narodilo jako parchant nebo ne. Zde je v přebásnění do současné češtiny od Kamila Bednáře lyrická báseň, která mě v těch mých sladkých sedmnácti učarovala.
Skřivánek
Pleje dívka konopí
u panského sadu,
zeptá se jí skřivánek,
jakou to má žalost?
„Z čeho bych se radovala,
maličký skřivánku?
Milého mi odvedli
na kamenný hrádek.
Kdybych pérko měla jen,
napsala bych lístek,
ty, maličký skřivánku,
ty bys tam s ním letěl.
Není pérko, není blanka,
abych psala lístek,
pozdravuj drahého písní,
že zde hořem hynu!“
Žádné komentáře:
Okomentovat