V neděli jsem si vyžehlil všechno prádlo, byl ho už plný foch. Na košile se nedostalo, ty jsem vrátil úhledně přeložené do přihrádky, aby počkaly na příští neděli. Žehlil jsem v ložnici a pustil jsem si k tomu rozhlasové zpracování Kafkových deníků. Josef Čermák je rozčlenil tematicky (tedy ne náš kadaňský pan farář, ale tento jeho jmenovec). V neděli už byly k poslechu jen čtyři poslední díly z deseti. Hned první, který jsem si pustil, byl o divadle, druhý o snech, pak o psaní jako takovém. To už mi padala žehlička z ruky.
Nevěděl jsem o Kafkově vztahu k divadlu nic. Na stránkách Muzea Franze Kafky je shrnut takto:
Kafka chodil na divadelní představení do Nového německého divadla (dnes Státní opera) a do Zemského (Stavovského) divadla, zejména když tam vystupovali slavní němečtí (vídenští) herci jako Pallenberg nebo Moissi. Občas zašel, což odporovalo dobovému politickému bontonu, i do českého Národního divadla, a to i když byla na repertoáru česká (Vrchlický) nebo i jiná slovanská (Vojnovič) hra. Zvláštním způsobem ho podvakrát strhlo prosté lidové divadlo haličských chasidských herců ze Lvova ve staroměstské kavárně Savoy na Kozím plácku. Při jejich druhém turné je zhlédl snad dvacetkrát a s hlavním hercem Jizchakem Löwym navázal přátelství. Ve svých Denících věnoval této společnosti a jejím hrám mnoho stran.
Prosté lidové divadlo. Z Kafkových recenzí se dá tušit, že nadšení i kvalita byla podobná jako u našeho divadla Navenek. Kafka nicméně to haličské kočovné zvěčnil. Kdo zvěční nás?
V jedné nesouvislé poznámce v deníku si Kafka napsal v úvozovkách: „Láska k jedné herečce“ „Divadlo“. Kafkologové se domnívají, že přemýšlel o názvu jakéhosi literární zpracování setkání s chasidským souborem. Kdo byla ona herečka, do níž se zamiloval? Paní Tschissiková. Rovněž tuto ženu, ať už krásnou nebo „jen“ zajímavou, Kafka zvěčnil. Zejména jedno setkání na rozloučenou se mi líbilo, kdy Kafka nevěděl, jak se má vůbec tvářit.
Ale ani vážně jsem se na ni vlastně dívat nemohl. To by totiž znamenalo, že ji miluji. I mladý Pipes za mnou by to ve vší své nevinnosti musel poznat. A to by bylo věru neslýchané. Já, mladý člověk, jemuž vesměs hádají 18 let, jak vyznává před večerními hosty kavárny Savoy, v kruhu kolemjdoucích číšníků, před společností herců sedící kolem stolu 30leté ženě, která málokomu připadá hezká, která má 2 děti, 10 a 8leté, jejíž muž sedí vedle ní, která je vzorem počestnosti a šetrnosti – této ženě vyznává lásku, jíž nadobro propadl, a – teď přichází to, co je vlastně podivnější a čeho by si už býval zajisté nikdo nevšiml – a hned se té ženy vzdává, jako by se jí vzdal i tehdy, kdyby byla mladá a svobodná. Mám být vděčný, nebo mám proklínat, že přes všechno neštěstí ještě pociťuji lásku, lásku nepozemskou, ovšem k pozemským předmětům. Krásná byla pí Tschissiková včera.
Následuje popis její „normální“ krásy, popis kafkovsky neobvyklý, jako neobvyklé bylo jeho vyjádření nikdy veřejně nevyslovené náklonnosti.
A tak se pomalu, ale jistě vracím k psaní soběpisníku, té moderní formy deníku, protože…
Vést si deník je užitečné v tom, že si člověk s uklidňující jasností uvědomuje proměny, kterým je neustále vystaven, v něž také ovšem obecně věří, tuší je a přiznává si je… V deníku nachází člověk důkazy, že žil, rozhlížel se a zapisoval svá pozorování…
A tak si třeba jednou vzpomenu, co jsem to všechno v neděli žehlil...
Nedávno jsem byl poprvé v Siřemi u Podbořan, kde strávil Kafka několik měsíců. Když už tedy opět začínám s psaním na blog, brzy sem napíšu reportáž.
1 komentář:
:) už jsem si pěknou chvíli říkala, kam se autor soběpisníku poděl ...
Okomentovat