Jedna reakce na můj článek stojí myslím za zveřejnění, neboť posouvá vědeckou diskusi na dané téma do úplně jiných dimenzí. Poprosil bych také jejího autora, jestli by mi nenapsal na mou e-mailovou adresu uvedenou v mém profilu. Letos totiž organizuji druhý ročník tzv. Kirwitzerova dne (jde o jakési vědecké kolokvium) a rád bych obohatil program. Myslím to vážně! Sám bych chtěl vystoupit s přednáškou o vztahu Járy Cimrmana k Marii Curie-Sklodowské (zde či zde).
Ale k věci: v článku o úmrtí Stanislava Lema jsem vznesl dotaz, co by člověk viděl v duté kouli pokryté zevnitř zrcadlovým povrchem, když by uprostřed té koule zapálil sirku. Zde je již slíbená reakce:
Vážený pane kolego, slyšel jsem o Vašem opravdu velmi zajímavém dotazu. Jsem rád, že snad mohu skromným svědectvím o pokusu v našem Výzkumném ústavu aplikovaných teorií prospět Vaší dychtivé touze po poznání. Vše jen stručně nastíním. Pokoušeli jsme se nalézt odpověď na mnohé z položených otázek, ale setkali jsme se při tom s několika teoreticko-praktickými problémy. Jedním z nich byla fluktulace výzkumníků a laborantů, kteří naše pracoviště vždy bezprostředně po pokusu opouštěli ze zdravotních důvodů (i já tento text pouze diktuji, jelikož už nevidím na klávesy). To jsme ale překonali náborem nových, svěžích sil z řad čerstvých absolventů univerzit díky podpůrným programům Ministerstva školství. Dalším problémem, ryze odborným a celkem odstranitelným, je malá odrazivost bakelitové kliky dveří v zrcadlové stěně (tedy uvnitř koule). Museli jsme ji tam ponechat, neboť venkovní obsluha nikdy nedokázala spolehlivě zjistit, kdy uvnitř pokus skončil. Bylo proto vhodné ponechat vnitřnímu laborantovi možnost, aby si mohl dveře zevnitř otevřít sám. Někteří podezřívavější kolegové totiž od nás odcházeli, považte!, i z důvodů ryze osobních. Závadu jsme před zákazem pokračování dalších pokusů, který na nás uvalila Unie, měli takřka vyřešenu objednávkou nových klik z národního (!) podniku Hliník Hlinsko. Jistě sám uznáte, že zastavit nadějně se vyvíjející pokusy těsně před koncem bylo velkou škodou... Na podobné bázi jsme řešili rovněž zcela průserovou odrazivost samotného badatele. Badatelé z italsko-švédského konsorcia Fiat Lux Corp. vyšli cestou vývoje speciálního interního rozněcovače, který údajně živého badatele zcela nahrazuje a řeší i to, jak v naprosté tmě nalézt střed koule. Svíčky k pokusům dodává známá turínská automobilka a parafínové výpary z nich odsává ještě známější švédský dodavatel domácí poloautomatické úklidové elektrotechniky. Ti unijní technokraté ale prý na průběh výzkumů tak tlačili, že jim pak v té kouli ruplo. To se u nás prostě stát nemůže. No tak posuďte sám, kdo byl lepší, zdali severojižní cizina anebo zlaté české ruce. Zlaté...? No, vidíte, že jsem na to nepřišel dříve... Mohli jsme ten problém s odrazivostí mít dávno vyřešený!!! Ale i tak Vám děkuji za milý a zajímavý podnět k práci a přeji mnoho úspěchů ve Vašich Tvůrčích aktivitách.
doc. RNDr. Vítězslav Brambůrek, Ph.D., přednosta VÚAT
Mimochodem - paní nebo slečno Pampeeliško, máme u nás ve VÚATu volné místo, neměla byste zájem o kariérní postup? Italové a Švédi nás nedávno oslovili s nabídkou na spolupráci.
Ale k věci: v článku o úmrtí Stanislava Lema jsem vznesl dotaz, co by člověk viděl v duté kouli pokryté zevnitř zrcadlovým povrchem, když by uprostřed té koule zapálil sirku. Zde je již slíbená reakce:
Vážený pane kolego, slyšel jsem o Vašem opravdu velmi zajímavém dotazu. Jsem rád, že snad mohu skromným svědectvím o pokusu v našem Výzkumném ústavu aplikovaných teorií prospět Vaší dychtivé touze po poznání. Vše jen stručně nastíním. Pokoušeli jsme se nalézt odpověď na mnohé z položených otázek, ale setkali jsme se při tom s několika teoreticko-praktickými problémy. Jedním z nich byla fluktulace výzkumníků a laborantů, kteří naše pracoviště vždy bezprostředně po pokusu opouštěli ze zdravotních důvodů (i já tento text pouze diktuji, jelikož už nevidím na klávesy). To jsme ale překonali náborem nových, svěžích sil z řad čerstvých absolventů univerzit díky podpůrným programům Ministerstva školství. Dalším problémem, ryze odborným a celkem odstranitelným, je malá odrazivost bakelitové kliky dveří v zrcadlové stěně (tedy uvnitř koule). Museli jsme ji tam ponechat, neboť venkovní obsluha nikdy nedokázala spolehlivě zjistit, kdy uvnitř pokus skončil. Bylo proto vhodné ponechat vnitřnímu laborantovi možnost, aby si mohl dveře zevnitř otevřít sám. Někteří podezřívavější kolegové totiž od nás odcházeli, považte!, i z důvodů ryze osobních. Závadu jsme před zákazem pokračování dalších pokusů, který na nás uvalila Unie, měli takřka vyřešenu objednávkou nových klik z národního (!) podniku Hliník Hlinsko. Jistě sám uznáte, že zastavit nadějně se vyvíjející pokusy těsně před koncem bylo velkou škodou... Na podobné bázi jsme řešili rovněž zcela průserovou odrazivost samotného badatele. Badatelé z italsko-švédského konsorcia Fiat Lux Corp. vyšli cestou vývoje speciálního interního rozněcovače, který údajně živého badatele zcela nahrazuje a řeší i to, jak v naprosté tmě nalézt střed koule. Svíčky k pokusům dodává známá turínská automobilka a parafínové výpary z nich odsává ještě známější švédský dodavatel domácí poloautomatické úklidové elektrotechniky. Ti unijní technokraté ale prý na průběh výzkumů tak tlačili, že jim pak v té kouli ruplo. To se u nás prostě stát nemůže. No tak posuďte sám, kdo byl lepší, zdali severojižní cizina anebo zlaté české ruce. Zlaté...? No, vidíte, že jsem na to nepřišel dříve... Mohli jsme ten problém s odrazivostí mít dávno vyřešený!!! Ale i tak Vám děkuji za milý a zajímavý podnět k práci a přeji mnoho úspěchů ve Vašich Tvůrčích aktivitách.
doc. RNDr. Vítězslav Brambůrek, Ph.D., přednosta VÚAT
Mimochodem - paní nebo slečno Pampeeliško, máme u nás ve VÚATu volné místo, neměla byste zájem o kariérní postup? Italové a Švédi nás nedávno oslovili s nabídkou na spolupráci.
Žádné komentáře:
Okomentovat