Fontána di Trevi
Chudí a znavení
po stopách k fontáně sestupují.
Voda jak šept retů rtům,
jak milosrdný šum thůjí
z úst kamenných padá a padá
polibek žebrákům.
Přišel jsem mezi ně, cizí host,
hodil jsem peníz do fontány,
kdyby tak celá má minulost
jako to soldo v ní umřela,
kdyby tak celá má budoucnost,
jako to soldo, zdvižené
v žebráka prsty schvácené,
na dlani potřebných, milujících
se před mýma očima prostřela!
Pantheon
Jak na zemi z nebes by spadl zvon.
……... A po tisíciletí
……... tichem světla zní
……... lidskou pýchou hřmí
……... Pantheon.
Kupole jako Caesara čelo pne
se k obloze mámením slávy.
Před bohy, před bohem hlavy své
tu skláněly davy a davy.
……... Mlčeli bohové.
……... Neodpovídá bůh.
Ticho sněží chrámem jak kvítí.
V hrob lidské pýchy sloup slunce svítí.
Žádné komentáře:
Okomentovat