21. července 2006

Abecedně letem Mourovým světem

Kocour Mour se vrátil z Itálie, koupal se tam v Jaderském moři, v Tarentském zálivu a nakonec i v Tyrhénském moři, navštívil věčné kočičí město a přivezl si ty nejkrásnější kočičí zážitky, o nichž se ostatním kocourům může jen zdát. Raději si je nechá pro sebe stejně jako pravý parmazán, aby ostatní kocouři neměli proč závidět. Neuměl a ani nemohl by je stejně podat tak, jak by si zasloužily. Místo nich tedy jen jedna fotografie a pár krásných veršů Josefa Hory, které by sice davy turistů rozdupaly jako žvýkačky vyplivané z jejich úst, ale do země je nikdy nezadupou.


Fontána di Trevi

Chudí a znavení
po stopách k fontáně sestupují.
Voda jak šept retů rtům,
jak milosrdný šum thůjí
z úst kamenných padá a padá
polibek žebrákům.

Přišel jsem mezi ně, cizí host,
hodil jsem peníz do fontány,
kdyby tak celá má minulost
jako to soldo v ní umřela,
kdyby tak celá má budoucnost,
jako to soldo, zdvižené
v žebráka prsty schvácené,
na dlani potřebných, milujících
se před mýma očima prostřela!


Pantheon

Jak na zemi z nebes by spadl zvon.
……... A po tisíciletí
……... tichem světla zní
……... lidskou pýchou hřmí
……... Pantheon.

Kupole jako Caesara čelo pne
se k obloze mámením slávy.
Před bohy, před bohem hlavy své
tu skláněly davy a davy.

……... Mlčeli bohové.
……... Neodpovídá bůh.
Ticho sněží chrámem jak kvítí.
V hrob lidské pýchy sloup slunce svítí.



Žádné komentáře: