Tak jsem zhlédl Goyovy přízraky. Jednomu věřím – že Forman byl fascinován Goyovými obrazy, především těmi temnými, válečnými a rozmarnými (caprichos)… Myslím, že odtud vane vítr té podivné mozaiky, kterou bohužel velmi ploše předložil divákům. Ano, film správně relativizuje povahy… kdo jsem dnes, nemusím být zítra a za patnáct let je ze mě někdo jiný. A zároveň si nesu něco z toho, čím jsem byl předtím, a ponesou si to i moje děti, i když třeba ani nebudou vědět, že jsou moje. Pak už se projevila posedlost dobou a Goyovým dílem, a tak se vše děje v jakémsi prvním plánu, jak to nakombinovat, aby to mělo úspěch, když obsadím dobré herce. Začátek á la Kladivo na čarodějnice, ale v takové zkratce, že divák nestačí pochopit, zda jde o osobní úchylku nebo znázornění principu inkvizice, pak trošku vykalkulovaná pomsta, s níž divák musí splynout, ačkoli je to historický nesmysl – i na mně ovšem zabrala. Nicméně to, co se odehrávalo po patnácti letech, to už mi přišlo jako s prominutím slátanina, ve vší úctě k tvůrcům. Dalo se na ni koukat, ale panu Formanovi musí být jasné, že jen málokomu by se na ni chtělo koukat víckrát než jednou, což jej jako tvůrce Přeletu, Vlasů a Amadea musí mrzet. Ani u jedné postavy se člověk neztotožní s jejím jednáním, neboť může být vypočítavé a to i vůči vlastnímu svědomí (Goya není ve své touze pomoci Ines, když jí před pár lety zbaběle nepomohl, vůbec přesvědčivý). Nechci jen hanět, ten film si to nezaslouží. Na konci jsem myslím pobral i určité poselství (a možná vše, co jsem svrchu vytýkal, byl tak trochu i záměr). Ale bylo na mě příliš křečovité, příliš jednominutové a ze sedačky jsem se zvedal se zvláštním pocitem, že to mohlo být lepší.
Ono si stačí přečíst oficiální text distributora a porovnat ho s filmem – ten co psal onen text, film stoprocentně neviděl a nebo si ho nechal vyprávět od kamaráda. Kdo film viděl nebo se chystá, toho by mohla zajímat tahle mnou sestavená galerie Goyových děl.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat