13. května 2007

Mamince

Když rozkročilas nohy k prvnímu porodu,
brečelas a já se třásl strachy,
srdíčko tlouklo a zvonilo u vchodu
čekaje na zázraky.

Pak objalas mě, když stříhali mi šňůru,
a políbila jemně na nosánek
a bylas se mnou ve dne v noci vzhůru,
i když už přemáhal tě spánek.

I dnes, od zdroje lásky odstřižen,
čekám, co život přichystá mi
– život, jenž nepřestal být zázrakem
a za nějž děkuju ti, mami!
<3

Žádné komentáře: