20. září 2007

Tichbornova elegie

Překladatel mívá jistě pěkný pocit, když přeloží něčí kompletní dílo. A přesně takový pocit teď zažívám. Chidiok Tichborne toho jistě napsal víc, ale dochovala se nám jen jedna báseň, kterou složil v noci před popravou v Toweru. 20. září 1586 byl spolu s dalšími šesti neúspěšnými atentátníky na královnu Alžbětu zaživa vykuchán, vykastrován a rozčtvrcen.
(originál zde)

Mé mládí jsou rozčvachtané závěje,
má hostina jsou drobky pod stolem,
má budoucnost jsou utopené naděje,
má sklizeň to jsou pytle s koukolem;
noc skončila a to světlo je jen klam,
zrovna jsem začal žít a život je ten tam.

Můj příběh lze vyslechnout, ale ne vyprávět,
ještě mě nezradili a už jsem třikrát zapřen,
mé mládí je pryč, třebaže ještě nejsem kmet,
viděl jsem svět, ale sám jsem nebyl spatřen;
provaz jsem nezauzlil a už je rozvázán,
zrovna jsem začal žít a život je ten tam.

Už jako batole mě uspávali v hrobě,
pátral jsem po životě a našel jenom stín,
chodil jsem po krajině jako po hřbitově,
vás všechny nepoznané teď tiše opouštím.
Dopil jsem prázdný pohár, svěže vyčerpán
zrovna jsem začal žít a život je ten tam.

2 komentáře:

Amara řekl(a)...

Ježiš, to je hrozný, jak může někdo někoho zaživa vykuchat, vykastrovat a rozčtvrtit anebo se na to jenom dívat... to zkrátka nepochopim a přitom jsou toho dějiny plný, je to teda normální?

Anonymní řekl(a)...

Moc pěkná básen. Ve spojitosti s tím osudem až zamrazí. Nevím jestli bych noc před tak hroznou smrtí byl takhle tvůrčí a při smyslech. Pro Amaru, jednou, myslím v reflexu vyšel šestistránkový speciál o popravách a mučení a místy to bylo až na zvracení.