Do knihovny moc nechodím, většinou jen když potřebuju něco konkrétního nebo když dostanu třetí upomínku. Sešlo se to teď obojí najednou, a tak jsem vyrazil. Půjčil jsem si jako první od roku 1999, kdy v knihovně zavedli počítačovou evidenci, český výtah z Vědosloví Bernarda Bolzana, o jehož druhym dílu jsem tady onehdy psal. Popravdě, nedivím se, že jsem byl první a vůbec bych se nedivil, kdybych byl poslední. Kdo si dneska na sebe oblíkne redingot?
Podle zvyku pak ještě rychle zkouknu regál s novinkama a obvykle si z nich jednu až dvě půjčím. Tentokrát mi padly oči na zápis nahrávky rozhovoru Ferdinanda Peroutky s Johannesem Urzidilem, pražským německým spisovatelem, z 60. let. Na konci toho rozhovoru si ti dva povídají o česko-německym soužití. Čte se to hezky, ale když už jsem si myslel, že se nedozvím nic, co by mi přišlo originální, na téměř poslední stránce pronesl Urzidil tuhle poučnou tezi:
Urzidil … psychologická situace byla následující. Německá mládež v dřívější době měla více učitelů než příkladů, živých příkladů. A ti učitelé byli víceméně militarističtí, jako král Bedřich Pruský anebo Vilém I., který scelil říši, der eiserne Kanzler a tak dále. Živé příklady, jako byl řekněme Komenský na české straně, Masaryk na české straně, Washington a Lincoln na americké straně, podle kterých se dá žít. Nemůžeš žít podle Kanta, dokonce nemůžeš žít podle Goetha. Můžeš si vybrat některé krásné názory a ideje ... a ... wie sagt man Lehren, učení, že ano, ale přece nemůžeš malému hochovi, kterého vychováváš, říct: Žij jako Kant! To je vyloučená věc. Můžeš mu říct - hleď, Lincoln vedl ten a ten a ten život a dělal to a to. Nebo Jefferson anebo Masaryk. To jsou příklady a nejsou to učitelé v tom hrubém smyslu.
Peroutka Ale pro dnešní mládež jsou to víceméně už taky jenom historické příklady.
Urzidil Ano, ale mají v sobě lidské elementy.
Ještě o něco dál říká, že největší nebezpečí pro politiku je, když se stane směšnou. Nevíme o tom náhodou něco?
Podle zvyku pak ještě rychle zkouknu regál s novinkama a obvykle si z nich jednu až dvě půjčím. Tentokrát mi padly oči na zápis nahrávky rozhovoru Ferdinanda Peroutky s Johannesem Urzidilem, pražským německým spisovatelem, z 60. let. Na konci toho rozhovoru si ti dva povídají o česko-německym soužití. Čte se to hezky, ale když už jsem si myslel, že se nedozvím nic, co by mi přišlo originální, na téměř poslední stránce pronesl Urzidil tuhle poučnou tezi:
Urzidil … psychologická situace byla následující. Německá mládež v dřívější době měla více učitelů než příkladů, živých příkladů. A ti učitelé byli víceméně militarističtí, jako král Bedřich Pruský anebo Vilém I., který scelil říši, der eiserne Kanzler a tak dále. Živé příklady, jako byl řekněme Komenský na české straně, Masaryk na české straně, Washington a Lincoln na americké straně, podle kterých se dá žít. Nemůžeš žít podle Kanta, dokonce nemůžeš žít podle Goetha. Můžeš si vybrat některé krásné názory a ideje ... a ... wie sagt man Lehren, učení, že ano, ale přece nemůžeš malému hochovi, kterého vychováváš, říct: Žij jako Kant! To je vyloučená věc. Můžeš mu říct - hleď, Lincoln vedl ten a ten a ten život a dělal to a to. Nebo Jefferson anebo Masaryk. To jsou příklady a nejsou to učitelé v tom hrubém smyslu.
Peroutka Ale pro dnešní mládež jsou to víceméně už taky jenom historické příklady.
Urzidil Ano, ale mají v sobě lidské elementy.
Ještě o něco dál říká, že největší nebezpečí pro politiku je, když se stane směšnou. Nevíme o tom náhodou něco?
1 komentář:
Hello. And Bye.
Okomentovat