Většinou nekupuju knížky, který bych neměl v plánu přečíst. Nejsem z těch sběratelů, co by si pořizovali knihy kvůli hřbetům, vazbám, stáří nebo jiný sběratelský valenci. Párkrát jsem to ale už udělal. Podlehl jsem divadelnický vášni a mám doma Voltairovu hru Zayre z r. 1750, tedy ještě předrevoluční z doby, kdy si v ní mohli listovat Voltairovi současníci, dál pak Racinovo kompletní dílo ve francouzštině se zlatou ořízkou, Schillerova Wilhelma Tella v originále z r. 1838 a tím to vadne. Z nedivadelních jsem si koupil Lehrbuch der speziellen Pathologie und Terapie a La luxation congénitale de la hanche, to jsem zase podlehl těm krásnejm vazbám za pár korun, protože Vrozené vykloubení kyčle není zrovna téma, o kterym bych si chtěl večer před spaním číst, natož ve francouzštině. To je vše, všechny ostatní knížky v knihovně chci jednou přečíst, čtu nebo jsem přečetl.
Poslední knihu, která mi je platná asi jako slepýmu brejle, jsem vydražil před tejdnem. Je to Bolzanovo Vědosloví, druhý díl ze čtyř, v němčině. Ten, kdo ho prodával, asi netušil, o co jde, protože jednak napsal Dr. B. Bolzanos: Wissenschaftslehre, jak to našel na úvodní stránce, ale dvojtečku si tam přidal sám netuše, že jde o přivlastňovací genitiv, a jednak dal vyvolávací cenu 500,-, i když faktická hodnota je tak 500,-, ovšem první částka je v korunách, druhá v eurech. Jde totiž o původní první vydání. Bolzano měl těch víc než 2000 stránek, nad kterejma strávil deset let, napsanejch už na konci 20. let 19. století, ale několik let hledal vydavatele. Musel hledat mimo Rakousko, protože tam měl zákaz cokoli vydat. Poslední knihu před tim vydal v bavorskym Sulzbachu anonymně a nakonec u stejného nakladatele vydal v roce 1837 i Vědosloví. Bolzano se tentokrát odvážil pod spis podepsat, a tak neuniknul pozornosti rakouský policie a ministerstva vnitra, který požadovalo cenzurní zásahy i pro knihy rakouskejch občanů vydaný v zahraničí. Když se pak tajný domákli, že se jedná o nějakou šílenou logiku, nechali to plavat, protože to stejně nikdo normální číst nebude. Ani já ne.
O Bolzanovi mi poprvý podrobnějš vyprávěl Ctirad Kučera, mamčinej známej. Dělali o něm v Ústí na univerzitě nějakou konferenci. Tehdy jsem si koupil jeho Ideální stát a Vlastní životopis, kterej jsem zhltnul a na základě něhož jsem po týhle knížce skočil jako slepice po flusu. Vůbec netušim, v jakejch nákladech se tenkrát knížky vydávaly, ale asi mám doma celkem vzácnej sběratelskej kousek, zvlášť pro ty sběratele, který maj doma 1., 3. a 4. díl. V internetovejch antikvárních prodejnách se pohybuje cena všech čtyř dílů od tisíce do čtyř tisíc Euro. Věruška mi ale říkala, že mě zná, že si tu knížku stejně necham, protože má příběh a já strašně rád vyprávim. A má pravdu. Učí se teď za mnou logiku na Svatka, tak jí tu knížku pučim, aby se ho zeptala, jestli to má nějakou hodnotu. Testneme ho a bude další příběh.
Poslední knihu, která mi je platná asi jako slepýmu brejle, jsem vydražil před tejdnem. Je to Bolzanovo Vědosloví, druhý díl ze čtyř, v němčině. Ten, kdo ho prodával, asi netušil, o co jde, protože jednak napsal Dr. B. Bolzanos: Wissenschaftslehre, jak to našel na úvodní stránce, ale dvojtečku si tam přidal sám netuše, že jde o přivlastňovací genitiv, a jednak dal vyvolávací cenu 500,-, i když faktická hodnota je tak 500,-, ovšem první částka je v korunách, druhá v eurech. Jde totiž o původní první vydání. Bolzano měl těch víc než 2000 stránek, nad kterejma strávil deset let, napsanejch už na konci 20. let 19. století, ale několik let hledal vydavatele. Musel hledat mimo Rakousko, protože tam měl zákaz cokoli vydat. Poslední knihu před tim vydal v bavorskym Sulzbachu anonymně a nakonec u stejného nakladatele vydal v roce 1837 i Vědosloví. Bolzano se tentokrát odvážil pod spis podepsat, a tak neuniknul pozornosti rakouský policie a ministerstva vnitra, který požadovalo cenzurní zásahy i pro knihy rakouskejch občanů vydaný v zahraničí. Když se pak tajný domákli, že se jedná o nějakou šílenou logiku, nechali to plavat, protože to stejně nikdo normální číst nebude. Ani já ne.
O Bolzanovi mi poprvý podrobnějš vyprávěl Ctirad Kučera, mamčinej známej. Dělali o něm v Ústí na univerzitě nějakou konferenci. Tehdy jsem si koupil jeho Ideální stát a Vlastní životopis, kterej jsem zhltnul a na základě něhož jsem po týhle knížce skočil jako slepice po flusu. Vůbec netušim, v jakejch nákladech se tenkrát knížky vydávaly, ale asi mám doma celkem vzácnej sběratelskej kousek, zvlášť pro ty sběratele, který maj doma 1., 3. a 4. díl. V internetovejch antikvárních prodejnách se pohybuje cena všech čtyř dílů od tisíce do čtyř tisíc Euro. Věruška mi ale říkala, že mě zná, že si tu knížku stejně necham, protože má příběh a já strašně rád vyprávim. A má pravdu. Učí se teď za mnou logiku na Svatka, tak jí tu knížku pučim, aby se ho zeptala, jestli to má nějakou hodnotu. Testneme ho a bude další příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat