Hodlám vás v nejbližší době zásobovat moudry pana Chestertona z knihy, kterou jsem až do soboty neznal. Vyšla česky jen v souboru s Ohromnými maličkostmi v roce 1976 v překladu Jana Čulíka. Jmenuje se Obrany a je, jak jinak, geniální.
O pesimistech se obvykle mluví jako o buřičích. Není to pravda. Předně proto, že trvalé buřičství vyžaduje jistou dávku dobré nálady, a za druhé, že se pesimismus dovolává slabších stránek člověka, následkem čehož pesimista provozuje právě tak znamenitou činnost jako hospodský. Skutečným buřičem je optimista, který obyčejně žije a umírá se zoufalou a sebevražednou snahou přesvědčit všechny ostatní lidi o tom, jak jsou dobří. Nejméně stokrát bylo dokázáno, že když chcete lidi skutečně rozzlobit a rozzuřit do nepříčetnosti, je nejlepší říct jim, že jsou všichni božími dětmi. Ježíš Kristus byl ukřižován, mějme na paměti, ne pro to, co říkal o Bohu, ale za to, že tvrdil, že člověk může ve třech dnech zbořit a znovu postavit Chrám. Všichni velcí revolucionáři od Izaiáše k Shelleymu byli optimisti. Nerozhořčovali se nad špatností tohoto světa, ale nad tím, jak pomalu si lidé uvědomují jeho dobré stránky. Ukamenovaný prorok není ani chvastoun ani kazisvět. Je to prostě zhrzený milenec. Trpí neopětovanou láskou k veškerenstvu.
První obrana je Obrana šestákových krváků. Krásně se v ní píše, že čím se pohrdá, tomu by se neměl věnovat čas – ale moderní doba se chová přesně opačně, neustále studuje a rozebírá věci určené k opovržení a sbírá k tomu důvody! Potom Chesterton se vrhá do srovnání vysoké literatury s brakem, filosofických a etických systémů s chlapeckými krváky a to je opravdu vrchol ostrovtipu.
„Zneškodnit hanebného zrádce mnoha tváří“ je možná z mravního hlediska trochu chabý cíl, ale rozhodně je lepší než v duchu mnoha moderních systémů (počínajíc Gabrielem D´Annunzio) takovým zrádcem být.
Připomnělo mi to, jak se Ivan Bílek jednou vrátil z filmu Hodiny o emocionálně rozedraných ženách několika generací se sebevražednými sklony a hodnocení shrnul do jedné věty: „Já mám radši filmy, kde rozhoduje poctivá rána mečem.“
O pesimistech se obvykle mluví jako o buřičích. Není to pravda. Předně proto, že trvalé buřičství vyžaduje jistou dávku dobré nálady, a za druhé, že se pesimismus dovolává slabších stránek člověka, následkem čehož pesimista provozuje právě tak znamenitou činnost jako hospodský. Skutečným buřičem je optimista, který obyčejně žije a umírá se zoufalou a sebevražednou snahou přesvědčit všechny ostatní lidi o tom, jak jsou dobří. Nejméně stokrát bylo dokázáno, že když chcete lidi skutečně rozzlobit a rozzuřit do nepříčetnosti, je nejlepší říct jim, že jsou všichni božími dětmi. Ježíš Kristus byl ukřižován, mějme na paměti, ne pro to, co říkal o Bohu, ale za to, že tvrdil, že člověk může ve třech dnech zbořit a znovu postavit Chrám. Všichni velcí revolucionáři od Izaiáše k Shelleymu byli optimisti. Nerozhořčovali se nad špatností tohoto světa, ale nad tím, jak pomalu si lidé uvědomují jeho dobré stránky. Ukamenovaný prorok není ani chvastoun ani kazisvět. Je to prostě zhrzený milenec. Trpí neopětovanou láskou k veškerenstvu.
První obrana je Obrana šestákových krváků. Krásně se v ní píše, že čím se pohrdá, tomu by se neměl věnovat čas – ale moderní doba se chová přesně opačně, neustále studuje a rozebírá věci určené k opovržení a sbírá k tomu důvody! Potom Chesterton se vrhá do srovnání vysoké literatury s brakem, filosofických a etických systémů s chlapeckými krváky a to je opravdu vrchol ostrovtipu.
„Zneškodnit hanebného zrádce mnoha tváří“ je možná z mravního hlediska trochu chabý cíl, ale rozhodně je lepší než v duchu mnoha moderních systémů (počínajíc Gabrielem D´Annunzio) takovým zrádcem být.
Připomnělo mi to, jak se Ivan Bílek jednou vrátil z filmu Hodiny o emocionálně rozedraných ženách několika generací se sebevražednými sklony a hodnocení shrnul do jedné věty: „Já mám radši filmy, kde rozhoduje poctivá rána mečem.“
2 komentáře:
Týjo, tuhle knížečku jsem kdysi dávno tuším taky četl, takže si jí rád připomenu...pokud ovšem nevyhlásíš "blogovací prázdniny" i tady a tohle nebyla první a zároveň poslední zásoba mouder ;-)
Jo a to první moudro můžu jen potvrdit...né že bych se snad považoval za nějakýho buřiče nebo revolucionáře, ale to bys nevěřil, kolik lidí dokáže nas*at už jen to, když je člověk pozitivní a vysmátej :-)
Okomentovat