Před dvěma sty lety pobýval velký německý romantický básník
Heinrich von Kleist v Teplicích a následně v Praze, kde onemocněl. Zápas se smrtí tehdy vyhrál, ale o pouhé dva roky později se seznámil s nevyléčitelně nemocnou Henriettou Vogelovou a domluvili se na společném odchodu ze života. 21. listopadu 1811 kolem čtvrté hodiny odpoledne, na břehu jezera Wannsee nedaleko Postupimi zastřelil Kleist nejdříve Henriettu a poté sebe. Byl stejně starý jako já teď. V dopise na rozloučenou napsal:
„Pravda je ta, že mně na zemi nebylo pomoci.“ Zkusil jsem přebásnit text, který původně stál na Kleistově strohém náhrobku (protože ho psal Žid Max Ring, nacisti ho v roce 1936 nahradili jiným nápisem). Originál zní:
Er lebte, sang und litt in trüber, schwerer Zeit, Er suchte hier den Tod und fand Unsterblichkeit.
Ze tří variant, které jsem postupně vyplodil, jsem nakonec vybral tuhle:
Zpíval, žil a trpělve světě marnosti,hledal smrt a našelpráh nesmrtelnosti.
1 komentář:
No nevim - zas mám takovej přemejšlivej víkend a když jsem dumal nad timhle příspěvkem, tak jsem došel k názoru, že bych mu tam spíš napsal, že to byl pitomec.
Přiznám se, že jsem o něm nikdy neslyšel, ale zdá se, že významnej byl a právě proto to byl pitomec, protože mohl svoje myšlenky (né ty pesimistický) šířit a formovat lidi.
Asi mám trochu pesimistickou náladu, ale vezmu-li v úvahu, kolika lidem neni dopřáno ani dospět a názor si vytvořit, přijde mi sebevražda takovýho člověka jako absolutní pitomost!!!
Okomentovat