Kdo si na otázku v předešlém článku odpověděl ano, sklízí můj obdiv. Kdo by k tomu dodal, že ho k přemýšlení dovedla škola, toho bych si rád nechal vyfotit, zarámovat a pověsit nad psací stolek.
Abyste to pochopili, můj sen o reformě školství se zakládá na tom, aby škola vedla žáky ke kladení podobných otázek – na které možná ani neexistuje jasná odpověď, ale nad kterými si každý musí zapřemýšlet a k něčemu dojít. A hned jdu taky s pravdou ven, kdo mě k položení těch otázek dovedl: byl to Jean Jacques Rousseau.
Mám doma Emila a Vyznání, ale vždycky jsem toužil přečíst si jeho rozpravy nad otázkami zadanými dijonskou akademií. Myslel jsem si, že ani nebyly přeložené do češtiny. Teď už vím, že alespoň jedna ano – zrovna ta, co nevyhrála (docela bych si přečetl tu, co vyhrála - od abbé Talberta, ale ta asi opravdu česky nevyšla).
Rousseau byl genius zamýšlení se nad prostými pravdami. Přesně to, co dnes podle mého názoru chybí na školách. Budu vás tedy v několika dalších článcích otravovat vzrušujícími myšlenkami tohoto genia. Jen tak zpaměti mě napadá, že jsem se pročetl k místu, kde Rousseau mluví o tom, že zvířata se musí rvát o přežití a veškerý čas, kdy se o něj nervou, tráví spánkem.
Vidím to na našem Kajetánovi. Žrádlo dostane do misky, v teple je celoročně, o hormony byl připraven a my ho s Věruškou nijak neohrožujeme. A tak Kajetán prospí 22 hodin z astronomického dne. Rousseau zapomněl na jedinou věc, která dokáže zvířata probudit k životu, aniž by o ten život šlo – na hru. Kajetán se ze všeho nejradši honí za laserem.
Člověk je na tom vlastně podobně. Nebojuje o přežití, většinu potřeb má zajištěno, aniž by se musel nějak trápit. Takže krom žrádla a sexu by mohl klidně spát tak dlouho jako Kajetán. A tak abychom pořád nespali, vymysleli jsme si hru – hru na kariéru, hru na společenské postavení, honičku za penězi, honičku za úspěchem, honičku za přáteli na facebooku nebo hru na psaní soběpisníků. Dneska už jsem se nahrál dost, jdu koukat, jak se jiní honí za pukem, a pak konečně spát.
K těm dnešním příspěvkům tady jsem se ještě v čerstvém článku na blogu KZK zamyslel nad smyslem státních maturit.
Abyste to pochopili, můj sen o reformě školství se zakládá na tom, aby škola vedla žáky ke kladení podobných otázek – na které možná ani neexistuje jasná odpověď, ale nad kterými si každý musí zapřemýšlet a k něčemu dojít. A hned jdu taky s pravdou ven, kdo mě k položení těch otázek dovedl: byl to Jean Jacques Rousseau.
Mám doma Emila a Vyznání, ale vždycky jsem toužil přečíst si jeho rozpravy nad otázkami zadanými dijonskou akademií. Myslel jsem si, že ani nebyly přeložené do češtiny. Teď už vím, že alespoň jedna ano – zrovna ta, co nevyhrála (docela bych si přečetl tu, co vyhrála - od abbé Talberta, ale ta asi opravdu česky nevyšla).
Rousseau byl genius zamýšlení se nad prostými pravdami. Přesně to, co dnes podle mého názoru chybí na školách. Budu vás tedy v několika dalších článcích otravovat vzrušujícími myšlenkami tohoto genia. Jen tak zpaměti mě napadá, že jsem se pročetl k místu, kde Rousseau mluví o tom, že zvířata se musí rvát o přežití a veškerý čas, kdy se o něj nervou, tráví spánkem.
Vidím to na našem Kajetánovi. Žrádlo dostane do misky, v teple je celoročně, o hormony byl připraven a my ho s Věruškou nijak neohrožujeme. A tak Kajetán prospí 22 hodin z astronomického dne. Rousseau zapomněl na jedinou věc, která dokáže zvířata probudit k životu, aniž by o ten život šlo – na hru. Kajetán se ze všeho nejradši honí za laserem.
Člověk je na tom vlastně podobně. Nebojuje o přežití, většinu potřeb má zajištěno, aniž by se musel nějak trápit. Takže krom žrádla a sexu by mohl klidně spát tak dlouho jako Kajetán. A tak abychom pořád nespali, vymysleli jsme si hru – hru na kariéru, hru na společenské postavení, honičku za penězi, honičku za úspěchem, honičku za přáteli na facebooku nebo hru na psaní soběpisníků. Dneska už jsem se nahrál dost, jdu koukat, jak se jiní honí za pukem, a pak konečně spát.
K těm dnešním příspěvkům tady jsem se ještě v čerstvém článku na blogu KZK zamyslel nad smyslem státních maturit.
Žádné komentáře:
Okomentovat