Už i Kuba zná Slavatu a Martinice. Chtěl jsem ho minulý víkend trošičku motivovat, aby se ve svých deseti letech učil pořádně dějepis, a tak jsem mu před spaním dával otázky. Když jsem se zeptal, kolik měl Karel IV. manželek, vyjmenoval mi je bez chyby do jedné. Když jsem chtěl vědět, s kým na konci své vlády bojoval Jiří z Poděbrad, věděl, že s Matyášem Korvínem. Probrali jsme ještě Moravské pole a obě defenestrace. Moc se mu líbil příběh o vyhození dvou místodržících Jaroslava Bořity z Martinic a Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, které náhodou odnesl i písař Fabricius. To na žáčky zabírá.
Když jsem po třech dnech znovu přijel do Plzně, v antikvariátu na mě čekala knížečka editovaná v roce 1912 s názvem Přehled náboženských dějin českých. Autorem není nikdo jiný než Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Je to jistě podivuhodná osobnost českých dějin, 10 let po vyhození z okna se stal nejvyšším kancléřem království českého a nositelem Řádu zlatého rouna. Útlou knížečku, kterou jsem si z Plzně přivezl, tvoří vlastně jen část 5. knihy čtrnáctidílných Slavatových pamětí. Tvoří ji vždy přímý extrakt z pramenů (Annotationes autoris) a vlastní komentář (Glossa autoris). Ve výpiscích z Hájkovy kroniky jsem našel tuhle zmínku o Vroutku, nedalekém městečku, kam jezdíme za muzikou a s Navenkem:
Jednoho času (1441) Žatečtí z návodu svých bludných kněží jakousi novou a v své zemi neslýchanou v svém městě zamyslili sektu, proti které jeden pobožný a učený farář v městečku Vroutku učinil podstatné kázání, jejich bludy z písma svatého ukazujíc. Žatečtí to uslyševše, sebrali se a táhli k Varteku vojensky a dobyvše jeho rozbořili, a když byli dotazováni, proč jsou to učinili, dávali za odpověď, protože jsou Vroutečtí měšťané nechtěli tak jako oni věřiti.
Hájkova kronika (vydání 1819) je celá digitálně na interentu, tak jsem si tu událost našel a je tam a pod rokem 1442 v tomto znění.
Glossa autoris
Vzrušuje mě, když čtu v historických pramenech něco o místech, která znám. Nedávno jsem takhle našel zmínku o jakémsi Janu z Kadaně, který měl být arcibiskupským administrátorem v době Jiříka z Poděbrad, což je celkem významná funkce. A také jsem objevil, že nějací asi kadaňští měšťani (erbu cválajícího koně) chvíli vlastnili tvrz Paskov až u Frídku-Místku.
Když jsem po třech dnech znovu přijel do Plzně, v antikvariátu na mě čekala knížečka editovaná v roce 1912 s názvem Přehled náboženských dějin českých. Autorem není nikdo jiný než Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Je to jistě podivuhodná osobnost českých dějin, 10 let po vyhození z okna se stal nejvyšším kancléřem království českého a nositelem Řádu zlatého rouna. Útlou knížečku, kterou jsem si z Plzně přivezl, tvoří vlastně jen část 5. knihy čtrnáctidílných Slavatových pamětí. Tvoří ji vždy přímý extrakt z pramenů (Annotationes autoris) a vlastní komentář (Glossa autoris). Ve výpiscích z Hájkovy kroniky jsem našel tuhle zmínku o Vroutku, nedalekém městečku, kam jezdíme za muzikou a s Navenkem:
Jednoho času (1441) Žatečtí z návodu svých bludných kněží jakousi novou a v své zemi neslýchanou v svém městě zamyslili sektu, proti které jeden pobožný a učený farář v městečku Vroutku učinil podstatné kázání, jejich bludy z písma svatého ukazujíc. Žatečtí to uslyševše, sebrali se a táhli k Varteku vojensky a dobyvše jeho rozbořili, a když byli dotazováni, proč jsou to učinili, dávali za odpověď, protože jsou Vroutečtí měšťané nechtěli tak jako oni věřiti.
Hájkova kronika (vydání 1819) je celá digitálně na interentu, tak jsem si tu událost našel a je tam a pod rokem 1442 v tomto znění.
Vzrušuje mě, když čtu v historických pramenech něco o místech, která znám. Nedávno jsem takhle našel zmínku o jakémsi Janu z Kadaně, který měl být arcibiskupským administrátorem v době Jiříka z Poděbrad, což je celkem významná funkce. A také jsem objevil, že nějací asi kadaňští měšťani (erbu cválajícího koně) chvíli vlastnili tvrz Paskov až u Frídku-Místku.
Žádné komentáře:
Okomentovat