Zdeněk Barborka sestavil jednu báseň z krutostí Starého zákona. Nepamatuju si už název, ale co řádek, to ukrutnost, strohá, nebarokní ukrutnost. Kain zabil Abela, David zabil Uriáše, aby mohl spát s jeho ženou, Jóab zabil Abnéra, Amnón znásilnil svou sestru Támar, Absolón zabil Amnóna – no, zpaměti toho moc dohromady nedám, ještěže jsem hrál Amnóna v Hellerově Bůh ví. Takových a podobných řádků byla v Barborkově básni celá řádka, několik stránek plných vražd, znásilnění a jiných brutalit.
V pátek jsem četl svoje básničky na Čajovém festivalu v Žatci, hlavně překlady, ale sem tam i něco vlastního. Největší úspěch jsem měl s Ringem volným, ten jsem četl, zatímco Věruška se červenala, dokonce dvakrát. Také jsem přečetl krátký epitaf za Jaromírem Hořcem. V sobotu jsme byli vedle té čajovny, kde se čtení konalo, v knihkupectví a tam jsem našel básnickou sbírku s názvem Dokumenty, autor Jaromír Hořec.
V pátek jsem četl svoje básničky na Čajovém festivalu v Žatci, hlavně překlady, ale sem tam i něco vlastního. Největší úspěch jsem měl s Ringem volným, ten jsem četl, zatímco Věruška se červenala, dokonce dvakrát. Také jsem přečetl krátký epitaf za Jaromírem Hořcem. V sobotu jsme byli vedle té čajovny, kde se čtení konalo, v knihkupectví a tam jsem našel básnickou sbírku s názvem Dokumenty, autor Jaromír Hořec.
Když jsem to pak v sobotu odpoledne otevřel, docela vhodně jsem si před vigiliemi zabrečel. Ty básně totiž nejsou básně, oni jsou do té podoby jen upraveny, a jinak jsou to všechno dokumenty 20. století, protokoly, výpovědi, záznamy z výslechů, dopisy, deníky atd.
Jiříku, až jednou začneš učit dějepis na základní škole, rád bych se s tebou domluvil, že bychom s děckama z některé třídy udělali takové recitačně-dramatické vystoupení (hlavně tomu neříkejme tím strašným slovem projekt, i když pokud bys za to dostal příplatek, tak ustoupím) na základě těchto dvou děl (to Barborkovo snad získám přes jeho dceru Lucii, moji dávnou spolužačku). Když to budou zpaměti recitovat šesťáčci, získá to na síle. A vezmou si z toho víc než z hodin a ještě obohatí rodiče a možná že i další účastníky školních besídek.
Vy jste znám pod přezdívkou Železný Gustav?
Ano. Vězni mě nazývali Železný Gustav.
Vzpomínáte si na případ z podzimu 1939,
kdy byl zahrabán do země vykladač bible?
Ano. Jeden z nich byl zahrabán do země.
Byla vyhloubena jáma a on se do ní musel postavit
až po krk. Pak jámu zasypali.
A jak byl dál týrán?
Ostatní vězňové museli mu
vykonávat na hlavu svou potřebu.
Na čí příkaz?
Na můj příkaz. Tento způsob
byl v táboře Sachenhausen vyzkoušen častěji.
Vzpomínáte si, že byl na váš rozkaz zakopán do sněhu
šestnáctiletý mladík?
Ano, to se stalo.
Jak to s ním dopadlo?
Zemřel.
U každé básně je uveden vzadu v poznámkách zdroj. Zde jde o výpověď Gustava Sorgeho, z knihy SS v akci, str. 262. Jsou tam ale i mnohem děsivější obrazy a také lyričtější pasáže z dopisů či deníků.
Žádné komentáře:
Okomentovat