24. dubna 2011

Teplouš nad hrobem své platonické lásky

Mám rád teplouše a teplouši mají snad rádi mě. Někdy třeba až moc, což jim nezazlívám. Hranice určila příroda. Třeba až umřu, budu některému stát za básničku jako stál Moses Jackson za básničku A. E. Housmanovi.
(je uvedena pod jeho jménem přímo na wikipedii)

Protože jsem tě měl rád
víc, než se na přátele patří,
vzbouřil ses a já slíbil,
že už
nebudu chtít spatřit.

Mezi námi stál celý svět,
ty jsi se rozletěl a já se stáh';
Sbohem, řekl jsi, zapomeň na mě.
Jistě, řekl jsem, neměj strach.

Teď, když se hlávky jetele
tam, kde máš hrob, boří do písku,
a žádný jiný květ tu neruší
zelený záhon trojlístků,

zastav se u toho kamene,
nad nímž by puklo srdce milencovo,
a věz, že ten, kdo tě miloval,
jen zázrakem dodržel své slovo.

Žádné komentáře: