Gabriel a Georgij

Již sto let je na Indexu zakázaných knih vše, co kdy napsal Gabriel d´Annunzio. Pro mě je dílo tohoto italského prokletce opravdu čarodějné, protože první jeho kniha, kterou jsem získal do své knihovny, když mi bylo asi 18 let, byl Triumf smrti, a na jejích stránkách jsem objevil tajné vzkazy jejího předchozího majitele. Jeho jméno znělo stejně tajemně jako jeho zašifrované písmo: Georgij Salamanczuk. Vypátral jsem před deseti lety, že šlo o lékaře (1929 - 1992), který se ale zabýval mnohými dalšími vědami a zejména uměním (jak literárním, tak výtvarným). Byl jsem se v Ústí nad Labem podívat na jeho pozůstalost – opravdu unikátní snůška básní, poznámek, deníků (asi ve třech jazycích) a astrologických výpočtů. Ten člověk byl novodobý Faust (také byl členem německé Faustovy společnosti). Mám doma více knížek s jeho poznámkami, ale Triumf smrti je všechny předčí.

Dnes už mi ty zvláštní znaky tak zvláštní nepřipadají, zřejmě jsou většinou kaligrafickou obměnou písmen NB, jelikož si chtěl podtržené či zaškrtnuté pasáže dobře zapamatovat (nota bene). Třeba tuhle:

„Miloval emblemy náboženské, kostelní hudbu, vůni kadidla, kříže, hymny latinské církve. Byl mystik, asketik, horlivý pozorovatel života duševního. Ale nevěřil v Boha.“

nebo:

V tom leží tajemství její čarovné moci nade mnou. Její krása mne nikdy neunaví; ale vžene mne vždycky ve snění. Co je ta její krása vlastně? Nedovedu toho říci. Materielně tělesně krásná není. Časem, pozoruje ji, byl jsem nemile překvapen zklamáním. Její tahy se mi objevily ve své materielní skutečnosti nepřizpůsobeny a neozářeny mocí oduševnělého výrazu. A má přece tři božské základy krásy: čelo, oči, ústa: božská…  Představil jsem si v duchu její smích.

Asi takhle nějak bych popsal své okouzlení d´Annunziovým stylem, který už si mě jednou získal. Triumf smrti má v mé knihovně opravdu výsadní postavení. A ještě jsem ho nečetl. Snad teď?

A rozluští tohle někdo? Já pár řádků dám, ale celý smysl mi uniká.